|
|
||||||||||
Od návratového alba Back from Beyond floridských legend Massacre, od jehož vydání uteklo neskutečných deset let, lomím nad jejich vývojem ruce. Respektive, prohloubil jsem své rozpaky. Možná bych mohl navázat na slova svého kolegy Jirky D., který se chopil sepsání svých dojmů z Resurgence, a upozornil na fakt, že se situace v táboře Massacre rovná chaosu. Tato legenda vydala v mezičase opravdu hodně nahrávek. Regulérní full-lenght počiny s aktuálním Necrolution vyšly tři, ale mrkněte na ten počet singlů, různých kompilaček a „ípíček“. Myslím, že se ztratíte stejně jako já. Navíc bez nadsázky lze uvést, že každý počin nahrál někdo jiný. I největší stálice Kame Lee z kapely zmizel a zase se vrátil. V médiích prosakovaly různé tahanice mezi členy, ex-členy, vznikla vzdorokapela, k názvu se přidávala písmena a čas běžel. Z Resurgence mám podobné pocity jako Jirka. Od té doby jsem nad Massacre zlomil hůl. Před vydáním novinky jsem trochu nasál z minulosti, a přiznám se, že mi je až úzko. Mrknete-li na kteroukoliv sestavu Massacre, pokaždé vidíte výborné muzikanty, přičemž z velikosti dávných časů Massarce zůstal pouhý stín. V čem je tedy zakopaný pes? Ostatně, už druhá řadovka Promise stála za pendrek. Necrolution je z jiného těsta než Resurgence. Myšleno stylově. Back from Beyond nepočítám, ta je úplně jiná a za mikrofonem stojí „Kam Lee“ z wishe - Edwin Webb, který svému konkurentovi nesahá ani po kotníky. Ale pojďme se na novou várku řezničin floridské ikony mrknout blížeji. Z Massacre je mezinárodní seskupení a z ikony zůstal pouhý stín.
Po dobrém zvuku předchůdce je veta. Ten byl jednou z mála dobrých věcí, co ta deska nabízela. Ano, sound Necrolution je hlučnější, brutálnější, ale bez vzdušné lehkosti předchůdce. Mix s masteringem si na svá bedra vzal Jonny Pettersson, který v Massacre nahrál obě citovaná alba. Je vyhledávaným zvukovým mistrem, za všechny jmenujme Just Before Dawn nebo Ribspreader. Massacre podle mého potřebuje jiný zvukový kabát, ale nechť.
Problém Necrolution totiž není ve zvuku. Je jím vysoký počet skladeb. Necrolution má šestnáct skladeb, což je hodně. Nejsou to ale grindové vypalovačky, ani stopáž není výjimečná. Normál. Necrolution je protkáno spoustou meziher, takže by mělo znít epicky. Což nezní. Po úvodní skladbě, která se na začátek desky moc nehodí, přijde intro a zase přichází udivené PROČ? Motivy se stále opakují. Výsledkem je, že se v polovině nahrávky ztrácíte. Po každé mezihře přichází obdobný nápěv. Samotné skladby si jsou rovněž podobné jako vejce vejci, což výslednému dojmu příliš nepomáhá. Albu dominují groove rytmika s upocenou melodikou a zvláštními sólovými vyhrávkami. Když srovnám Massacre s jejich žánrovými souputníky (Deicide, Obituary nebo Cannibal Corpse či Incantation), kteří i přes důraz na nostalgii a old school i nadále vydávají výborná alba, je produkce Massacre zoufalá.
Chaoticky Massacre působí se všemi rošádami v obsazení a právě tento chaos se zobrazuje i v muzice. Nic nezachrání luxusní growl pana Leeho, ani hráčské umění aktuálního osazenstva. Do poslechů novinky jsem se doslova nutil. Takhle slabou a nekonsistentní nahrávku jsem už dlouho neslyšel. Nahrát něco podobného začínající kapela, byla by kritika napříč planetou nemilosrdná. Samozřejmě připouštím, že nejsem schopný plně pochopit umělecký záměr a proto kritizuju. S pozitivnějšího soudku, líbí se mi obálka, za kterou stojí Timbul Cahyono – Bvllmetalart, jenž svými pracemi ozdobil spoustu undergroundových nahrávek. Obálkou Necrolotion navazuje na nejslavnější death metalové front covery, a bez debat se jedná o nejpůsobivější obal Massacre. Rozporuplné album kdysi dávno velké a vlivné death metalové kapely dobrá obálka ovšem nezachrání.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Jirka D. / 13.12.24 8:07odpovědět
Nejdřív jsem si myslel, že tak hrozné to snad nebude, ale po druhém poslechu toho mám dost. Roztrhaná, nefungující, nekonzistentní deska, která má sem tam světlé místo, ale jinak je to zmatek nad zmatek. Takže nakonec souhlasím, současní Massacre je čiré zoufalství.
Label:Agonia Records
Vydáno:Listopad 2024
Žánr:death metal
Kam Lee - zpěvy
Mike Borders - baskytara
Rogga Johansson - kytary
Jonny Pettersson - kytary
Jon Rudin - bicí
hosté:
Francesca Mancini – sólová kytara (7)
Michael Grim – doprovodný zpěv (7)
1.Fear of the Unknown
2.Xenophobia (Prologue)
3.Ritual of the Abyss
4.Ensnarers Within
5.Death May Die
6.Chasm (Prologue)
7.The Colour Out of Space
8.In the Lair of Legacy Leeches
9.The Things That Were and Shall Be Again
10.Xothic (Prologue)
11.Dead-Life: ReAnimator
12.Shriek of the Castle Freak
13.Curse of the Resonator
14.Horrors of Hidden Truth
15.Shroud of Shadows
16.Ad Infinitum: The Final Hour
Massacre
Back From the Beyond
Massacre
Resurgence
Candlemass
King of the Grey Islands
Bad Ritual
Bad Ritual
Runespell
Shores of Náströnd
Esoctrilihum
Eternity Of Shaog
Nocturnal Pestilence
Evangelium Aeternum
Origin
Omnipresent
Kataklysm
Meditations
Anathema
Eternity
Årabrot
Of Darkness And Light
Hanging Garden zveřejnili lyric video ke skladbě To Seize The Night z EP The Unending, které vyšlo 14. března u Agonia Records.
14.3.2025Pod pořadatelskou záštitou kapely Crippled Fingers se 7. června odehraje další ročník jednodenního festivalu Fury Over Prague, který letos na dvou pód...
13.3.2025Dva mistři baskytarové hry, Steve Di Giorgio (Testament, atd.) a Jeoren Paul Thesseling (Obscura, Pestilence) spojili své síly v instrumentálním progr...
13.3.2025Čertovští atmosférici Lucifer's Child natočili klip ke skladbě Ichor. Tu najdeme na připravované řadovce The Illuminant s plánovaným vydáním 28. březn...
11.3.2025V pravidelné roční periodicitě vychází nové číslo Telepatie. Jako již tradičně je obsah naplněný převážně (ale nejen) rozhovory s kapelami a osobnostm...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.