Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Melvins - (A) Senile Animal

Melvins(A) Senile Animal

David10.11.2011
Zdroj: flac
Posloucháno na: Yamaha AX-490, Technics SL-PS770D, Raveland X 2508
VERDIKT: Pokud jste až dosud nedokázali sebrat odvahu a pustit se do džungle chorobných hluků, rámusu a obhroublého řevu navzájem nelogicky vrstvených do prapodivných výtvorů, jejichž stravitelnost se pohybuje někde mezi měsíc zapomenutým gulášem ponechaným svému osudu uvnitř porouchané ledničky a silně zavánějícími kotletkami zářívě zelené barvy slunícími se uprostřed ostatních dobrot v odpadkovém koši infekčního pavilonu fakultní nemocnice, a přesto ve vás hlodá malý červík zvědavosti, řekl bych, že právě (A) Senile Animal je onou vstupní branou do neuchopitelného světa Melvins.

Ačkoliv jsem původně nechtěl uvádět žádná historická fakta, za účelem představení mnou vybraného reprezentanta z jinak velmi, velmi obsáhlé diskografie Melvinů plné nejrůznějších živáků, remixů, splitek, bootlegů, osmých verzí páté verze dvanáctého alba atd..., se neobejdu alespoň bez letmého nastínění situace uvnitř kapely během inkriminovaného roku 2006, kdy se na povrch vyklubala (nevím kolikátá) studiovka s názvem (A) Senile Animal. Základními stavebními kameny byli od počátků fungování formace střapatý hlavní řvoun a kytarista Buzz Osborne společně s jedním z nejlepších bicmenů všech dob, disponujícím naprosto nezaměnitelným a ojedinělým úderem, pod jehož silou se poroučela nejedna nebohá bicí soupravička, Dalem Croverem. Basa představovala u Melvinů vždy tak trochu horké zboží a neustálé hledání nových drtičů čtyř strun se stalo během let jakýmsi folklórem. Ani před započetím prací na (A) Senile Animal situace ohledně postu basáka nevykazovala žádné abnormality. Buzz a Dale opět sháněli posilu, ovšem k překvapení mnohých se k osiřelé dvojici přidalo hned duo muzikantů ze seattleských Big Business, a sice Jared Warren (basa) a Coady Willis (bicí!!). Ano, počítáte správně. K nekompromisnímu Daleu Croverovi přibyl se svou sadou škopků ještě druhý bouchač do party a nutno poznamenat, že výsledek stojí vážně za to!

 

Melvins 12

Čerstvá krev nakopla Melviny opět do závratných výšin a výkony, jaké pánové předvádí na "Senilním zvířátku" si zaslouží můj nekonečný obdiv. Jestliže jsem měl z několika předchozích záseků chvílemi poněkud rozporuplné pocity, tady nic podobného neplatí. Díky posílené rytmice získal jinak standardně nebezpečný kravál na ještě větší síle a razanci, pod jehož působením budou sousedům naproti přes ulici praskat okenní tabulky a jejich jindy flegmatického Alíka popadne nekontrolovatelný záchvat zuřivosti. Choutky po experimentálních výletech, jako několikaminutové třískání do všeho, co se dá najít mezi starým harampádí u popelnic nebo probublávání bahna doplněné o chorobné kvílení syntetizátoru, byly upozaděny na úkor jasněji definovaných a (relativně) stravitelnějších songů, které ovšem v žádném případě neztratily nic ze své nápaditosti a schopnosti udržet posluchače v neustálém očekávání. Z desítky skladeb po okraj našlapaných zápalem a radostí z hraní (si) bych nerad vypíchl byť jen jednu jedinou. Každá v sobě ukrývá extrémní dávku energie a nápadů neomylně zasazenou chvílemi do rozvážného tempa, co se táhne jak žvýkačka nalepená na spodní straně sedadla MHD, když do ní zaboříte své kulíky, a chvílemi do rytmů přirovnatelných možná k padání napěchovaného babiččina příborníku z proklatě strmých schodů. Explozivní síla tryskající z (A) Senile Animal postavená na jednoduchých, avšak bytelných, základech ve mě znovu zažehla nadšení pro nezaměnitelné originální uchopení rockové hudby melvinního ražení. Pánové od samého počátku razí svou vlastní cestu bez ohledu na okolní svět a přibývající šediny. Tímto albem všem dokázali, jak jednoduše lze vytěžit z minima maximum bez známek křečovitosti a vykrádání sebe sama. Výborná záležitost, rozhodně si nenechte ujít!


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Wagi / 9.7.23 18:16

Nastal čas se posunout, vývoj....... to jsou takový fráze, že bych někoho nakopal do prdky :)) V podstatě tady máme novou kapelu od doby Withering Illusions and Desolation až po Only the Wind Remembers... Samotnej To Lay like Old Ashes byl už odklon :D každopádně mám rád jejich první alba, ten zbytek už neee at jsem se na comeback těšil, to album jsem slyšel párkrát a hotovo..... Poslouchám kapely protože se mi líbí - po 25 letech jsem došel k názoru že progres je leda k nasrání :D když to hrajou dobře at si to valej - pokud chcete progress a na každým albu poslouchat jinou skupinu najděte si víc různejch žánrů či skupin..... Tohle honění progresu je zhovadilost a důkazem je samotnej fakt, že většina skupin a kapel na scéně a TOPEk v rámci žánrů jsou držáci a jedou si to svoje oproti těmhle hipster recenzentům, kteří si pořád honěj ten svůj progress a vývoj.... To prostě není o tom udělat 20x různejch alb pod 1 skupinou na to jsou vedlejší projekty, jiné skupiny, solovka a většina rozumných umělců to naštěstí chápe.... Tenhle comaback nemá v rámci stylu ani jmnéna význam a to říkám jako člověk, co miloval a miluje Withering Illusions and Desolation a i když jsme zjistili, že původní CDR verze co se stahovala v ČR má takovej zahulenej feeling protože byla z kazety a originální cd je mnohem čistčí :D

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky