Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
La Mer - Tetrahedra

La MerTetrahedra

Victimer25.12.2023
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Neposedný podzemní crossover pokukující ven z díry.

Sledovat Jeremiho uměleckou samotu, to je rychlý sled pěti alb vydaných během tří let a odpovědi na téma netěsnosti jednoho žánru. Tím žánrem je black metal. A jeho postupné otevírání různým alternativám. Kdepak, La Mer nikdy nepatřil mezi ty nejostřejší tužky v černém ortodoxním penále. Už začátek v podobě debutu Silence, i když jde zjevně o ryze podzemní dílo, dává tušit, že třísky dlouho lítat nebudou. Je to dejme tomu docela ostrý materiál, ovšem další alba už tupí čím dál větší snaha vymanit se z okovů jednoho žánru nadobro. A tím nejodvařenějším, a vlastně úplně mimo nějaké blackové hodnoty, dílem, je novinka Tetrahedra. Aneb když autor sahá do různých koutků, vyjídá, bere si co hrdlo ráčí. Být otrokem jednoho stylu zjevně není posláním La Mer.

 


Je pravda, že tento projekt jsem zachytil až teď v době vydání novinky. Pěkně na bandcampu labelu Godz ov War Productions, a protože jsem do té doby nebyl políben, musel jsem se poctivě vracet. Jednotlivá alba ukazují, jak se Jeremiho rukopis a z černých útrob podzemí vyvěrající umělecká svoboda proměňovaly. Jak pojímaly čím dál více prvků a jak byly, a asi celkem po právu, brány jako variabilní atmosférický black. Nebo post-black, zkrátka svoboda a vůle dělat si co chci. Něco zní zajímavě, něco méně, obecně se dá říct, že La Mer spěl do bodu odhodit všechny zábrany. A tím bodem je právě vydané páté album Tetrahedra.

 

Podzemní crossover, vypůjčený Manson, možná trochu Reznor (tady je řeč o čistém vokálu), rozdivočená černota, ze které nezbylo vůbec nic - to je tohle album. Mile zábavný paskvil, který tluče future metal, gotiku, atmosférický skoro black a hardcore, a vlastně cokoliv dalšího. Energie, ano. Originalita vůbec. Tady se bavíme o posbíraných drobcích různých stylů a interpretů, které dohromady tvoří jedno album. Slepenec, crossover. Něco upomene starší tvorbu, celkově jsme však zcela jinde. Otázka je kde. Všude a nikde.


Tetrahedra, to je hodně vokálů, hodně změn, ale málo charismatu, natož originality. Jeremi toho má hodně na srdci. Už první album ukázalo, že je sdílný. Hudba novinky nezbedně poskakuje, různě se proměňuje. A provokuje. Minimálně tím, že má mnoho chytlavých momentů, a pak takových, které vám neustále někoho připomínají. Různé riffy, vyhrávky, vokály... Maličkosti. Sám jsem si pro sebe objevil místa, které mi připomenou např. Mansona, Heiden, Malignant Eternal..., jen prosím ani k jednomu aktuální polohu La Mer nepřirovnávejme. Je to takový kočkopes, který pobaví, přidá na náladě, ale všechno jako by to bylo takové jen na oko. Zrádné.

 


Ani nevím, komu desku doporučit. Asi těm, kteří nic moc neřeší a jsou rádi za věc, co má spád. Což Tetrahedra má. Má i koule, akorát spíš cizí. Na vyřádění, nějakou bečku, třeba tu naši redakční v jisté fázi víkendu, asi dobré. Jsou tam pasáže, které pobaví, celkově to Jeremi nahustil v jeden celek způsobem, který si zaslouží uznání. Ale víte jak, to charisma... to tam není. Trošku jsem si vzpomněl na Aborym, když začali hrát alternativní elektro rock pro dívky masy. La Mer taky najednou hledí vstříc širšímu publiku. Tak hodně štěstí.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky