Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Gravety - Into The Grave

GravetyInto The Grave

Ruadek12.12.2012
Zdroj: promo CD
Posloucháno na: Panasonic SA-PM15 / Koss Porta Pro
VERDIKT: Gravety nahráli desku, která kličkuje mezi mantinely stylů. Ani z jednoho si neukrajuje jejich výjimečnost, naopak se drží příliš u země. Technicky slušně zvládnutá nahrávka, která se ale nepouští do žádných větších akcí.

Německá úderka Gravety a jejich "Into The Grave" v převážně svižném „thrash ‘n‘ doom metalu“ je přesně tou deskou, kterou pustíte z hlavy pár dní po poslechu. Moje recenze na tuto promo desku nebude pitváním se v jedinečném díle, jehož kouzlo bylo těžkým objevováním nebývalých kvalit. Bude naopak přesně tak přímočará, jakou je i samotná deska.

 

Kluci od začátku spustí v celkem klasických postupech věci, které si tu mastí až do konce. Klasické riffy, občas docela příjemně slyšitelná baskytara, nijak výrazné bicí. Zpěvák Kevin Portz vše podporuje příjemným hlasem, který se vyskytuje ve dvou stabilních polohách – čistý vokál a thrashový řev. S growlingem mu pomáhá kytarista Gernot Gebhard. Pomalejší pasáže koketují více s heavy metalem než s atmosférou doom metalových odnoží. Prakticky jediné melodické linky tu tvoří sólová kytara, která se ale nikdy neodváže příliš. Vším tím chytlavějším se šetří, jako by přílišná invence byla na škodu. I proto album moc neleze do hlavy a jediné, co upoutá, jsou občasné výlety do ostřejších thrashových poloh. 

 

Z písní jednoznačně vyzdvihuji ostřejší a jedinou trochu progresivní skladbu „Curse Of The Catacombs“. Má kupodivu i mírně orientální motiv, kterým se odpíchne a nijak špatné ostřejší pasáže. Growling, kterým Gernot šetří až příliš, tu obstará slušně chytlavé polohy.

 

Po mnoha hodinách strávených s tímto albem, musím bohužel konstatovat, že mi z desky v hlavě nezbyla jediná zapamatovatelná linka. Není tu nic, kvůli čemu bych se vracel. Gravety jsou čistou esencí velkých fanoušků starého heavy metalu a vzpomínka na ty časy v jejich podání není úplně marná. Trochu to tady čpí Candlemass. Nic víc každopádně nečekejte – zda je to málo nebo moc, už nechám na vašem posouzení.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Deliverance / 30.11.12 7:09

Dodneška nechápu co má tolikero lidí proti Axiomě... Nebyl bych daleko od pravdy, kdybych řekl, že Axioma je má snad nejposlouchanější deska vůbec... Plná božích nápadů (svého času u Enslaved novátorských), se skvělým zvukem, nepřístupná a zároveň tak lehká... I dnes bych jí napálil plných 100%. Naopak vychvalovaná Vertebrae je dost krkolomná a nezáživná, člověk aby se prodíral než najde výbornou pasáž... Ale jen můj dojem. K Riittiir zatím nechci psát unáhlená slova. Stoprocentní jako Axioma není, songy 5, 7 a 8 mě nudí, ale jinak rozestavěný styl posledních desek dotahují k dokonalosti. Třeba taková Roots of the Mountain je šperk. Larsenovy vokály jsou na celém albu parádní, naopak Grutle už to možná občas až přehání. Jelikož jsem vlastníkem originálek jak Axiomy, tak i Riitiir, tak jako výrazné negativum musím zmínit grafické zpracování desek. Hezký přední obrázek a čau nazdar. Obě desky jsem si koupil v digi verzích, takže ne v těch klasických, obvykle chudých jewel a čekal jsem od toho trochu víc, no. A dovolte mi dodat i to, že tahle recenze se opravdu nepovedla. Dlouho jsem nečetl takový žblept, recenzí bych to určitě nenazval.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky