Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
REIN - Reincarnated

REINReincarnated

Victimer22.1.2021
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Když svůdně kybernetická víla hraje pop v okovech electronic body music a vše vypadá tak přirozeně.

Ještě než se pustíme do čerstvých alb letošní úrody, musíme pořádně zúčtovat s rokem uplynulým. Přes všechnu covid hysterii a omezení se po hudební stránce rok 2020 mimořádně povedl. A protože to bylo nadupaných dvanáct měsíců, tak se ještě člověk často dostane k věcem, které prostě nestihl pobrat. Mezi takové patří také debutové album jedné elektronické divoženky ze Švédska. Joanna Reinikainen, zkráceně REIN, vydala už během léta své debutové album Reicarnated a já se k němu dostal až během ledna. Na koho bychom se měli připravit? Na jednu talentovanou slečnu, která drtí pop, protože ten v jejím podání neplní úlohu uhlazeného partnera se svaly, kérkou odkazující na čínskou polívku a laciným humorem. Tady je potřeba trochu rozevlátějšího týpka, trochu lempla a bohéma v jednom, který je schopen dát tomu vztahu víc zábavy.

 


Abych vše uvedl na pravou míru, tak REIN je o spojení EBM a pop music, které v podání Joanny působí opravdu svůdně. A jak lze vyčíst z obou žánrů, jde o temnější a strojovější verzi populární hudby, která je někde na pomezí radiových hitů a podzemí. Křehká robotizace, do tyčí telegrafních sloupů tlučené šlágry, které vřelé objetí topí ve studeném prostředí futurismu. Joanna už ve své domovině posbírala pár cen a není se čemu divit, její potenciál je skutečně velký. A není na to třeba studovat vysokou školu poslechu hudby. Navíc, když ve Skandinávii tahle ocenění mají nějakou váhu. V případě REIN to zkrátka tepe ve správných frekvencích a smysly se plaší bez nápovědy. Pěkně přirozeně, samovolně. Ono ani není dost dobře možné, aby je energií napumpované songy alba Reincarnated neprobudily.

 

Když se podívám směrem na sever a spojím si pop s elektronikou, hned mně vytanou na mysli Röyksopp. Nejsou sice ze Švédska, ale víte kam mířím. Navíc, když mám jejich desky zaryté hluboko v paměti a když každá z nich potvrzuje, že tudy vede ta správná cesta, pokud jste povolní k progresivnímu přístupu k populáru. Tam nahoře ta kvalitní produkce zkrátka je a pokud tam člověk významně zabrousí, může se dočkat skutečně velkých, či alespoň velmi nadějných věcí. A jako velmi nadějnou a příslib do budoucna beru také REIN. Její druh popu je zase jiný, neméně pozoruhodný a také vyzývající. Už teď vyhlížím co bude příště a desky, které přibudou REIN na kontě. Její elektronika tluče do tanečního parketu jeden hřebík za druhým, všechny laskavé tóny stírá hrubým zacházením se synťáky a zamořením svěžího vzduchu šťiplavými výpary umělé hmoty. Ale co... spíš než všechny tyhle popisky má hudba REIN jednoduše grády.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/rein.jpg


Takže teda jednoduše - REIN je tvrdě elektronický pop. Vystrkující růžky a provokující. A díky Joanně také výborně odzpívaný. Tady zapomeňme na ty typické, v příšeří se plazící vokály tvořící jen další druh soundu do ostře probodávané temně kybernetické struktury. Tady je to o vokálu, který patří do rádií. Když k tomu přidáme, že Joanna dokáže z těch jemnějších pop songů vyndat  povrchní proceduru vlezlosti, ale umí je (po svém) zavést směrem k R&B nebo funky, není a nebude o širší vnímání velmi přijatelně se tvářící muziky nouze.


Po řadě singlů a mini-nahrávek uzrál čas na debut Reincarnated a myslím, že to vyšlo tak akorát. Tahle úderná sbírka není uspěchaná ani trochu. Povedlo se dát do oběhu hodně živé, pulsující album plné syntetiky a neživých rytmů, které provádí futuristickým prostorem se zvláštní vřelostí. Pořád tam totiž je kus života, androidům navzdory. A singl Off The Grip považuju za jeden z nejvíc nabušených, které jsem měl možnost za poslední dobu slyšet.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Ruadek / 22.1.21 9:31odpovědět

Jo, díky za tip. Tohle nezní vůbec blbě.

Victimer / 22.1.21 16:37odpovědět

Baví mě to fest. Já jsem teďka díky Aliens production a Rybymu namočenej v elektronice až po uši a snažím se hledat i dál. Je to pěkný období :)

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky