Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Pandemic Outbreak - Torment Beyond Comprehension

Pandemic OutbreakTorment Beyond Comprehension

Garmfrost22.10.2025
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Pečlivě dávkovaný vztek...

Váhání, zda se věnovat v recenzi nové desce Pandemic Outbreak, mi usnadnil pohled na obálku nahrávky. Ačkoliv se jedná o poměrně novou kapelu, font písma, barva i nálada je dokonale old schoolová, evokující obaly Malevolent Creation atd. Takový death i jeho obálky mám rád, takže proč ne. Torment Beyond Comprehension vycházející pod značkou Godz ov War Productions je druhou dlouhohrající a celkově už pátou (počítaje i živák Awaken to Mutilate) nahrávkou. Pandemic Outbreak jsou věrní kořenům a přesto nejede vlak.

 

První, čeho si můžeme všimnout, je vcelku mohutný zvuk. Je důraznější, atraktivnější, ale také obroušenější, než měly předchozí nahrávky. Je to pozitivum nebo zápor? To nechám na vás? Kdo má rád řezavé kytary a vytaženější vokál, ocení starší desky. Produkce Torment Beyond Comprehesion kytarám dává prostor dostatečný a growly slyšet samozřejmě jsou více než dost. Podle mě ubylo thrashového vlivu a více se to rochní v death metalu. Tudíž to zřejmě chtělo zvuk uhladit i ušpinit, a rozhodně potemnit. Dal bych přednost výraznějším bicím partům, jsou podle mě lehce ušlápnuté. Naopak jsem velice spokojený s prostorem pro baskytaru. Vše je příjemně slyšet, nic neruší, sem tam skladbu zpestří, jindy dokreslí kytary… Naopak mě ruší nepříjemně znějící growl.

 

Pandemic Outbreak

 

Stará škola v rukou Pandemic Outbreak nezní vůbec špatně. Hudební nadílka Torment Beyond Comprehension je nasáklá vzteklostí a razancí. Vztek je ovšem pečlivě dávkován. Kapela i přes jasnou přímočarost předvádí dobré řemeslo, které sice není kdoví jaké, ale dokáže okouzlit i okoralé srdce fandy, který stál u zrodu obou stylů.

 

Kdyby mi někdo řekl, že tato nahrávka vznikla na přechodu osmdesátých a devadesátých let, řekl bych – proč ne. Přesně tam mi současní Pandemic Outbreak pasují. Někam k výše zmíněným Malevolent Creation, Sodom… Díky nasypaným bicím by tehdejší produkci válcovali, do božskosti zmíněných jim naopak schází… vlastně úplně všechno. I přesto mám tendence si u poslechu Torment Beyond Comprehesion pořádně rozhýbat krční páteř.  

 

Thrash/death zuřivých Pandemic Outbreak je schopen udělat radost hladovějícímu po starých pořádcích. Dílo je ostré jako břitva, ne však bezhlavé. Co mu schází do atraktivnosti, to dotahuje energií a uvěřitelnou dravostí. Já si na moment zacestoval časem, užil si a jdu dál.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

parlost / 3.8.14 13:17

Pro mě je Mike Oldfield jeden ze svaté trojice: Pink Floyd, Vangelis, Mike Oldfield. Hudbu jsem začal poslouchat jako -náctiletý v druhé polovině let devadesátých a Mike Oldfield byl myslím druhý autor (po Vangelisovi), který mě chytl za srdce albem Islands, ke kterému jsem se nějak náhodou dostal. Pro mě jsou nejlepší alba. Crises (1983), Islands (1987), Tubular Bells II. (1992), Voyager (1996), Guitars (1999). Následný odklon od kytarové hudby, které započalo už paradoxně albem Tubular Bells III. mě zase tak moc nesedl. Jako mladší jsem si i říkal, že by bylo super, kdyby Mike překvapil rockovým albem ve stylu let osmdesátých. Stalo se téměř o patnáct let později a přiznám se, že při poslechu prvního singlu (Sailing) jsem byl nepříjemně překvapen. Ostatní písně jsou naštěstí laděny jinak, ale i tak je pro mě album trochu zklamáním. Celkově mě přijde monotónní, bez nějakých výraznějších kytar, zapamatovatelných okamžiků a trochu mě i zarazilo, že vše zpívá jeden (byť dobrý) zpěvák. Nicméně jak už v mnoha recenzích zaznělo, toto album se musí naposlouchat. Po více posleších jsem k němu byl smířlivější. Jsou okamžiky, které se mi líbí docela dost: např. kytarové sólo v Castaway či píseň Nuclear. Každopádně Mike už má své "odskládané" a nedá se čekat, že by v současném věku nějak hýřil inovativností a kreativitou. Ostatně po The essential Mike Oldfield (1997) se už jeho hudba čím dál více množila odkazy na Tubular Bells a další starší věci (např. vyloženě nevhodné zařazení jinak celkem slušné písně Man in the Rain do alba Tubular Bells III., ke kterému tato "kopie" Moonlight Shadow měla připoutat pozornost). Takže pro mě je to slušné album, avšak není dost dobré na Mika. Nicméně, Mike za svou kariéru byl už párkrát v útlumu, aby následně šokoval nějakým excelentním albem.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky