Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Jak ošemetné vyjadřovat se k modle, která člověka částečně formovala a při poslechu jejíhož debutu hrozil nebesům a velebil české lesy... Jako uctívač prvních tří (ano, i Šlágry mne baví) alb, pokusím se být nestranný a objektivní, jak jen takový uctívač nestranný dokáže být. Asi se všichni shodneme na tom, že Štormovci jsou leaderem malé české BIG3, tedy kapel, o kterých se venku ví více než hodně a jejichž dějinná role je neoddiskutovatelná (+ Krabathor, Root). Recept na úspěch je amalgámem vícero faktorů: správná doba, správné místo (tedy exotické Československo), lpění na užívání mateřštiny, inteligentní nadhled, pozdější koncertní nedostupnost a samozřejmě výtečná muzika. Prostě a neoddiskutovatelně: vývozní artikl, stejně jako kdysi ryze česká Plzeň, částečně hokej, Jawa, zbrojovácké výrobky a bižuterie z Jablonce.

Jakožto skalní old-school fanda MH sleduji tento současný hype kolem Master´s Hammer s mírným úšklebkem a s pocitem, že mi někdo znásilňuje kult. Ale nemá smysl močit proti větru, natož proti takové vichřici, jakou je současná kondice Franty Štorma, Silenthella a zbytku bandu. Každopádně albu velice a ještě jednou velice prospěla kompletní sestava – a to i přesto, že nevíme, kdo vlastně co nahrával a zda vůbec. Aktuální album budí dojem nahrávky dýchajícího organismu, opravdové a sehrané kapely, kterou by mělo stát zato vidět naživo.

Štorm chytil slinu a seká jedno album za druhým jak legendární Baťa cvičky. Sám za sebe přiznávám, že mírně nestíhám. Je ale radost vidět a slyšet, že se František baví a s ním i celá metalová obec. A nebuďme troškaři - i celý svět. Držím mu palce a pěsti, aby mu nedošel dech, což se klidně může při takové kadenci stát.

Jak popsat produkci této blackové stálice a nenosit přitom dříví do lesa? Tak v první řadě, black metal už to dávno není a asi by to byla nuda. Zaslechneme spoustu klasického heavy metalu, občas se se mihne skoro punková nálada, trocha skočného elektra....ale ono je to vlastně fuk, protože vše zastřešuje všeobjímající a všedefinující (vynikající) Frantův vokál a tím pádem to je „black metal“ a basta. Frantův hlas vyzrává jak víno a já si jen užívám těch jízlivých úšklebků, jedovatých slin a narážek reprodukovaných právě typicky po štormovsku. Občas zaslechneme i jiné sboristy, leč druhem asi nejvěrnějším je Necrocock a jeho myko-vokál. Patřil tam, patří a patřit bude.

Fascinator je deskou záludnou. První poslech mne celkem zklamal, nebylo se čeho chytit, hity nikde. Ale s každým přibývajícím poslechem jsem albu začínal propadat a po dvou dnech intenzivního náslechu si už dokážu leccos notovat s kapelou. Před očima se odvíjí příběhy z textů.

Pokud jsou u nějaké kapely texty téměř rovny hudbě, u Master´s Hammer je to přesně 50 na 50. Texty skvěle dokreslují hudbu a hudba podpírá textovou náplň. Hudebně se pohybujeme v rovině klasického výrazu, na který jsme zvyklý a který máme rádi. Přestože bicí občas seversky uhánějí, celkový zvuk a vokál vše zaobalují do šablony Master´s Hammer a já nikdy neměl pocit, že poslouchám sypačku od Mayhem či Burzum. Občasné doteky kláves, odlišněji znějících sborů či modernější kytarové hry vše jenom koření, ale skalní fans nešokují. Přesto se hudba pozvolna posouvá. Kam? Prostě dál...

Vyčnívají samozřejmě „refrénové“ kousky jako Linkola, excelentní Estetika ďábla stejně jako pro mne lyričtější kusy. Třeba přírodní Fascinator (ten by si zasluhoval klip točený na Šumavě) nebo melodramatický Odliv mozků.  Pokud mne nějaký kus na albu nebaví, je to asi dvoukopákově speedový Psychoparasit, Satanská nekrofilní porna a cosi jako instrumentálka Lost In Fjords. Za mne by albu prospěla mírná selekce...což by vyřešilo i stesky fans, že LP verze osahuje o dva kousky méně. Což je ale z hlediska kvality zvuku nezbytné a u Mástrů již tradiční.

Vím že snem každého fanouška by bylo, aby jeho idol vydával novou skladbu co týden nebo alespoň rok co rok nové album. Na druhou stranu všeho moc škodí. Nebudu zde filozofovat, že právě taková nadprodukce je největším problémem současné scény....přesto mi přijde Štormův workoholismus až téměř „townsendovský“ a já se jenom bojím, aby nebyl časem kontraproduktivní. Zatím to těm lumpům (převážně) pražským vychází...

P.S.: Při četbě aktuální edice Lovecraftových povídek mne mnohokrát napadlo, jak by znělo monotematické, právě tímto spisovatelem ovlivněné VÁŽNÉ album Master´s  Hammer. Ale nevím, zda bylo kdy vůbec něco na MH vážného...