Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Safety First - Safety First (EP)

Safety FirstSafety First (EP)

Jirka D.8.9.2013
Zdroj: CD, discbox slider
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Muzika pro pohodu a pozdní odpoledne provoněné šálkem dobrého Darjeelingu

Safety First jsou pro mě nové jméno mezi domácími interprety a jejich aktuální, bezejmenné EPko nová deska. Upřímnost v úvodu – zaujetí má svůj původ v CDčkové edici, protože čistě papírové zpracování „discbox slider“ se příliš často nevidí, jakkoliv jde o dosti sympatickou a elegantní edici. Bezva, bezva.

 

Upřímnost druhá – hudebně to na dělání děr do světa není, ale vlastně ani nemám dojem, že by kapele šlo právě o tohle. Nemám tím namysli, že by kapela hrála mizerně a čtveřice skladeb kulhala za produkcí spolku pro lidové umění, protože v tomto ohledu hraje deska bezvadně. Problém je jinde a zcela v souladu s většinou dnešní produkce – chybí vlastní výraz, osobitost, nějaký moment, u kterého si řeknete, že jde právě o tuhle kapelu a o žádnou jinou. Bohužel, přes tohle vlak nejede. Pro přiblížení muziky si přes protesty intelektuální části posluchačstva dovolím užít výrazu instrumentální post rock, tedy hromadu kytar, dlouhé skladby a atmosféra kam až oko dohlédne, i když kapela sama popisuje svůj koktejl jako: ambient 7 %, minimalismus 1 %, mathematic 7 %, instrumental 19 %, experimental 27 %, psychedelic 5 %, space rock 3 % a delay 31 %. Pokud máte jasno, popojedeme.

 

 

Safety First sami přiznávají, že první impulz pro vlastní tvorbu proběhl na koncertě Maserati a pokud lze dohledávat inspirace, pak jednoznačně u těchhle Amíků. Rovnice Maserati - elektronika = Safety First platí skoro do puntíku, ale nahlíženo z vyšší perspektivy by se podobná rovnice dala užít téměř u všech a všude. A soustavy rovnic byly vždycky problém. Podívejme se na věc jinak, třeba z pohledu fanouška žánru, který nehledá převratné inovátory, ale spokojí se slušně zahraným a zkomponovaným standardem. Tenhle požadavek totiž Safety First s přehledem plní, jejich kytarovka ladně kloubí rytmiku tepající životem a rozestřenou repetici jednoho ústředního motivu, se kterým se sice nenakládá s přemírou fantazie, ale naopak je ždímán do poslední kapky potu lehce zasněného posluchače. Pacifismus hudbou.

 

Tohle EPko je muzika pro pohodu a pozdní odpoledne provoněné šálkem dobrého Darjeelingu. K podobným účelům užívám „Let yourself be huge“ od Cloudkickera a představa, že i tahle dvacetiminutovka by zamířila na desetipalec, mi není vůbec nepříjemná.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

jazzko / 28.1.14 14:49

Zkusil jsem si pustit poslední desku Satyricon, navnaděn recenzí, zvědavý po hlasité kritice fanouškovské obce. Nutno na začátek říct, že Satyricon jsem poslouchal od vydání Nemessis až po Now, Diabolical. Poté jsem se, pro celkově stagnující metalovou scénu, která už mě neměla příliš čím obohatit a z mého pohledu jenom opakovala již opakované, zcela odklonil k hudebním žánrům, které s metalem nemají zhola nic společného, avšak které mi umožnily můj další hudební vývoj. Kapely jako Satyricon, Emperor, Dimmu Borgir, CoF, Immortal, Enslaved a mnozí jiní, na které si z hlavy třeba už ani nevzpomenu, to vše byla jména, která se v mé hudební aparatuře v devadesátých letech, ale i v novém miléniu, objevovala velmi často. Nyní, po osmi letech, jsem zvědavě sáhnul po novince od Satyricon. Satyricon jsou na první poslech umírněnější, pomalejší, čitelnější a jaksi hladší. Ta tam je zběsilé tempo z Extravaganzy, zmizel nádech středověku z Nemessis Divina, postrádám i rockovou přímočarost z Volcana či z Diabolical. Kapela patrně měla vždy za cíl neustrnout na stejném místě a snaha o jakýsi posun v celkovém hudebním vyznění je s přihlédnutím k věku tvůrčího dua Satyr-Frost z mého pohledu zcela pochopitelná a logická. Jinak se na hudbu (ale celkově na jakýkoliv jiný druh umění) dívá člověk kterému je 20 let a jinak ten, kterému je už více než čtyřicet. Syrovost, rychlost a technickou složitost nahrazuje důraz na přednes tónu a hra s barvami zvuku. Rozumím tedy klidným pasážím i rozhodnutí pro analogovou nahrávku (která mimochodem na kvalitní aparatuře zní opravdu velmi dobře). Pánové už nemají potřebu dokazovat, že jsou schopni nadzvukových sypaček a extrémní syrovosti (to ostatně stále jsou), byť i na této desce kdo chce, ten tam i tyto aspekty bez problémů najde. Milovníci extrémní řežby se už hold musí poohlédnout někde jinde. Na chvilku bych se pozastavil při tolika propírané kontroverzní skladbě Phoenix. Je pro mně opravdu překvapením, že jí nazpíval někdo jiný, a že vůbec došlo k rozhodnutí použít čistý vokál. Satyrův hlasový projev přitom považuji za snad to nejlepší a nejďábělštější, co jsem v tomto úzce profilovaném žánru kdy slyšel. Phoenix ale není špatnou skladbou a rozhodně nesdílím názor (patrně většinový), že by byla skladba nazpívaná ležérně, či snad zcela odfláknutá. Naopak, mám pocit, že se dotyčný zpěvák do skladby opravdu snažil položit a v rámci svých hlasových možností vydal ze sebe maximum. Že v žánru jako takovém (a klidně i v celém metalu) zcela chybí opravdu kvalitní zpěváci (čest výjimkám jako třeba Anneke z ex The Gathering), to je holý fakt, avšak na druhou stranu, metalová hudba nikdy nebyla tím správným prostorem pro opravdové zpěváky, ti se realizují ve zcela jiných hudebních žánrech a je to tak naprosto v pořádku. Skladba Phoenix tak pro mně zůstává zajímavým oživením desky a byť bych nechtěl, aby byla třeba taková deska celá, jako jednotlivá skladby vsazená do celku mi přijde více než povedená. Satyricon dozráli do dospělosti a pokračují tak tam, kde je to z mého (ale snad hlavně z jejich) pohledu logické. Rozhodně se jedná o správný krok a za sebe jsem rád, že se Satyricon odmítá zařadit do obrovské haldy kapel, které hrají 20 let stejnou hudbu s minimem invence a s totální rezignací na jakýkoliv hudební progres. Satyricon mě tedy i po dvaceti letech pořád baví.. :)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Sorgh / 8.9.13 9:10odpovědět

Zcela souhlasím. Kapela na mě žádnej zvláštní dojem neudělala, chybí něco osobitého, ale hrát umí.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky