|
|
||||||||||
Posledně to byla jízda, album The Outer Ones u mě úřaduje poměrně často. Teď je tu novinka nazvaná Netherheaven a Revocation jaksepatří drží vlnu. To se ukazuje jako dvojsečná zbraň tesající díru mezi věrností a chtíčem po inovacích, protože vždy je to něco mezi. Jen naprostý ignorant, mamlas a posluchač dechovky může zasklít jasné inspirační prameny, ze kterých Revocation sají, které berou do rukou a předělávají k obrazu svému. Originalitou je snad jen způsob, kterým tomu všemu dávají konečný tvar.
Netherheaven je koktejlem divokosti, spousty rychlých myšlenek deroucí se jedna přes druhou, ale najdeme v něm i dávku emocí, kterým se občas daří prorazit skořepu vulgární vizáže. Netherheaven mě zprvu zasáhlo orgiemi technických kytarových vyhrávek, kdy se mi skoro zdá, že cítím vůni pálících se hmatníků. Divoké prstoklady sypou divoký chaos tónů a musel jsem se rychle naladit do těch správných otáček, abych vše stihnul strávit. A jako obvykle mi trošku vadí, že Revocation jsou na první poslech taková prvoplánová divočina, která jede stále v rychlém tempu, ale tak už to je. Najít hloubku trošku trvá, ale třeba předchozí album moje choutky dostatečně nasytilo. S novinkou je to trošku horší, ale i tady se najdou skladby, které se v kontextu jejich tvorby dají brát jako pomalejší a zajímavější, třeba Godforsaken. Což je takový kostimlýnek zvolna drtící hnáty na kaši. V ní je naprosto skvělá sólová pasáž kousek před koncem, ve které se rýsuje ta většinou skrytá, emocionální stránka kapely. Takovýchto volnějších momentů by mohlo být víc a ne je hledat jako šafrán.
Netherheaven je tak v prvé řadě sbírkou klasických vypalovaček, kterými nás Revocation obšťastňují od nepaměti. Albu chybí větší osobitost a opravdu zajímavých momentů je pomálu. Pořád nabíráme z kotle, ve kterém se mísí thrashové a deathmetalové prvky, ovšem jako by se letos vše více klonilo i k blacku. Jsou to jen jednotlivé úseky, povědomé melodie nebo bzučící kytara, které nechávají na jazyku černěkovovou chuť. Takovou nepřekvapující klasikou je úvodní otvírák Diabolical Majesty, který v rytmu buch buch tesá první ďábelské piktogramy. V refrénu mě okamžitě kopla podobnost se stylem Dark Funeral, která tu září jako přes kopírák. Tohle flirtování s blackem není žádná revoluce a v tomhle konkrétním případě to kapele spíš bere vítr z plachet. Mnohem silnějším dojmem na mě zapůsobila Nihilistic Violence. To je jedna z těch mála skladeb točených ve středním tempu, ve které souzní zvolna odvalované riffy s rozvážně odzpívaných textem. Jako většinou i zde dojde na rychlejší pasáže a divočejší sólo, ale to beru jako samozřejmost. Člověk postupně zjišťuje, že je vše na svém místě a žádný progres se nekoná. Revocation vydali standardní nahrávku, dobrou, ale už dopředu zhruba přečtenou.
Nejen na závěr každého díla se dá vložit něco nevšedního, čím by se album mohlo lépe zavrtat do paměti. Klasickým příkladem je pozvat si nějakého hosta. Revocation přemyšleli stejně a do poslední skladby Re-Crucified angažovali legendárního Corpsgrindera a teď už nebožtíka Trevora Strnada z The Black Dahlia Murder. Dva hosté drtící mikrofon svými svalnatými hrdly nám dávají dobrou noc hezky bestiálním způsobem a v případě Strnada jde o jakousi rozlučku. S Revocation, se světem, s fanoušky. Trošku smutný závěr, ale kdo tehdy při nahrávání mohl tušit?
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label:Metal Blade Records
Vydáno:Září 2022
Žánr:death/thrash
David Davidson - kytara, zpěv
Brett Bamberger - basa
Ash Pearson - bicí
hosté:
Trevor Strnad - zpěv (9)
George "Corpsegrinder" Fisher - zpěv (9)
1. Diabolical Majesty
2. Lessons in Occult Theft
3. Nihilistic Violence
4. Strange and Eternal
5. Galleries of Morbid Artistry
6. The 9th Chasm
7. Godforsaken
8. The Intervening Abyss of Untold Aeons
9. Re-Crucified
Revocation
The Outer Ones
Cannibal Corpse, Revocation, Aeon // European Tour 2014
15.11.14, Brno, Fléda
Wormlust
The Feral Wisdom
Teahouse Radio
Her Quiet Garden
Ancestors Blood
Hyperborea
The Order of Apollyon
Moriah
The Prodigy
No Tourists
P.H.O.B.O.S.
Phlogiston Catharsis
The Spacelords
Water Planet
John Grant
Grey Tickles, Black Pressure
Dobbeltgjenger
Limbohead
Hanging Garden streamují své live EP Citylight Sessions, které vychází u Agonia Records. Na koncert mrkněte na TOMHLE odkazu.
18.4.2024Ze svého nadcházejícího alba Cutting the Throat of God, které vyjde 14. června na Debemur Morti, zveřejnili Ulcerate nový singl To Flow Through Ashen ...
17.4.2024Z nové společné desky Pačesse a Báry Basikové vzešel videoklip ke skladbě Vlk mezi vrbami, který můžete shlédnout ZDE. Celou desku nazvanou Katechismu...
15.4.2024Netradiční domácí projekt Fuj Kluk zveřejnil nové video ke skladbě Pod drnem - sledujte ZDE.
12.4.2024Pestilence zveřejnili druhý singl ze své připravované best of the best desky Levels of Perception, která vychází 26. dubna u Agonia Records. Skladbu S...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.