Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Melvins - Freak Puke

MelvinsFreak Puke

David17.11.2012
Zdroj: CD (# IPC-136)
Posloucháno na: Yamaha AX-490, Yamaha CDX-480, Beyerdynamic DT 770 PRO 250 Ohm
VERDIKT: Také si lámete hlavu, co dát své znuděné babičce pod stromeček? Zapomeňte na papuče! Melvins a jejich Freak Puke jsou tu přesně pro vás!

Již vskutku líbezný titul, v pořadí druhé studiové nahrávky, kterou letos Melvins vypustili ze svého doupěte plného špinavých fuseklí a nevyžehlených kapesníků, dává zlehounka tušit, že pánové pro své věrné přichystali opět nějakou zle roztomilou kulišárnu.

 

Stálá dvojice, tedy King Buzzo a Dale Crover, přizvala do svého skromného příbytku tentokrát pouze jednoho hráče navíc, a to starého známého Trevora Dunna, s nímž Buzz v minulosti trápil struny v projektech Mika Pattona, ale i na koncertních štacích samotných Melvins, aby společně zplodili dílko, jehož nátura bude tak trochu odlišná od posledních několika záležitostí nakroucených v sestavě s dvojkou z Big Business na palubě. Trevor Dunn, jakožto kovaný jazzman, a též milovník klasického, elektřinou nedopovaného soundu, přispěchal se svou honosnou dřevěnou almaroidní basou, Dale Crover kdesi splašil bicí soupravu Gretch pamatující ještě zlatou éru big bandů předválečného období a Buzz naladil lásku posledních let, celohliníkovou blyštivou krásku z produkce Electrical Guitar Company.

 

A jakými že specifiky výsledné desetiskladbové taškařice nás tedy pánové častují? Základem budiž lety osvědčený a prověřený rock´n ´roll, znásilněný do podoby nevzhledné krychličky hrající všemi barvami duhy tak, jak je všichni známe z Dark Side Of The Moon. Přidejte střední, blátivé, sludgující tempo, hrst motýlích křídel, nůši lučního kvítí nasbíraného za úplňku a máte to! Tedy dokud se Trevor nerozhodne počechrat, svým mocným smyčcem či neposednými prsty, jinak upravenou fizůrku plnoštíhlé modelce trůnící po jeho boku. Její hluboký, majestátně dunivý přednes vynikajícím způsobem dokresluje Buzzovo a Daleovo počínání, kteří, jako již standardně, podávají maximálně soustředěný a vyrovnaný výkon. Absence elektrické baskytary dopřává zvuku Melvins úplně jiný, o poznání dráždivější a masivnější, rozměr, než tomu bylo doposud. Současně se tím ještě více otevírají brány k nejrůznějším experimentům a zvukovým tyraniím, jež na žádné desce Melvinů nemohou chybět. Celek působí velmi kompaktně a sebevědomě, žádné tápání, slepé uličky či epileptické onanování nad podobiznou Raye Charlese. Hoši moc dobře vědí, kde se nachází jejich domácí pískoviště, ale přitom se nestydí drze rozkopnout bábovičky i sousedovic senilnímu dědovi. Melvins se na Freak Puke královsky baví, neohlíží se na nikoho a nic, ostatně jako vždy. Troufám si tvrdit, že rok 2012 je zastihl na jednom z mnoha tvůrčích vrcholů. Nemluvě o tom, že touto plackou pro letošek neřekli ještě ani zdaleka poslední slovo…


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Deliverance / 30.11.12 7:09

Dodneška nechápu co má tolikero lidí proti Axiomě... Nebyl bych daleko od pravdy, kdybych řekl, že Axioma je má snad nejposlouchanější deska vůbec... Plná božích nápadů (svého času u Enslaved novátorských), se skvělým zvukem, nepřístupná a zároveň tak lehká... I dnes bych jí napálil plných 100%. Naopak vychvalovaná Vertebrae je dost krkolomná a nezáživná, člověk aby se prodíral než najde výbornou pasáž... Ale jen můj dojem. K Riittiir zatím nechci psát unáhlená slova. Stoprocentní jako Axioma není, songy 5, 7 a 8 mě nudí, ale jinak rozestavěný styl posledních desek dotahují k dokonalosti. Třeba taková Roots of the Mountain je šperk. Larsenovy vokály jsou na celém albu parádní, naopak Grutle už to možná občas až přehání. Jelikož jsem vlastníkem originálek jak Axiomy, tak i Riitiir, tak jako výrazné negativum musím zmínit grafické zpracování desek. Hezký přední obrázek a čau nazdar. Obě desky jsem si koupil v digi verzích, takže ne v těch klasických, obvykle chudých jewel a čekal jsem od toho trochu víc, no. A dovolte mi dodat i to, že tahle recenze se opravdu nepovedla. Dlouho jsem nečetl takový žblept, recenzí bych to určitě nenazval.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Michal Z / 28.11.12 8:09odpovědět

Melvins jsem pohřbil v mých jinošských letech, kdy jsem poprvé okusil jejich čistě noise pokus. Tehdy jsem to nepobral a odsunul kapelu, nehledě na další tvorbu. Freak Puke jsem otevřel ze zvědavosti, po přečtení lákavé recenze a budu muset projet i ostatní alba (ty bez noise). Použitá otylá basa a celkový sound je pastva a příjemné ozvláštnění. Taková avantgardní Apocalyptica. O hravosti nemluvím, ta je albu vlastní. Dobré rozmanité dílko, krásně prznící kde co.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky