Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Recenze na tohle vinylové split album je svým způsobem speciální, protože jednak včera vyšel poměrně obsáhlý rozhovor s Alenou, který řadu skutečností objasňuje a bere mi tak vítr z plachet co se týče dalšího psaní, a jednak mi k této recenzi došla jedna z pouhých dvaceti číslovaných a podepsaných gramodesek, což je samozřejmě celkem svazující. Takže na úvod si dovolím odkázat právě na zmíněný rozhovor, v němž se toho hodně dočtete o pozadí vzniku této desky (ZDE), a rovněž si dovolím poznámku takovou, že o některých skutečnostech se mi nebude psát úplně lehce.

Každá z kapel na splitko přispěla trojicí skladeb, z nichž první dvě jsou autorské, třetí cover verze skladby druhé kapely a současně se navíc v autorských skladbách objevují i další hosté, konkrétně tedy na pozici druhého vokálu. Tenhle výčet je přehledně uvedený na zadní straně desky, která se podle mého názoru graficky povedla paradoxně mnohem víc než ta titulní, a je to výčet dokládající největší přednost této nahrávky pojmenované jako Chirality - vzájemnou provázanost a sounáležitost všech, co se na ní podíleli. Během poslechu je to znát především ve vícehlasech, které tvoří pomyslný vrchol některých, kompozičně jinak značně kostrbatých skladeb a většinou s sebou nesou poměrně silný a dobře poslouchatelný melodický motiv. Jako příklad můžete zkusit Slavín na straně Nocturnal Pestilence a Separation na straně Noisebleed. Konkrétně Separation bych označil za nejpovedenější věc na splitku, a to především díky jasnému směru, kterého se skladba drží téměř celý hrací čas. Technicky ne příliš zdařilé rytmické proměny a kytarové breaky jsou právě zde minimalizovány a je to výhoda, kterou řada dalších skladeb nedisponuje.

Samostatnou otázkou je pro mě žánrové zařazení obou kapel, protože moje dosavadní představa o Nocturnal Pestilence, které jsem z této dvojice registroval i v minulosti, byla cosi na způsob black metalu. Což neplatí ani v nejmenším. Především obě kapely hrají celkem podobně a nejvíc si berou asi z metalcoru, byť to může znít trochu neuvěřitelně, ale nasekané kytary, rytmické proměny a ve skladbě Phanom Mind zajímavě uchopená elektronika mi nedávají jiné východisko. Svým způsobem překvapivá je potom skutečnost, že zvuk desky nestojí ani trochu na chytře uchopených kytarách (v případě NP naštěstí, protože kytarová práce je hodně slabá), ale na baskytaře, bicích a samozřejmě zpěvu. A tím se dostávám k největší slabině desky - zvuk, produkce a technické provedení.

Zvuk desky je jedním slovem špatný, a to ve všech ohledech. Nesedí mix, není vybalancované frekvenční spektrum, chybí dynamika, chybí prostorovost, master pro gramodesku je naprosto tragický. Baskytara je vytažená do popředí s nepříjemným důrazem, takže deska podivně duní ve spodním spektru a od středů k výškám prakticky nehraje. (Naprosto nepochopitelná je pro mě podivná krátká sonická vlna v nejnižších frekvencích, která se několikrát objevuje především ve skladbě The Witch, ale nejen tam - co to je?) Činely nejsou slyšet, zvuk kytary na straně Nocturnal Pestilence je příliš hutný, hluboký a konkurující baskytaře, pro což nevidím důvod, pokud snad nechtějí znít jako parodie na KoRn. Samostatnou kapitolou jsou pak bicí, resp. bicí automat, protože ani jedna kapela při nahrávání bubeníkem nedisponovala. Problémem číslo jedna je jejich poslechově nepříjemné vytažení v mixu (slyšitelněji na straně Nocturnal Pestilence, podobně jako u baskytary), problémem číslo dvě potom přílišná jednoduchost některých pasáží - typicky dvoukopáková salva, kterou je podepřený jinak slušný motiv refrénu skladby Slavín. Docela paradoxní je potom fakt, že navzdory krátkému hracímu času obou stran (kolem patnácti minut) se jejich konce neskutečně rozpadají a tříští, v případě strany Noisebleed naprosto fatálně (především zpěv). Troufám si tvrdit, že mastering pro vinyl někdo dost nezvládl. Domácí produkce je zkrátka hodně znát a bohužel i slyšet - čím kvalitnějším poslechovým řetězcem disponujete, tím jasněji vám slabiny nahrávky vystoupí do popředí. 

Vlastní gramodeska je udělaná celkem střízlivě - jednoduchá kapsa z poměrně měkkého kartonu, vnitřní insert s texty a všemi důležitými informacemi a černá deska v sáčku s antistatickou fólií. Není to žádná extratřída ani ultra sběratelská paráda, ale když si vzpomenu, jaký ranec mě stála Eskalace dobra od J.A.R. a jak odfláknuté vydání to bylo, tak tohle je ještě docela fajn a vlastně naprosto v pohodě.