Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Úplně noví Kinski! A když říkám úplně, myslím tím úplně. Kinski se nikdy nebáli hledat, bádat a křížit. Garáž byla všudypřítomná, těžiště jejich soundu přesto vždy leželo namočené hodně hluboko v post rocku. Ovšem už na předchozí Down Below It´s Chaos se obvyklá porce rozmáchlého, rozhrkaného tydlikání dostává ke slovu poněkud s potížemi. Jednoduché, přímočaré songy, některé navíc podpořené hlasem Chrise Martina, pomalu ale jistě přebírají vůdčí úlohu…

A co pánové a paní rozvrtali před šesti lety, na Cosy Moments dotahují do vítězného finiše. Žádné sáhodlouhé budování atmosféry, několikaminutové předehry, rozehry, mezihry, koncohry. Kinski se s ničím dvakrát nemažou a sází jednu hitovku za druhou. Hned tři skladby našťouchali do dvou minut a víte co? Jsou naprosto boží! Jednoduché, úderné, přímočaré. Lepit další opakovačky, nabalovat mrtvou váhu? Blbost!

Poprvé v historii převažují zpívané songy a jen škoda, že k podobnému kroku Chris Martin nesebral dost odvahy už v minulosti. Jednomu se ani nechce věřit, že takovou desku natočila kapela začínající jako téměř výhradně instrumentální těleso. Co dokonale pohnojili mladí a nadějní Long Distance Calling, Kinski dávají levou zadní a s prstem v nose.

Nový začátek? Jo, dost možná. Cosy Moments ovšem není totální revolucí, ale spíše završením jedné dlouhé, evoluční linie, jejíhož konce většina kapel vůbec nedosáhne. Ať už v důsledku vlastní neschopnosti nebo strachu bránícího vystoupit z bezpečí svého stínu. Keep moving, don´t look back!