Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Mean Messiah - Hell

Mean MessiahHell

Jirka D.5.8.2013
Zdroj: CD, promo
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Největším problémem této nahrávky je její zničující jednotvárnost. Marně hledám hudební myšlenku, která by mě vytrhla z pocitu všeobjímající nudy.

Největším problémem této nahrávky je její zničující jednotvárnost. Kromě občasně zajímavé kytarové práce v mezích žánru a sem tam sóla, marně hledám zajímavou hudební myšlenku, která by mě vytrhla z pocitu všeobjímající nudy. Nic nepomáhají porůznu roztroušené vsuvky a jakési mezihry, které ale zanechávají spíše otázky, než že by činily celek zajímavější. A přitom deska začíná poměrně obstojně, alespoň první dojmy ze skladby „Temple of Hell“ byly a jsou takové, že mám co do činění se slušně šlapajícím a energickým metalem, u nějž jsou přídomky jako invence či progres samozřejmě tabu, ale standard bych s odřenýma ušima přiznal.

 

Jenže ještě během zmíněné první skladby nabývám dojmu kompozičního tápání, zbytečného natahování a poměrně malého množství nápaditosti na sedm minut muziky. A pak se to veze. Řečeno stručně a jasně – zbylá více jak půlhodina je to samé, absolutně, bez kompromisů a bez naděje. Jedna skladba jako druhá, třetí, čtvrtá, osmá, nepoznávám rozdíly a troufám si tvrdit, že ani nejsou (snad kromě intermezza "Saltatio Mortis"). Opakování motivů není matka moudrosti. Každý jednotlivý song by fungoval samostatně, ale osm stejných na jednom albu za sebou vytváří jednotvárný monolit, který je mi zatěžko přežvýkat.

 

Deska má přinejmenším zajímavě řešený zvuk, který je hodně inspirovaný u industrial metalových kapel, především pak u Fear Factory (někde v období Archetype – Transgression, bohužel) a konkrétně bicí se půjčují zcela nepokrytě, i když úrovní provedení o pár levelů níž. Zvuk bicích je vůbec tragédie, ať už je výsledek přetažen přes triggery nebo udělán zcela v péči softwaru (nedokážu posoudit), bubny zní nepřirozeně, v mixu dominují ubíjejícím způsobem (hlavně virbl), a naproti tomu „činely“ aby člověk pohledal. Jejich party jsou napsány jednoduše až primitivně, pro každou skladbu stejně a evidentně je netvořil bubeník. Zvuk nahrávky je jako celek notně slisovaný a ořezaný, situace standardní, ale určitě ne příjemná.

 

Koncept alba je dle promo materiálů jednoduchý: „cesty lidských osudů jsou spletité, ale všechny vedou do pekla“, což se odráží v názvu desky, v grafickém řešení úsporného bookletu a samozřejmě v textech – peklo, bůh, ďábel, bolest, krev a zmar. Myšlenka rádoby hluboká, ale i hluboce hloupá. Navíc je to klišé už nesčetněkrát omleté a v dnešní době působící spíše trapně než důvěryhodně. Možná v tom je problém celé téhle nahrávky – drží se zaběhlého, přebírá, co už bylo a nesnaží se hledat vlastní cesty. Respekt ke skutečnosti, že jde o dílo jediného tvůrce, bohužel nestačí. Úvodní vteřiny alba patří zpěvu ptáků, kostelnímu zvonu a následnému úderu hromu. Už tušíte, co mi vadí?

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

jazzko / 28.1.14 14:49

Zkusil jsem si pustit poslední desku Satyricon, navnaděn recenzí, zvědavý po hlasité kritice fanouškovské obce. Nutno na začátek říct, že Satyricon jsem poslouchal od vydání Nemessis až po Now, Diabolical. Poté jsem se, pro celkově stagnující metalovou scénu, která už mě neměla příliš čím obohatit a z mého pohledu jenom opakovala již opakované, zcela odklonil k hudebním žánrům, které s metalem nemají zhola nic společného, avšak které mi umožnily můj další hudební vývoj. Kapely jako Satyricon, Emperor, Dimmu Borgir, CoF, Immortal, Enslaved a mnozí jiní, na které si z hlavy třeba už ani nevzpomenu, to vše byla jména, která se v mé hudební aparatuře v devadesátých letech, ale i v novém miléniu, objevovala velmi často. Nyní, po osmi letech, jsem zvědavě sáhnul po novince od Satyricon. Satyricon jsou na první poslech umírněnější, pomalejší, čitelnější a jaksi hladší. Ta tam je zběsilé tempo z Extravaganzy, zmizel nádech středověku z Nemessis Divina, postrádám i rockovou přímočarost z Volcana či z Diabolical. Kapela patrně měla vždy za cíl neustrnout na stejném místě a snaha o jakýsi posun v celkovém hudebním vyznění je s přihlédnutím k věku tvůrčího dua Satyr-Frost z mého pohledu zcela pochopitelná a logická. Jinak se na hudbu (ale celkově na jakýkoliv jiný druh umění) dívá člověk kterému je 20 let a jinak ten, kterému je už více než čtyřicet. Syrovost, rychlost a technickou složitost nahrazuje důraz na přednes tónu a hra s barvami zvuku. Rozumím tedy klidným pasážím i rozhodnutí pro analogovou nahrávku (která mimochodem na kvalitní aparatuře zní opravdu velmi dobře). Pánové už nemají potřebu dokazovat, že jsou schopni nadzvukových sypaček a extrémní syrovosti (to ostatně stále jsou), byť i na této desce kdo chce, ten tam i tyto aspekty bez problémů najde. Milovníci extrémní řežby se už hold musí poohlédnout někde jinde. Na chvilku bych se pozastavil při tolika propírané kontroverzní skladbě Phoenix. Je pro mně opravdu překvapením, že jí nazpíval někdo jiný, a že vůbec došlo k rozhodnutí použít čistý vokál. Satyrův hlasový projev přitom považuji za snad to nejlepší a nejďábělštější, co jsem v tomto úzce profilovaném žánru kdy slyšel. Phoenix ale není špatnou skladbou a rozhodně nesdílím názor (patrně většinový), že by byla skladba nazpívaná ležérně, či snad zcela odfláknutá. Naopak, mám pocit, že se dotyčný zpěvák do skladby opravdu snažil položit a v rámci svých hlasových možností vydal ze sebe maximum. Že v žánru jako takovém (a klidně i v celém metalu) zcela chybí opravdu kvalitní zpěváci (čest výjimkám jako třeba Anneke z ex The Gathering), to je holý fakt, avšak na druhou stranu, metalová hudba nikdy nebyla tím správným prostorem pro opravdové zpěváky, ti se realizují ve zcela jiných hudebních žánrech a je to tak naprosto v pořádku. Skladba Phoenix tak pro mně zůstává zajímavým oživením desky a byť bych nechtěl, aby byla třeba taková deska celá, jako jednotlivá skladby vsazená do celku mi přijde více než povedená. Satyricon dozráli do dospělosti a pokračují tak tam, kde je to z mého (ale snad hlavně z jejich) pohledu logické. Rozhodně se jedná o správný krok a za sebe jsem rád, že se Satyricon odmítá zařadit do obrovské haldy kapel, které hrají 20 let stejnou hudbu s minimem invence a s totální rezignací na jakýkoliv hudební progres. Satyricon mě tedy i po dvaceti letech pořád baví.. :)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Enemy / 23.3.14 12:00odpovědět

No víte...ono když jde o koncepční desku s jedním tématem a tedy i jedním motivem, což je peklo, tak asi nemůžete čekat, že každá skladba bude znít úplně odlišně..deska vypráví cestu do pekla..což autor recenze očividně nepochopil..dneska zní jednotvárně? to jste buď desku pořádně ani neslyšeli a nebo máte totální hudební hluch..osobně se teda přikláním ke kombinaci obojího..album je jízda od začátku do konce jak autor zamýšlel..to byl záměr nepolevovat z tempa, aby deska měla spád..ale opět, to neinformovanej člověk nepochopí.. =) na český hudební scéně, je tahle, teď už, kapela zjevením, který získává kladný ohlasy všude po světě, takže si to přeberte..jedna negativní kritika v záplavě nadšených kritik ze zahraničí..no pane redaktore, zdar a sílu při dalších zcela zcestných recenzích! =)

Jirka D. / 23.3.14 14:33odpovědět

Na pochopení tak složitého konceptu (dokonce tak složitého, že ospravedlňuje celkovou jednotvárnost nahrávky) mi bohužel schází podrobná teologická průprava.

Enemy / 25.3.14 11:23odpovědět

Jistě...on totiž pokud koncept není téměř epos, tak je to potom shit.. =D navíc nic o složitosti konceptu sem neříkal, tak aspoň reaguj na to, co píšu prosím.. =) pak se totiž můžeme smysluplně bavit..myslim, že autor recenze nebude žádnej expert, protože si opravdu nedovedu představit, že by se tolik zahraničních recenzentů mýlilo v jejich soudu..pak přijde nějakej českej ´´expert´´ a řekne tohle..no, to je ode mě k tomuhle asi zhruba všechno..

Radek / 25.3.14 15:36odpovědět

...pokud od našeho zinu čekáš, že když jinde desku hodnotí kladně, tak srazíme paty k sobě a podřídíme se, tak takhle to tady nefunguje. Mě osobně je naprosto šumák zda o albu vyjde tisíc a jedna oslavná recenze, pokud to autor cítí jako nudnou nahrávku, pak je třeba to respektovat. Pokud tady budeš sypat argumenty vždy zakonečné tím, že "to autor nepochopí", pak se opravdu nelze bavit o věcné diskusi.

Jirka D. / 25.3.14 17:26odpovědět

Budu se opakovat, ale nedá mi to - když se Ti album tak líbí, ozvi se nám (ahoj@echoes-zine.cz) a my Ti CD zdarma pošleme. Rádi děláme radost ostatním.

Ruadek / 6.8.13 17:49odpovědět

Je to tak. První dvě skladby zní nadprůměrně dobře, člověk čeká na to, co z toho vypadne ale ono se to slije do jednoho naprosto stejného odvaru. Po recenzi jsem to každopádně čekal horší, připomíná mi to první placku Pain.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky