Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Misery Index - Complete Control

Misery IndexComplete Control

Sorgh7.7.2022
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC, Samsung A3
VERDIKT: Legendy jsou nositeli poselství. Jedno takové se nám chystá sdělit stálice amerického metalu Misery Index.

S touhle cháskou se na našem médiu setkáváme pravidelně a bez okolků musím přiznat, že je máme rádi. Osobně si je sice nepouštím každý den, na to je těch lahůdek všude okolo moc, ale když mám specifickou chuť na výplach potrubí, tak často sáhnu právě po nich. Pravdou taky je, že mezi jejich deskami nemám nějakého preferovaného favorita. Tady vládne momentální rozhodnutí, pohled na obal, nějaká vzpomínka. Je to tak, hudba Misery Index si je velice podobná, kapela je dávno vyprofilovaná, a tak je skoro jedno po čem hmátnu.

 

U novinky se prvně kochám hezkým obalem z dílny Matta Lombarda a jeho choti. Pro Misery Index jejich první zakázka, ale jejich dílo můžete vidět na Nymphetamine od Cradle Of Filth nebo pár dílech Sarah Jezebel Divy. V našem případě se kumštýř přizpůsobil deathmetalovému zaměření kapely a udělal hezkou koláž, jen rozložit narušenou hlavu a nahlédnout do jejího nitra. Nahrávka sama je jistotou nepřipouštějící žádné námitky. Tady všichni znalci klidně můžou přestat číst a desku si koupit. Avšak pro ty, co všechno dlouho rozebírají a pak o tom stejně dlouho přemýšlí, bych měl pár myšlenek. Minulá řadovka Rituals Of Power byla temná, hutná, jakoby uzavřená do sebe. Jistě, klasičtí Misery Index. Mělo by to být jiné?


Nové album přišlo pod novým vydavatelem (Century Media) a s ním jako by se některé věci posunuly. Ve zvuku slyším větší otevřenost a brilantnější výraz, a i když se nedá říct, že by z desky plál optimismus, tak se poslouchá moc dobře. Misery Index nenásilně a přirozeně pašují směrem k lidem dobrou náladu. Je slyšet spousta dobrých nápadů, ve kterých bují hravost a přetlak možností. Šlapavé riffy střídají hbité upalovačky, jsou ctěny deathmetalové běsy nahlodané grindově zabarveným zpěvem, který je často spíš jen takovým pořváváním do rytmu. V tom se dvojice řvounů poctivě střídá. Nejde si nevšimnout příklonu k silnější melodice, která může být můstkem k většímu zájmu posluchačů. Kytaristé se nedají dvakrát pobízet a jak je to možné rozjíždějí sólíčka, za která by se nemusely stydět slovutné heavymetalové spolky. Hustější, i ty umírněné pasáže jsou stále podpírány brutálním bicím "automatem" Adamem, kterému z těch kopáků musí v dobrém smyslu slova slušně mr.at.  


Najdou se však i slabší místa, jako všude. Omílání notoricky známých a fádních pasáží, které jsou silně zaměnitelné s těmi od současných Kataklysm, to je cesta do prdele. Je to tak okaté a tak zoufale bez nápadu, že skladby jako Rites Of Cruelty nebo Complete Control jsou dokonalou vatou bez chuti i zápachu. Co by člověk v těchto momentech dal za pořádnej smrad... Ale tak to je. V ustálených vodách se jen těžko zrodí album, které by plálo nápaditostí. Miserové sváří svoje díla z ozkoušených materiálů prověřeným způsobem, proto nelze čekat nějakou revoluci. Většině tak bude dál jedno, které album si do přehrávače vloží, ovšem sběratel má opět možnost zbavit se pár kaček.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

David / 19.8.22 12:12

Dovolím si komentář týkající se především zvukové podoby nahrávky, respektive mého osobního pocitu ní. Když už Radek zmínil návratové album Tool, shodou okolností jsem si před několika dny pořídil jeho vinylovou edici https://www.discogs.com/release/24071501-Tool-Fear-Inoculum a během jednoho večera ji protočil v těsném závěsu za deskou C/C https://www.discogs.com/release/23675435-Porcupine-Tree-Closure-Continuation Není žádným tajemstvím, že alba Tool, i přes veškerý skladatelský um a instrumentální mistrovství autorů, zrovna nedisponují bůhvíjak oslnivou zvukovou kvalitou, což je ve stínu ohromného balíku peněz, které za produkcí takového Fear Innoculum stojí, minimálně s podivem, nicméně v porovnání s drtivou většinou současné produkce, řekněme „progresivního“ rocku/metalu, se stále jedná o velmi pěkný a vcelku bez problémů poslouchatelný nadprůměr… přímé srovnání s novinkou PT ale naplno odhaluje nedostatky, které desku Tool degradují kamsi na úroveň Potěmkinovy vesnice. Velmi limitovaná dynamika, detaily topící se kdesi hluboko uvnitř zvukové masy, omezená šířka i hloubka scény… Oproti tomu C/C zní jako polité elixírem života. Tepající, volně dýchající, plné drobných laskomin, které je radost s každým dalším poslechem postupně rozkrývat a vyzobávat jako ty nejlepší kousky z babiččiny bonboniéry. Přesně, jak napsal Jirka… „Porcupine Tree a samozřejmě Steven Wilson jsou v tomto hledu hrozně moc napřed, daleko před zbytkem scény.“

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky