Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Grave - Morbid Ascent (EP)

GraveMorbid Ascent (EP)

Garmfrost19.9.2013
Zdroj: mp3
Posloucháno na: Philips MCD183, Koss Porta Pro
VERDIKT: GRAVE dokazují, že i na malém prostoru dokáží plnohodnotně zabíjet!

Švédští hrobníci se s přibývajícím věkem rozjíždí měrou vrchovatou. Ještě z pultů nezmizela loňská řadovka a už nám servírují nové EP. Co nám přináší „Morbid Ascent“? Můžeme se těšit ze dvou nových songů, coververze, jednoho remixu z loňského alba a jednoho naprosto starého.

 

Jakmile jsem zaregistroval informaci o chystaném „ípíčku“, napadlo mně cosi o tahání peněz z kapes fanoušků a taky přílišné uspěchanosti. No, ale v případě GRAVE byly moje obavy zbytečné. Krátké dílo, nepřesahující 26 minut, je naprosto fantastické a v mé osobní hitparádě v rámci GRAVE jej stavím hodně vysoko. Stejně jako poslední řadovka, patří i „Morbid Ascent“ k tomu nejlepšímu a nejživějšímu, co pánové vydali. Toto je death metal!

 

Hned úvodní novinková pecka „Venial Sin“ s démonickým úvodem rozpálí vaše sluchovody do ruda. V rámci GRAVE je to vlastně nářezová záležitost, old school jak víno. Na druhou stranu, posloucháte-li GRAVE už nějaký ten pátek, cítíte z tohoto minidílka velký posun směrem k atmosféře a taky trochu k pekelné síře. Ola Lindgren místy opouští svůj klasický growling a mistrně si zasípe, jak jsme zvyklí u jeho dalšího působiště SPAZMOSITY. GRAVE ale vždy v minulosti svůj sound především drhnuli ve středních tempech s častými citacemi z doom metalové encyklopedie. Nejinak je tomu i letos, kdy ze svižného terorismu sklouzneme do pomalého sabathovského teritoria s parádními sóly. Následující „Morbid Ascent“ mě rozsápala grindovým rozjezdem, který se pak samozřejmě usadí opět v klasickém deathu. Nicméně bacha na mozek, který vám chce někdo rozdrtit; zejména pak na konci písně. Osudová melodie umocněná decentními klávesami v pozadí je klišoidní a stokrát slyšená. No a co, když to perfektně funguje? V těchto momentech už šílím nadšením. GRAVE jsou nebývale brutální a temní a zároveň, jak jsem už zmínil, atmosféričtí.

 

To předělávka Satyricon „Possessed“ z dávné pecky „Volcano“ už dopředu zdůrazňuje, že se máme připravit na kontroverzi. Nic takového ale nepřijde. Verze, kterou spáchali GRAVE, je v mých očích lepší než originál a to mám „Volcano“ ve velké úctě. Kdyby to nabouchal Frost, byla to pecka největší. Takhle jsou bicí Ronnie Bergerståhla sice parádní, ale schází tomu původní divoký tah na branku. Nicméně „Possessed“ naprosto pasuje do zbytku hrobařských písní a to se počítá. „Epos (Risen from the Tomb Remix)“ je trochu kratší než původní verze z „Endless Procession of Souls“ a trochu jinak zní, ale nic zásadního se neděje. Závěrečná „Reality of Life“ je parádní připomínkou na doby dávno minulé, a sice demo „Sexual Mutilation“. S dnešním kabátem to stařence moc sluší. Díky této třešničce slyšíte, že se GRAVE svým kořenům příliš nevzdálili, ale zároveň na sobě pořád makají a jsou neustále plni chutí zůstat na špici poctivého death metalu.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Michal Z / 27.5.14 5:29

Chrome Division mají u mě problém, vím, co chtějí zahrát už několik taktů dopředu, ale to je ve stylu který produkují běžná věc. To co chtějí říct, jiní už řekli už dávno a kvalifikovaněji především za oceánem. Pokoušejí se o podobnou tvorbu jako třeba současní Adrenaline Mob, ale s barvitostí a rozmanitostí jsou na tom lépe zde recenzovaní Chrome Division. Na druhou stranu jim z hudby netryská energie tak samozřejmě a skladby mě nedokáží svým pro mě utlumeným drajvem rozpohybovat nad rámec normálu. Víc šťávy a ještě více se uvolnit, pak budou, Chrome Division směřovat k jádru hraného stylu. Chápu, že do toho chtějí vložit určité emoce a groove, ale tentokrát z toho necítím ani chuť ze hry. Odkroutit si šichtu a jít si dál po svém. Jižanství potažmo motorkářskou kapelu neslyším, spíše si potřebují ulevit od klád, které musejí tahat v domovských souborech. Světlé momentky se mi s Chrome Division ustalují, když se stoner rockuje v pomalejších zatěžkaných skladbách, které nemají jen povrchní cíle. Při poslechu celku putuji známou cestou, kde znám téměř všechny kameny u krajnice nazpaměť i z odvrácené strany. Další z dobrých desek, které z patrnosti brzy navždy vypadnou a ani si toho nevšimnu.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky