|
|
||||||||||
Ihned počátkem si kladu otázku, zda je možno chtít po Overkill nějakou evoluci? Po prvních posleších je jasné, že vývoj u nich není na prvním místě a ostatně při ohlédnutí se zpět tomu bylo u těchto amíků vždy stejně. Druhou otázkou je, zda si u některých spolků vůbec přát hudební vývoj? Od toho jsou zde stylotvorné kapely, u nichž to jaksi člověk očekává a následně je kritizuje za stagnaci. Tvorba Overkill nikdy nebyla o vyšlapávání nových cest. Overkill se pohybují vpřed pouze moderním zvukem, který upravují na míru vlastnímu old school pojetí.
Navázat na předchozí skvělé album „Ironbound“ se dříčům povedlo dokonale a suk není pomalu poznat. Overkill se však příliš drží svého standardu. Zpětně si začínám více vážit posledních Anthrax, kteří do toho šli přece jen z větší šíře a hloubky. A dokázali i překvapit. Set sakra toho lituji, ale „The Electric Age“ mě ničím na celé ploše nepřekvapilo. Snad bych mohl ztratit slovo o trochu netypické „Save Yourself“, kde se misí punkový náboj z posledních Megadeth s typickou strukturou skladby pro Accept. Současní Megadeth jsou ze skladeb cítit častěji a dalším příkladem budiž "Electric Rattlesnake". Pokud porovnám dvě velká jména (Megadeth vs. Overkill) a jejich poslední počiny, vítězem v mé malé soutěži jsou jednoznačně Overkill. Ne vždy platí, že když dva dělají totéž, je to totéž. A družina kolem Blitze si mě získává svým drajvem a nasazením, což jsou veličiny, které jsou u Megadeth na ústupu. Věřím že Overkill sklidí v komerčních periodikách superlativa a obsadí přední příčky, tak to má být, lid si to přeje a závislost na příjmu z reklamy je svazující. Vsázím však na nekonzumnost posluchačů a objektivní váhu v přístupu k The Electric Age. Já zde cítím jen velmi dobré řemeslo - nic víc, nic míň.
Tok alba tepe a zvuk štípe polena. Tady vše funguje, jak u thrashe „made in Overkill“ má. Rytmika snáší superlativa, vše je slyšet, včetně dravé Verniho baskytary, tu a tam se naskytne klasické kytarové sólo. Myslím, že nejeden staromilec uroní slzu nostalgie. Vichřici stíhá orkán a pověstný klid před jednotlivými bouřemi není nikterak dlouhý, natož aby nudil. Pokud se posluchači podaří zcela vypnout a vcítit se do doby, kdy se rodil thrash metal, nemůže být z elektrické lázně „The Electric Age“ zklamán. Na to je album dost dobré a vymanit se z šedi průměru mu nečiní potíže.
Album má naštěstí záchranný kruh v podobě drobných nuancí mezi jednotlivými skladbami, tím pádem odpadá pocit nudy. Nebavím se o nějakých diametrálních odlišnostech, ale o drobných artefaktech. Občas se strukturou skladeb touláme v hlubokých 80. letech minulého století, u pramene thrash metalu, ale tento odlesk je u Overkill patrný od pradávna. Stejně tak punková přímočarost, která v kratších skladbách propuká v plné kráse. S plynoucím časem a po překulení se do druhé poloviny alba ona zmíněná "pestrost" v rámci stylu ustupuje a vcelku skočné palby splývají a nebudí u zkušeného posluchače přehršel pozornosti. Standard mají Overkill vysoký a v rámci žánru obrušují neustále jehlan samotného vrcholu. Blitze musíte poznat mezi stovkami jiných, jeho žiletková barva a pulzující charisma je nedostižné a pevně věřím, že si energii uchová i nadále a raději bude držet činku než láhev. Aby to nebylo jen o abrazi a ničivé drtivosti, zářezem "Good Night" se Overkill loučí s posluchačem dlouhým akustickým vybrnkáváním, jež jen umocňuje konečnou mocnou drtičku, u které si nejeden headbanger pohne krční páteří. Nicméně na zadek jsem si z The Electric Age nesedl. Uvítal bych více ozvláštnění, tak jako ve zmíněné uzavírací skladbě.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label:Nuclear Blast
Vydáno:Březen 2012
Žánr:thrash metal
Bobby "Blitz" Ellsworth - zpěv
Carlo "D.D. Blaze" Verni - baskytara
Dave Linsk - kytara
Derek ''Skull'' Tailer - kytara
Ron Lipnicki - bicí
1. Come And Get It
2. Electric Rattlesnake
3. Wish You Were Dead
4. Black Daze
5. Save Yourself
6. Drop The Hammer
7. 21st Century Man
8. Old Wounds New Scars
9. All Over But The Shouting
10. Good Night
Overkill
White Devil Armory
Lykaionas
Luciferian Fullmoon Necromancy
Machine Head
Bloodstone & Diamonds
Red Apollo
The Laurels Of Serenity
Usurpress
Interregnum
Soen
Lotus
Obsidian Kingdom
Mantiis – An Agony in Fourteen Bites
Mike Oldfield
Return to Ommadawn
Elbe
Eschatology
Momma Knows Best
Ain’t No Weight Young Lad Can’t Take (EP)
Communic
Conspiracy In Mind
17. května vyjde páté řadové album pražských retropsychedeliků pojmenované Weird In A Weird Way. Křest proběhne 24.5. v Praze (Kasárna Karlín) a den n...
24.4.2024Psychedeličtí prog/blackers Hail Spirit Noir vydají 28. června u Agonia Records své páté dlouhohrající album, pojmenované Fossil Gardens. V současné c...
21.4.2024Pražské metalové vydavatelství a čím dál aktivnější nakladatelství MetalGate ohlašuje další knižní titul, kterým se na konci dubna stane kniha americk...
18.4.2024Hanging Garden streamují své live EP Citylight Sessions, které vychází u Agonia Records. Na koncert mrkněte na TOMHLE odkazu.
18.4.2024Ze svého nadcházejícího alba Cutting the Throat of God, které vyjde 14. června na Debemur Morti, zveřejnili Ulcerate nový singl To Flow Through Ashen ...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.