Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Graceless - Chants From Purgatory

GracelessChants From Purgatory

Sorgh27.10.2022
Zdroj: Bandcamp, Mp3
Posloucháno na: PC, Samsung A3
VERDIKT: Po dlouhé době navštívíme Nizozemí a nakoukneme pod pokličky tamních hrnců. Z pod jedné z nich nedávno vybublala kapela Graceless.

Jen těžko se mi teď daří ponořit do něčeho nového. Spíš projíždím staré klasiky a jedinou výjimkou jsou asi poslední The Ocean. To je prostě pecka. Ale všimnul jsem si nizozemské party Graceless, které se celkem snadno podařilo prorazit valy mé letargie. Nebudu lhát a řeknu rovnou, že jsem se chytnul na barevný obal. Jako malý kluk, který sáhne po barevné čokoládové tyčince. Motiv na albu Chants From Purgatory nabízí už asi milióntou představu pekelného vertiga, ale přesto stále dokáže zaujmout. S pěkně ostrým logem v horním logu jde o pěknou práci.

 

I když Graceless vznikli v roce 2016 a nejde tedy o nějaké fosilie z dob plynového osvětlení a koňských drožek, jejich muzika má příjemný, staromilský šmrnc a naslepo bych netipoval, že jde o současnou nahrávku. Zvuk je takový příjemný, hřejivý a hezky čitelný. Další předností je to, že album nikam nespěchá. Hezky se pohupuje na rozvážných vlnách středního tempa a rozvážně odkrývá svá malá tajemství. Tím mi velice vyhovuje. Pokud se rytmika někdy zapomene a rozjede to ve vyšších otáčkách, stále ji hlídá a tlumí v rozletu pochmurná melodie, která se táhne jako sirup. Těžký, doommetalový rubáš vládne dominantní rukou, ale dělá to dobře, protože díky němu se ocitáme v sevření zajímavé, ne příliš těžké atmosféry. Z kytar se linou nádherné, melodické motivy, a i když se někdy zlehka dotknou kategorie melodického death metalu, rozhodně se nedá mluvit o rozmařilosti nebo plýtvání. Za sladko v ústech tak opravdu může jen ten větrník co hltáte, nebo žejdlík Budvaru. Melodiky je tak akorát na decentní obdiv a nefalšovanou radost, kterou můžete cítit třeba při kytarových orgiích anglických "brajdů".

 

Graceless připomínají vetešníky, kteří staré a použité věci posílají zpátky do oběhu. Předtím se v nich trošku porýpou a vyladí funkce. Tenhle přístup obecně mám rád a na příkladu Chants... je vidět, že funguje i v muzice. Co původně znělo jako těžkotonážní doom, nyní valí v odlehčeném úboru z recyklované vstupní suroviny. Člověk slyší historii, ale její zvuk je moderní a po dietě. Klasické časy se nebojí připomenout drnčivá basa, která víc než dunivý podkres umí zajistit chrastivý kompars. V pasážích vyjadřujících se spíš deathmetalovým jazykem se dá mluvit o ryze evropském způsobu, který víc než těžký, důrazný rytmus ctí hrubé odrhovačky. Současně se ale Graceless nestydí ukázat svou jemnější stránku, kterou každý z nás někde ukrývá, a umí tak vystřihnout i hezký, odpočinkový loudáček. Výraznou melodiku se nebojí propašovat ani do tvrdších skladeb a i tady se jim daří vyvolat silnou odezvu.

Chants Of Purgatory je silné a kouzelné album. Je to melodická, atmosférická nahrávka, které nechybí metalový drajv a svou barevností může oslovit jak tvrdé, tak na senzitivnější posluchače. 

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

David / 19.8.22 12:12

Dovolím si komentář týkající se především zvukové podoby nahrávky, respektive mého osobního pocitu ní. Když už Radek zmínil návratové album Tool, shodou okolností jsem si před několika dny pořídil jeho vinylovou edici https://www.discogs.com/release/24071501-Tool-Fear-Inoculum a během jednoho večera ji protočil v těsném závěsu za deskou C/C https://www.discogs.com/release/23675435-Porcupine-Tree-Closure-Continuation Není žádným tajemstvím, že alba Tool, i přes veškerý skladatelský um a instrumentální mistrovství autorů, zrovna nedisponují bůhvíjak oslnivou zvukovou kvalitou, což je ve stínu ohromného balíku peněz, které za produkcí takového Fear Innoculum stojí, minimálně s podivem, nicméně v porovnání s drtivou většinou současné produkce, řekněme „progresivního“ rocku/metalu, se stále jedná o velmi pěkný a vcelku bez problémů poslouchatelný nadprůměr… přímé srovnání s novinkou PT ale naplno odhaluje nedostatky, které desku Tool degradují kamsi na úroveň Potěmkinovy vesnice. Velmi limitovaná dynamika, detaily topící se kdesi hluboko uvnitř zvukové masy, omezená šířka i hloubka scény… Oproti tomu C/C zní jako polité elixírem života. Tepající, volně dýchající, plné drobných laskomin, které je radost s každým dalším poslechem postupně rozkrývat a vyzobávat jako ty nejlepší kousky z babiččiny bonboniéry. Přesně, jak napsal Jirka… „Porcupine Tree a samozřejmě Steven Wilson jsou v tomto hledu hrozně moc napřed, daleko před zbytkem scény.“

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky