|
|
||||||||||
Druhé album nazvané Evil Empire vyšlo až čtyři roky po eponymním debutu v dubnu roku 1996 a byla to první deska RATM, se kterou jsem se potkal. Půjčil mi ji svého času jeden kamarád s tím, že jde o něco výborného a ať neváhám s poslechem. Nedal jsem to, s díky vrátil a RATM nechal skoro dva roky u ledu. Tehdy to prostě nešlo a je to už hodně dávno.
Název Evil Empire prý používal americký prezident Ronald Reagan a mnozí další státníci tvářící se slastně demokraticky, když hovořili o Sovětském svazu a tak se nelze moc divit, že kapela kolem de la Rochy sáhla po něčem podobném. Tahle deska vůbec je načichlá revoltou, partyzánštinou, guerillou, rebelstvím, hrdou fotkou Che Guevary a Černými Pantery. A možná i něčím dalším, kapela prostě dál hraje hudbu ostře namířenou proti oné západní demokracii, jejíž konec máme nyní možnost sledovat v přímém přenosu. Možná by se mohlo zdát, že to už tu jednou bylo v podobě prvního alba a že opakovaný vtip není vtipem, ale opak je pravdou. Druhá deska RATM zní zatraceně jinak než její předchůdce, zvuk je mnohem víc nabroušený, drsnější a jestli na mě kapela působila na debutu především spontánně a naštvaně, na následném albu má svou pozici víc promyšlenou a ona nespoutaná energie je brzděna. Naštvanost zůstává, jak taky jinak.
Možná to byl právě zvuk alba, který mi tenkrát nedovolil ponořit se hlouběji, ale byl jsem asi výjimkou, neb deska se vyšplhala na první místo Billboard 200 a do čtyř let byla třikrát platinová. Hudba působí podstatně zemitějším dojmem, basa duní až na samé hranici slyšitelného spektra, dokonce i Tom Morello se se svou „Armádou houmlesů“ pouští do závratných výšin jen sporadicky. Silná rytmika v úvodu „People of the sun“ rozehrává příběh „ďáblovy říše“, příběh, který rázem přejde v ostře vyřezávanou mozaiku nálad pohybujících se mezi útrpnou bezmocí a revoltujícím vzdorem. „Bulls on parade“ je zvláštní skladba, trochu zasněná, místy podbarvená melodickou linkou, celkově v pozvolném, houpavém tempu, ale přitom vyhraněná a ostrá. Instrumentální koumáctví pokračuje i v následné „Vietnow“, kytara ladí dost hluboko, skoro hřmí a přitom se skladba taková skromná, snad aby poskytla dostatečný potenciál pro závěrečné volání „fear is your only God!“, které probírá masy otroků z nebezpečné letargie. Úvodní pasáž následné „Revolver“ patří opět k těm, u kterých začnete pochybovat, že všechno slyšené je tvořeno jen kytarou, přesto ale víte, že jinak tomu není a při pohledu na fotku sestavy Tomových pedálů vám začne svítat. V refrénu této skladby je basa obzvláště ničivá, závan strun cítíte až na triku ... maximální pochopení nástroje.
Podobně je tomu i v šesté „Tire me“, poměrně svižné skladbě, ale celé posazené hodně hluboko. Právě na tuhle hloubkovou orbu jsem si musel nějaký čas zvykat, ale úroda se dostavila, však je to osvědčený postup už od bratranců Veverkových. Jako zjevení potom působí skladba „Down rodeo“, kytarou a živější hrou na činely posazená o nějaké to patro nad zem, najednou je vidět obloha, i když řádně zarudlá od západu slunce. Závěr této písně je gradující a grandiózní, skvěle naservírovaný po vyčkávací rozcvičce v úvodních minutách. Jako by silných instrumentálních chvil nebylo dost, přichází následná „Whitout a face“, jejíž sloka patří ke krásným okamžikům alba. Lehkost a hravost čišící z každého tónu mě nenechává klidným, jen naše kočka podřimující vedle zhola nic nechápe. Nešťastné stvoření! Podobně postavená je i „Wind below“, asi nejklidnější věc na albu, v nemalé své části až minimalistická, ale o to drásavější; Morello si na pozadí zase hraje se strunami a vše vrcholí závěrečnou schýzou, kdy si nehty rozjezdíte obličej a pořád vám to bude málo. Pro silné a obzvláště odolné jedince jsou přichystány ještě dvě skladby, které uzavírají jedenácti-položkový tracklist desky, nechávám na vás.
Moje cesta k Evil Empire byla o poznání trnitější než u eponymu. Muzika jde mnohem víc pod kůži, je plná ostrých hran a zařezává se dosti bolestivě a hluboko. Budete těžko hledat melodie a líbezná místa, mnohem častěji budete nacházet slova jako „tryzna“ nebo „deprese“, ale život nejsou jen hezké obrázky a romantické filmy. Dalo to spoustu poslechů, pár let, ale Evil Empire jsem začal mít hodně rád.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Daniel / 3.3.22 11:24odpovědět
Top album za mě z produkce této formace, už se těším na odkládaný koncert
Label:Epic
Vydáno:Duben 1996
Žánr:hard alternative
Zack de la Rocha – vocals
Tim Commerford – bass guitar, backing vocals
Brad Wilk – drums, percussion
Tom Morello – guitars
1. People of the Sun
2. Bulls on Parade
3. Vietnow
4. Revolver
5. Snakecharmer
6. Tire Me
7. Down Rodeo
8. Without a Face
9. Wind Below
10. Roll Right
11. Year of tha Boomerang
Rage Against The Machine
The Battle of Los Angeles
Rage Against The Machine
Rage Against The Machine
Rage Against The Machine
Renegades (kompilace)
Nylon Jail
Irreversible Changes
Oranssi Pazuzu
Värähtelijä
Zodiac
Breathe the Darkness
DEOAG
Tour De Anal
Hum
Inlet
The Committee
Holodomor (demo)
The Flight of Sleipnir
Eventide
Junius
Days of the Fallen Sun (EP)
Hanging Garden streamují své live EP Citylight Sessions, které vychází u Agonia Records. Na koncert mrkněte na TOMHLE odkazu.
18.4.2024Ze svého nadcházejícího alba Cutting the Throat of God, které vyjde 14. června na Debemur Morti, zveřejnili Ulcerate nový singl To Flow Through Ashen ...
17.4.2024Z nové společné desky Pačesse a Báry Basikové vzešel videoklip ke skladbě Vlk mezi vrbami, který můžete shlédnout ZDE. Celou desku nazvanou Katechismu...
15.4.2024Netradiční domácí projekt Fuj Kluk zveřejnil nové video ke skladbě Pod drnem - sledujte ZDE.
12.4.2024Pestilence zveřejnili druhý singl ze své připravované best of the best desky Levels of Perception, která vychází 26. dubna u Agonia Records. Skladbu S...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.