Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Old Wainds - Stormheart

Old WaindsStormheart

Victimer28.12.2024
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Blackmetalový comeback Old Wainds je oslavou severské zimy. Deska, ze které opravdu mrazí.

Ruští blekoši Old Wainds mě prozatím oklikou míjeli a jestli bylo něco, co jsem zachytil, nazval bych to minimem. Prostě jsme si nebyli souzeni. Old Wainds mají na pažbě pět zářezů, přičemž první čtyři vyryli mezi lety 2002 - 2014 a novinka Stormheart tak vychází po dlouhých deseti letech od alba Nordraum. Old Wainds pochází z ruského města Murmansk, které je v těsném sousedství s Finskem a Norskem. Už v této chvíli je jasné, že severní klima a zvyky se vryly do tvorby ruských mužiků a ji samotnou vidím jako spojení na trase Russia - Suomi - Norway. Prostě studený a neúprosný sever a tento pak nové album Stormheart prezentuje velmi exkluzivně.

 


Hlavním autorem je v Old Wainds vládce strun Morok, který v kapele působí od začátku. Během let se v Old Wainds vystřídalo několik členů a aktivita posledního roku je ve znamení dvojice Morok - Sadist. Tuto sestavu pak na nahrávání Stormheart doplňuje dvojice hostujících hudebníků. Jak jsem řekl, minulost souboru mi moc neříká, ale když se vrátím k nahrávce Смерть север культ, není to úplně ten pohárek studeného black metalu, který bych dal na jeden lok a všechno pak s velkou chutí opakoval. Jsou tam dobré momenty, ale celkově se jaksi divně lopotí a drolí, jako špičku ho fakt neberu. Zima tam je, ale taková víc rollová a klinicky studiová. Oproti tomuto materiálu působí novinka jako políbení prstenu pravého severu. Barentsovo moře posílá své studené vlny do zálivu a každý tón je obalen kusem ledu.


Stormheart beru jako klasický nový vítr do x let prázdných komnat této kapely. Odkazující na staré Darkthrone a Immortal, a vůbec kapely, kterým ta pravá mrazivá vášeň kdysi kolovala v žilách. Sedm intenzivních, přitom melodických a svým způsobem chytlavých skladeb ukazuje Old Wainds ve výborné kondici. Z tohoto alba jde zima každým coulem, venku je mínus dvacet a husté lesy na březích nevěstí nic dobrého. Materiál novinky je většinou rychlý, ale zároveň přehledný. Kapela se snaží zachovat balanc, klidně si vystoupí z meluzíny, aby se nadechla a pak plná nových sil zase vzala otěže pevně do rukou. Stormheart je zkrátka severská vichřice, která má své zákony a pravidla. Ani na tomto albu se Old Wainds nebojí sáhnout k houpavým riffům, ale pravdou zůstává, že hlavním tempem je atak vpřed. Protože je zima, a hlad zažene jen čerstvě ulovená kořist.

 


Tohle jsou hlavní dojmy, které nové album Stormheart nabídne. Nekompromisní i melodický black, ze kterého je chlad opuštěných lesů a plání cítit každým tónem. Pak samozřejmě i takové, že tohle všechno už bylo mockrát slyšeno. Ano, bylo. Ale díky Old Wainds a jejich aktuální schopnosti tu hudební meluzínu šířit, jsou tyhle dojmy na druhé koleji. Takto má zima jako v Rusku i svůj blackmetalový význam. Stormheart je album kompozičně silné a mrazivě poutavé. V jeho přítomnosti si znovu užívám ty pocity, jako když jsem s black metalem začínal. Cítím jeho ryzí podstatu - temnotu, zlo a špinavé rouhací praktiky v náruči severské přírody. Pravý zimní naturel. Kdekdo to může vidět jinak, ale já jsem novými Old Wainds zasažen právě tím, jak věrně umí znít.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky