Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Kandar - Síla imaginace

KandarSíla imaginace

-krusty-22.1.2024
Zdroj: CD promo od vydavatele
Posloucháno na: SONY CDP-270 / JVC AX-70 + sluchátka KOSS UR-40
VERDIKT: Grind pro negrindery. Hudba pro milovníky kinematografie. Album, které přibližuje filmy lidem, kteří je neznají, ale chtějí znát.

Nebudu zastírat, že ke Kandar mám krapet osobní vztah. Jsou to milí lidé (navzdory kruté hudbě, kterou páchají) a navíc otevření lidé. Otevření jiným a novým vlivům, které do sebe nasávají jako houba. A to je jeden z důvodů, proč zní novinka tak, jak zní.

 

Jedná se o grind a tak by se chtělo napsat, že na pitevním stole máme jejich třetí řadovku. Jenomže Kandar ročník 2023 není jen tak ledajaký grind opěvující anatomii. Chlapíci jsou velcí fandové filmů a hororů především. Stačí letmý pohled na obálku debutu (kniha z filmu Evil Dead) nebo název dvojky Tromaville a poznáte, že sovy nebudou tím, čím se zdají být. On nový Kandar opravdu JE jiný.

 

kandar wall

 

Název Síla imaginace zní lehce filozoficky, ale hlavně česky. Vokály jsou totiž plně v mateřském jazyce a texty jsou negrindově zaměřeny na dílo Jana Švankmajera. Což je na tradičně grindovou kapelu celkem unikát. Jenomže máme tu další „ale“. On Kandar už klasickou grindovkou není. Tedy abych nešířil úplné bludy – z grindu jejich hudba vychází a vycházet stále jistě bude, ale především v Kubýkově kytaře a Topiho vokálu slyším spoustu jiných ingrediencí.

 

kandar nosič

 

Topi je kromě growlera také aktivním kazatelem, který pronáší svá moudra bez ohledu na hudbu a její rytmus a tempo (hned úvodní Síla Imaginace) a dokonce mi připomíná vokalistu Jaroslava z blackových Triumph, Genus. Majestátní recitativ rozléhající se nad sroceným davem oddaných. Kubýkova kytara je (díky jeho angažmá ve stylově odlišných seskupeních?) oproti tradiční grindové brusce mnohem variabilnější, poletuje si sem a tam a ke konci tracklistu už se vydává definitivně blutausnordím směrem (Faust). Basa je hezky funkční a bicí jsou od minula polity živou vodou. Brňáci si vás podají nadupaným grindem se spoustou odboček, nejčastěji ovšem cítím vítr vanoucí z frankofonních krajin (Francie, Kanada…).

 

Síla imaginace je kromě toho koncepčním albem. Pokud vás tuzemská kinematografie alespoň lehce líznula, budou vám názvy skladeb minimálně povědomé. Není divu. Co skladba, to poklona filmovému revolucionáři světového formátu – Janu Švankmajerovi. Připomenete si díla jako Spiklenci slasti, Něco z Alenky, Otrantský zámek, Zahrada, Otesánek nebo Lekce Faust. A vsadím se, že každý z nás se s něčím ze Švakmajerovy tvorby setkal. Jen vzpomínejte!

 

 

Novinka je každopádně velice dospělým albem, které posunuje kapelu dále – a tak to má být. Dokonce bych řekl, že i mnohem dále, než by běžný grind-fan dokázal dohlédnout. Nový Kandar je hozená rukavice, kterou je záhodno zvednout, protože po pár posleších budete pravděpodobně odměněni. Kandar neposkytuje potravu, kterou grindeři konzumovat chtějí, ale uvařili několikahvězdičkovou krmi, kterou se musí konzumenti naučit kousat a trávit. Hodně štěstí, protože takovouhle gastronomii si osobně nechám líbit!


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky