Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Green River - Dry As A Bone (EP)

Green RiverDry As A Bone (EP)

David8.2.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Yamaha AX-490, Yamaha CDX-480, Beyerdynamic DT 770 PRO 250 Ohm
VERDIKT: Green River na své druhé nahrávce vykročili vstříc pestřejší stavbě kompozic, ovšem až na ojedinělé výjimky svou snahu a hráčskou vyzrálost nedokázali podpořit strhujícími nosnými nápady.

V pořadí druhé EP s názvem Dry As A Bone, a vůbec první nekompilační album, které kdy vyšlo pod dnes již legendárním vydavatelstvím Sub Pop, nahrávají Green River během léta 1986 v nové sestavě s kytaristou Brucem Fairweatherem, kterého si Jeff Ament vytáhl ze svého předchozího působiště v Deranged Diction. Produkce se tentokrát zhostil ještě relativně neznámý Jack Endino (Skin Yard), což se ukázalo jako velmi dobrý tah. Nové songy konečně dýchají tím správně nabroušeným a průrazným zvukem, který prvotina postrádala. Jestliže jsem v případě debutového EP hovořil o zhulených Iron Maiden na návštěvě u Iggygo Popa, tentokrát si hoši uspořádali svůj vlastní večírek bez účasti cizích kolemjdoucích. Kostra definovaná na Come On Down zůstává sice zachována, ovšem potahový materiál doznal jistých změn, i když na první poslech ne tak markantních. Punková dravost stále promlouvá v míře větší, než vrchovaté, výkon celé čtveřice však působí mnohem jistějším a uvolněnějším dojmem projevujícím se jednak v suverénním krákorání Marka Arma, z jehož přednesu doslova čiší sebevědomí a nenapodobitelná jízlivost, pro kterou ho jedni budou vynášet do nebes a druzí zatracovat a mumlat cosi o trapném nezáživném vyřvávání. Nicméně i zbytek ansámblu stihl za rok koncertování nabrat cenné zkušenosti a následně je promítnout do finální podoby nového materiálu. Nejsilněji je chuť k experimentům cítit ve čtvrté Unwind, nejlepším kousku celého EP, začínající jako sjeté blues nervově labilního potomka Muddyho Waterse, které se následně zvrhává ve slušnou, šlapavou rock´n´rollovou jízdu balancující na hraně útesu prostého jakýchkoliv bezpečnostních zábran.

 

Green River 87


Bohužel zbytek materiálu, snad vyjma úvodního otvíráku This Town už podobným nábojem nedisponuje. Co naplat, že jsou jednotlivé skladby šperkovány působivými finesami, kytarovými sóly, když se základní linka ne a ne zvednout z prachu nelichotivé průměrnosti. Hovořím zde vlastně jen o dvou skladbách P.C.C. a Baby Takes, jelikož třetí Ozzie původně na svět přivedli punkeři Tales Of Terror. Škoda, že se mezi pět songů nakonec nevtěsnala důrazná Searchin´, jež vznikala právě pří nahrávacích sessions k Dry As A Bone a svou kvalitou jednoznačně převyšuje výše uvedené, avšak zveřejnění se dočkala až na kompilačním "pohrobku" Dry As A Bone/Rehab Doll z devadesátého roku.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky