Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Russian Circles - Gnosis

Russian CirclesGnosis

Symptom23.9.2022
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Marshall Major II
VERDIKT: Staří dobří Russian Circles zase o trošičku jiní, pořád vynikající a taky o kapku temnější nad svůj standard.

Russian Circles to dokázali už na první desce Enter (2006) před téměř dvaceti lety a od té doby neustále potvrzují svoji výjimečnost. Nový a v pořadí osmý zásek do diskografie studiových alb je temný jako obloha před bouří a těžce tlačí na pilu. V sedmi skladbách je ukryto více, než co je možné stihnout pochytat jedním poslechem. A to je moc dobře. Standardní tříletá doba čekání končí, čtyřicetiminutová výprava do mysli jednoho z top souborů v oboru právě začíná.

 

Hudebně jde o všehomix toho, co bylo ke slyšení na předchozích deskách, ale několik nových zajímavých momentů tu přeci jen je. Už úvodní kus Tupilak poslouchám nevěřícím sluchem. Nástup baskytary je rychlý a nekompromisní. S kytarou a bubny v patách drží napětí do poloviny, kdy toto stvoření grónských Inuitů útočí s plnou silou. Dvojka Conduit překvapuje surovými kytarovými riffy, které by s přehledem našly uplatnění i ve více extrémním metalu, než jaký kapela zastupuje. Intro trojky Gnosis atmosférou nápadně připomíná noty z partesu Toma Moora a jeho již neexistující duo Khuda. Bubeník Dave Turncrantz nečekaně zařadil do svého arzenálu i těžký kalibr v podobě blastbeatů a těžce zkouší virbl hned ve dvou skladbách.

 

Tou první je čtyřka Vlastimil s lehkým dotekem slovanství, která našince zaujme už po jméně. Melodie v úvodní sekci matně připomínají atmosféru Egypta v podání Nile. Netypické sypačky dojem jen umocňují a jsem rád, že se snaha setkala s úspěchem. Vzpomínám, že když se o podobnou bubenickou expanzi pokoušeli Agalloch, dopadlo to neslavně. Po teskné mezihře Ó Braonáin zahrané na sólovou kytaru plnou reverbu, kde čtu vliv klasické hudby, přichází ostrý řez a šestka Betrayal jde ve vteřině do plných. Russian Circles nikdy neměli pro ostřejší riff daleko, ale tentokrát je jejich urputnost v komponování těžkotonážních partů ne méně než zarážející a svěží zároveň. Kontrasty na mikro i makro úrovni jsou to správné koření dobré hudební potravy, trio to ví a loučí se uvolněnou skladbou Bloom, která by se v některých momentech dala přirovnat k produkci Sigur Rós.

 

Celkové resumé novinky Gnosis je veskrze pozitivní. Kapela není jen bezvadně sehraná, po letech aktivního působení je schopna vlastní reflexe (dámy a pánové, nechci se vás dotknout – kdo z vás to má?) a dokáže svůj obvyklý rukopis osvěžit inovativním přístupem. Za podporující elementy můžeme kromě skladatelských a instrumentálních výkonů považovat i dobrou péči o zvuk z prostředí studia God City, za kterým stojí Kurt Ballou z Converge. Tahle dobrou hudbou natlakovaná nahrávka si právem říká o díl vaší pozornosti.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

David / 19.8.22 12:12

Dovolím si komentář týkající se především zvukové podoby nahrávky, respektive mého osobního pocitu ní. Když už Radek zmínil návratové album Tool, shodou okolností jsem si před několika dny pořídil jeho vinylovou edici https://www.discogs.com/release/24071501-Tool-Fear-Inoculum a během jednoho večera ji protočil v těsném závěsu za deskou C/C https://www.discogs.com/release/23675435-Porcupine-Tree-Closure-Continuation Není žádným tajemstvím, že alba Tool, i přes veškerý skladatelský um a instrumentální mistrovství autorů, zrovna nedisponují bůhvíjak oslnivou zvukovou kvalitou, což je ve stínu ohromného balíku peněz, které za produkcí takového Fear Innoculum stojí, minimálně s podivem, nicméně v porovnání s drtivou většinou současné produkce, řekněme „progresivního“ rocku/metalu, se stále jedná o velmi pěkný a vcelku bez problémů poslouchatelný nadprůměr… přímé srovnání s novinkou PT ale naplno odhaluje nedostatky, které desku Tool degradují kamsi na úroveň Potěmkinovy vesnice. Velmi limitovaná dynamika, detaily topící se kdesi hluboko uvnitř zvukové masy, omezená šířka i hloubka scény… Oproti tomu C/C zní jako polité elixírem života. Tepající, volně dýchající, plné drobných laskomin, které je radost s každým dalším poslechem postupně rozkrývat a vyzobávat jako ty nejlepší kousky z babiččiny bonboniéry. Přesně, jak napsal Jirka… „Porcupine Tree a samozřejmě Steven Wilson jsou v tomto hledu hrozně moc napřed, daleko před zbytkem scény.“

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky