|
|
||||||||||
Ještě než se pustíte do této recenze nových Riverside a nebo rovnou do jejich poslechu, doporučuju se vrátit k desce předchozí – ať už formou přečtení kolegovy úvahy nebo formou ryze praktickou. Jestliže před těmi dvěma a půl roky psal Ruadek o ústupu od experimentů a progresivních momentů, o příklonu ke klasickému hard rocku a písničkové formě obecně, pak album současné tento kurz zcela potvrzuje a nemění na něm nic. Rozvíjí jej a posouvá dál. Dnešní Riverside jsou hraví, uvolnění, metalu prostí a komplikovaní jen do té míry, aby základ – tedy poslechově přístupná, jakkoliv instrumentálně a aranžérsky zmáknutá skladba – zůstal zachován. Dál ani krok.
Družině kolem Mariusze Dudy se evidentně směr nastavený na předchozím albu zamlouvá a paralel mezi oběma deskami lze nalézt hodně. K těm nejviditelnějším určitě patří návaznost v podobě grafické práce Travise Smithe, jehož rukopis je velmi snadno identifikovatelný (snad ani nemusím připomínat, komu všemu dělal obaly) a patří ke krásným jistotám soudobé hudební grafiky. Další pojítko představuje bonusové CD překrásně zpracované limitované edice, které po předchozí dvouskladbové „night sessison“ přináší pět skladeb „day session“. Přechod z noci do dne ale nesymbolizuje jen bonusový disk, dokonce ani v tomto smyslu jasná grafika. Podstata leží jinde, a proto zůstaňme ale u hlavního disku.
Zmínil jsem už další ústup z tvrdších pozic, které tentokrát připomíná jen sem tam se vyskytující ostřejší riff, ale jinak nic. Duda zpívá měkčeji, zpěvněji, většinou bez efektů a hodně se blíží svému projevu v Lunatic Soul. Vzpomeňte na skladbu Deprived z minulého alba a roztáhněte ji do celé desky. Kapela víc než na razantní projev (ještě před dvěma lety ho bylo dost) sází na melodiku, ladnost, lehkou atmosféru a ve své podstatě až na líbivost, která minimálně pro letité fanoušky může balancovat na hraně vlezlosti. Zní to možná tvrdě, ale aktuální tvorba Riverside velké nároky na své fanoušky neklade a písničky obsažené na „Love, Fear and the Time Machine“ zvládne v podstatě každý, alespoň trochu otevřený posluchač.
To samozřejmě nic nemění na faktu, že muzikantský vklad je skvělý a čekáte-li přímou zkratku ke štěstí, budete příjemně překvapeni množstvím odboček a vedlejších cest. Sledovat hráčské výkony všech členů kapely (a to si podtrhněte, tedy všech členů kapely) je radost. Stejně tak je radost sledovat, jak nikdo nikoho nevytlačuje, nikdo se nesnaží exhibovat a kapela hraje jako celek. Zní to jako zatraceně otřepané klišé a je to zatraceně otřepané klišé, ale při poslechu Riverside lze i v tomhle slovním spojení najít cosi čerstvého. Kapela táhne za jeden provaz a jednotlivé nástrojové výstupy – kytar, baskytary, bicích a především skvělých klávesových nástrojů – jsou sice silné, ale nevyčnívají ostře a jsou citlivě podepřené ostatními členy kapely. Současní Riverside mají jako skladatelé a aranžéři ojedinělý cit pro harmonii a z ní pak vychází vše ostatní.
Řečeno stručně a jasně, „Love, Fear and the Time Machine“ je celkově velmi přístupná deska s výbornou atmosférou, deska harmonická a vyvážená, poslechová, ale zároveň nikoliv jednoduchá a jednoduše zahraná. Asi by šlo snadno sklouznout k myšlenkovým zkratkám a album zařadit k nevýraznému rockovému popíku, ale k tomu mají Riverside ještě hodně daleko.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
-krusty- / 10.12.15 20:15odpovědět
Jako ANATHEMU bych je nenálepkoval, taková nuda to není :-) ale je to Wilson non plus ultra. Klip je jak od Lasse Hoileho a Duda se na jedné promofotce neliší od Wilsona ani vzhledem :-)
Sollozzo / 4.12.15 14:38odpovědět
Za mě velká spokojenost...když kapela jako Riverside "vyměkne", neznamená to, že výsledek nebude stát za to. Moc se mi líbí atmosféra alba, poetičtější projev zpěvu Dudy. Pro citlivější duše je měkčí projev Riverside krok vpřed. Jedinou malu výtku, která je možná způsobena ripem FLACu, ale trochu se mi zvuk zdá méně dynamický, než by takové hudbě slušelo. Za mě 90%.
Jirka D. / 4.12.15 14:55odpovědět
Zvuk by určitě dynamičtější být mohl a neřekl bych, že jde o chybu Tvého formátu - CD zní podobně. V tomhle je třeba Wilson o pár kroků napřed.
--eR-- / 1.12.15 15:32odpovědět
Srdcovka i pro mě. Desku za deskou jsem fascinován, stále je tam vývoj, stále mají co sdělit. A to sdělení je tady docela dominantním prvkem - na žádné jiné desce Riverside se tolik nezpívalo, popsat pocity a provázet dějem, to je tady klíčové. I proto ta písničkovější forma, pro mě nijak vlezlá, s notnou dávkou atmosféry. Stále to stojí na Dudově baskytaře, je to lehčí a prosté složitějších instrumentací, vše s jasně daným rukopisem. I přesto jsem se s touto deskou pral zatím asi nejvíc ze všech jejich minulých děl, nechci hovořit o nejslabším díle, jen mám prostě oblíbenější věci a tohle mi nesedlo na 100%. Za celkový dojem ale - opět - klobouk dolů.
Mirek M / 1.12.15 13:26odpovědět
Riverside jsou mojí naprostou srdcovkou a novinka na tom nemění ani ň :) Vlezlost ani přehnanou přístupnost tam necítím, zato bravurní muzikantské zpracování a vytříbený cit pro atmosféru je tam stále. Za mě osobně opět velká spokojenost, klidně přihodim ještě 10% navrch :)
Sorgh / 1.12.15 11:37odpovědět
Na mě je to už moc utahané, líbivé, taková polská Anathema. Minulá deska se mi líbila víc.
Label:Mystic Production
Vydáno:Září 2015
Žánr:progressive rock
Piotr Kozieradzki - bicí
Piotr Grudziński - kytary
Mariusz Duda - zpěv, baskytara, akustická kytary, ukulele
Michał Łapaj - klávesové nástroje
Disc 1
1. Lost (Why Should I Be Frightened By a Hat?)
2. Under the Pillow
3. Addicted
4. Caterpillar and the Barbed Wire
5. Saturate Me
6. Afloat
7. Discard Your Fear
8. Towards the Blue Horizon
9. Time Travellers
10. Found (The Unexpected Flaw of Searching)
Disc 2 • Day Session
1. Heavenland
2. Return
3. Aether
4. Machines
5. Promise
Riverside
Wasteland
Riverside
Shrine of New Generation Slaves
Riverside live
8.6.13, Nová Chmelnice, Praha
Forgotten Tomb
Under Saturn Retrograde
Synthetically Revived
Synthetically Revived
Negură Bunget
Zi
Necrophobic
Womb Of Lilithu
Enthroned
Pentagrammaton
Wayfarer
World's Blood
Six Feet Under
Unborn
One Morning Left
Panda Loves Penguin Vol.2
Dvojice kanadských kapel Miserere Luminis a Givre se představí 13.11. v pražské Modré Vopici a 14.11. v brněnském Unleaded Coffee.
2.11.2024Blind Ruler Cursed Land je projekt Willhelma Grasslicha a spojuje v sobě ethno ambient, neofolk, martial industrial a world music, což nám 23. listopa...
31.10.2024Metalová kapela Welicoruss hledá novou krev na pozici kytaristy a basáka. Pokud to pro vás zní zajímavě, pište na TENTO mail.
31.10.2024Domácí metalové duo Ánni zveřejnilo svůj nový singl, který je tematicky věnovaný islandské přírodě. Sklada se jmenuje Echoes (děkujeme) a v podobě vid...
27.10.2024Sváteční pondělí 28.10. bude mít v Brně příjemnou doom metalovou koncovku. Na Melodce se představí trio žánrovek Woe Unto Me, Guyod a Futile Mourning.
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.