Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Rob Zombie - Hellbilly Deluxe 2: Noble Jackals, Penny Dreadfuls And The Systematic Dehumanization Of Co

Rob ZombieHellbilly Deluxe 2: Noble Jackals, Penny Dreadfuls And The Systematic Dehumanization Of Co

Bhut29.11.2011
Zdroj: mp3 (320 Kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Důstojná tečka za řadou fyzických nosičů. Výborné pokračování legendy Hellbilly Deluxe. Chytlavé melodie, strhující refrény a samozřejmě hororové úryvky. Nic nechybí. Rob Zombie v celé své zjizvené kráse.

Nějaký ten čas sice již od vydání Hellbilly Deluxe 2 uplynul, ale malé vzpomenutí neuškodí. Rob Zombie už podle názvu připravil pokračování svého výborného díla z roku 1998. A na to do jaké míry se mu to povedlo či nepovedlo, si dnes malinko posvítíme.

Hellbilly Deluxe 2 mělo dle původního plánu vyjít roku 2008, kdy bylo také natočeno a doděláno. Důvod proč deska vyšla až o dlouhé dva roky později byly Robovy závazky. Rob totiž mimo muzikantského působí i na poli režisérském, producentském i spisovatelském. V letech 2008-2010 měl plné ruce práce kolem snímku Halloween II a proto bylo nezbytné datum vydání takto odsunout. Čekání to bylo sice útrpné, ale ve výsledku se vyplatilo, neb bylo skutečně o co stát. Název sám napovídá, že se bude jednat o jakési honosné dílo. Debutové album Hellbilly Deluxe je nesporně prvotřídní záležitostí a jeho nástupce Hellbilly Deluxe 2 (V plném znění Hellbilly Deluxe 2: Noble Jackals, Penny‚ Dreadfuls And The Systematic Dehumanization Of Cool) by měl taktéž dosahovat vysokých kvalit. Nebudu situaci příliš napínat a rovnou přiznávám, že album je opravdu vydařené. Nejedná se sice už o tak silný skvost, ale i tak je to pěkná hopsačka a příjemná nahrávka.

 

Výraznou změnou v táboře kolem Roba je sestava jeho ansámblu. Ta se konečně ustálila a natočila i tuto desku. Rob se nechal slyšet, že jméno Rob Zombie už není jen on, ale i celá regulérní kapela. Vypadá to tedy, že další rošády nastávat nebudou. Dovolím si však zmínit se o kytaristovi, který dříve působil v kapele kolem velikána Marilyna Mansona. John 5 se tedy usadil krom své sólové kariéry i po boku Zombieho. Jeho styl je z hudby vcelku velmi dobře čitelný, kdož znáte i sólové desky Johna 5, určitě jeho vyhrávky a sóla bezpečně pocítíte.

Krom hudby musím však velice velice vyzdvihnout zpracování bookletu. Opravdu krásná podívaná. Každá písnička tu má svou čestnou stránku, kde je zveřejněn její text. Celá stránka je vytvořena formou coby upoutávacího plakátu ve stylu vhodnému k obsahu písně. Takže třeba titulní Jesus Frankenstein má vizáž upoutávky na nějaký béčkový horor. No prostě paráda. Samozřejmě, že hlavní obal má „prostý“ motiv – Robovu zlou, zjizvenou tvář, to už k němu prostě patří. I hudebně se posluchač dočká klasické porce tvrdšího hard rocku s notnou dávkou elektroniky. Žádné úkroky stranou, Rob sebral své kopyto, které vyrobil již s první deskou a jen jej maličko poupravil. Výsledek je přijatelná věc, leč k dokonalosti cosi chybí.

 

Pomalu nerozjíždějící titulní song Jesus Frankenstein po svém mocném „All Hail“ vyvrcholení neskrývaně přiznává kořeny této kapely. Následuje výborná pecka Sick Bubblegum, která ke svému konci ukrývá typické vyhrávky Johna 5. Dále se v pořadí schovává What?, která je takovou rokenrolovou hopsajdou. S takovým hezky americkým zvukem přichází song Mars Needs Women, jež v čas minuta třicet vteřin lehce promění své útroby. Nechci rozebírat každý song zvlášť, tak rovnou přeskočím k předposlednímu. Ne, že by náplň ukrývající se mezi tím byla nezáživná, ale spíše chci vyzdvihnout ty extra kousky. Zbytek je totiž tvořen klasickými Robovými postupy a jedinečným rukopisem, který byste asi jinde nenašli. Takže předposlední kus tvoří píseň s názvem Werewolf Women Of The SS. Tu považuji za jednu z nejlepších z celé desky, zejména díky skvělému refrénu, na které je Zombie expert a jednička. Závěrečná skladba The Man Who Laughs má nejdelšího trvání. Důvodem je jistá vsuvka v písni. Od času 3:57 do momentu v 8:02 totiž zní jen a pouze bubenické sólo. Příjemné zpestření avšak po chvíli poněkud omrzí.

A na úplný závěr jsem si nechal takovou nemalou perličku týkající se tohoto alba. Rob Zombie totiž vyřkl, že Hellbilly Deluxe 2 bude poslední deskou. Nikoliv poslední v diskografii, nýbrž poslední fyzicky vydanou. Čili další tvorbu už můžeme očekávat výhradně v elektronické podobě. Už proto je třeba říct, že Hellbilly Deluxe 2 je velice kvalitní tečka za érou fyzických alb.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky