Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Hspdn  - Heyday

Hspdn Heyday's ruin (EP)

Victimer7.6.2025
Zdroj: flac / promo od autora
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Krátký náhled do čarovných atmosfér, které dobře známe.

Nejen industriálně metalovým projektem 0N0 je Twisted živ, teď k jeho aktivitám přibylo nové jméno Hspdn. O poznání volnější, atmosféričtější a vůbec přístupnější kus muziky. Stále nic veselého, s vráskami osobních starostí na duši, ale hudebně snovější a zpěvnější autorova zpověď. Tohle čtyřskladbové EP je jakýmsi startem, seznámením, kudy se mohou odebírat další kroky projektu, a tak ho také berme. Nebo taky jako pokus být blíž svým osobním oblíbencům, protože s originalitou se v případě Hspdn zatím příliš nepotkáme.


Heyday´s ruin je doom rocková melancholie, post industriální vazbení a velká blízkost Jesu a Type O Negative. Obě tyto kapely se do první tvorby Hspdn otiskly hodně silně. Náladově i vokálně. Ta podobnost je od prvního poslechu docela markantní, ale nevnímám to jako problém. Bezduchá kopírka to není, jako spíš autorova chuť vydat se právě tímto směrem. Až na dotek těmto (dnes už) kultům atmosférické muziky. A tak by to měli chápat i další, kteří se s první prací Hspdn potkají. Připomenout si, co mám rád a zkusit si sám hrát na podobném hřišti. Nic víc, nic míň. Hspdn si tu možnost vyloženě užívá.

 


I když je to hudba neveselá, z Heyday´s ruin jde pohoda a klid. Všechny jizvy a neduhy jsou umývány zasněnou vizí jdoucí dál, mimo běžné chvíle. Jde o to si užít harmonie. Hudební bezstarostnost prorostlou zelení a sluncem, i když jsou na duši stíny. Je zajímavé poslouchat, jak se ty známé i méně známé linky mísí v jeden prostorový obraz. Nikam se nespěchá, někde v dálce je vidět duha a blato na cestách je těžké a lepivé. Twisted si hezky pohrál s vokály, prvotina Hspdn je jich plná. Jsou pojaty stejně atmosféricky a prosněně, jako hudba samotná.


Jako první krok rozhodně zajímavý úkaz. Krotí v sobě chuť se utápět v melodiích a nechává je odstát v mlze. Stejně jako svou živost. Ta je schoulená a pořád napůl v obklopení strojové temnoty. Skladby mají daný rámec, ale svou ryze klávesovou povahou se trochu vymyká poslední unrest. Náladově se ale nic nemění. Máte rádi trochu atmosférické beznaděje a stýská se vám po výše zmíněných kapelách? Je tady dobrá příležitost zahnat jednou nahrávkou oboje. A já si počkám, kam se tohle všechno pohne v budoucnu.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Joblik / 4.11.12 21:12

No,65'%.... Kritici... Za mých mladších let nějaké recenze nebývaly a přitom povstaly kapely jako Root,Törr.Assessor,Kryptor,Debustrol,Arakain už tu byl... Bylo by zajímavé číst nějakou kritiku na díla,která jsou dnes kultem.Co bylo dobrý se mezi lidma rozneslo a o to jde. Takže bych si cenil těch 90-ti %. Osobně bych dal tak 80-85 %.A to díky zpěvu.Ano taky tady podle pana recenzisty vidím nejslabší článek.Ale to díky ne v recenzi uvedeným příčinám.Osobně mi zpěv přijde kapánek utopen oproti ostatním nástrojům.Todle mi tam nesedí.Proto je to kapánek nevýrazné.Pustím si Vader,pustím si Morgoth,tam je zpěv další nástroj,nástroj který možná přečnívá i nad ty ostatní. A poslední věc - uřvanost a štěk do thrashe patří,tak to má být.Nic mě nedokáže vytočit víc,než když Toužimský zpívá věci z 90-let (hlavně Amadeus) a cpe tam co nejvíc harmonických linek,juva to mě tak točí !!! Takže štěkat a řvát,kurva vždyť ten život se s náma přece taky nemazlí...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky