Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Savages - Silence Yourself

SavagesSilence Yourself

David3.8.2013
Zdroj: FLAC
Posloucháno na: Yamaha CDX-480, Yamaha AX-490, Beyerdynamic DT 770 PRO 250 Ohm
VERDIKT: Čtveřice divoženek poskládala kolekci písní, v níž se střetává osudovost Joy Division, rozervanost Bauhaus, nekompromisnost Killing Joke i hypnotizující rytmy Gang Of Four.

1979 / Anglie / Černá / Bílá / Post-punk / Bauhaus / Killing Joke / Joy Division. STŘIH! 2013 / Anglie / Černá / Bílá / Post-punk / Savages.

 

Tři dekády jakoby neexistovaly. Vzrušující chvíle, kdy svět objevoval mrazivou krásu ostře řezaných výtvorů kapel, které ovlivnily nejednu generaci následovníků, jsou zpět. Savages těží z minulosti. Nepokrytě. Originalitu nečekejte, přesto Silence Yourself uchvátí, uhrane a nepustí.

 

Proč?

 

Jednoduchost. Opravdovost. Vášeň. Cit. Postoj.

 

Přijde vám to povědomé? Ano. Přesně tyto atributy splňovaly všechny rané výtvory post-punkových legend. Atributy, které určují dělicí čáru mezi odpadem a elitou. Atributy, které jsou synonymy Silence Yourself.

 

 

Čtveřice divoženek poskládala kolekci písní, v níž se střetává osudovost Joy Division, rozervanost Bauhaus, nekompromisnost Killing Joke i hypnotizující rytmy Gang Of Four. Přesto Savages nesklouzávají od zřetelné inspirace k prachsprostému kopírování. Převážná část dějství se odehrává ve zrychleném tempu, zvolnění přicházejí sporadicky. Narušení kompaktnosti se nekoná. Kvalitativní výkyvy neexistují. Úderné a snadno zapamatovatelné kousky střídají neméně naléhavé, atmosféričtější songy napnuté až k prasknutí především díky hlasu Jenny Beth, jenž má sílu rozeznít zvony a trhat ledy. Ani zbylý trojlístek nezaostává. Savages jsou vyspělé těleso. Přesvědčivé. Sebejisté. Ve svém ranku momentálně postrádající jakoukoliv vážnější konkurenci. Body dolů pouze za zbytečně přehulený zvuk.

 

Čas ukáže, kam budou směřovat jejich kroky, zdali dokáží ještě posunout již tak vysoko posazenou laťku.  Z jejich debutu jsem nicméně nadšen!


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

jazzko / 28.1.14 14:49

Zkusil jsem si pustit poslední desku Satyricon, navnaděn recenzí, zvědavý po hlasité kritice fanouškovské obce. Nutno na začátek říct, že Satyricon jsem poslouchal od vydání Nemessis až po Now, Diabolical. Poté jsem se, pro celkově stagnující metalovou scénu, která už mě neměla příliš čím obohatit a z mého pohledu jenom opakovala již opakované, zcela odklonil k hudebním žánrům, které s metalem nemají zhola nic společného, avšak které mi umožnily můj další hudební vývoj. Kapely jako Satyricon, Emperor, Dimmu Borgir, CoF, Immortal, Enslaved a mnozí jiní, na které si z hlavy třeba už ani nevzpomenu, to vše byla jména, která se v mé hudební aparatuře v devadesátých letech, ale i v novém miléniu, objevovala velmi často. Nyní, po osmi letech, jsem zvědavě sáhnul po novince od Satyricon. Satyricon jsou na první poslech umírněnější, pomalejší, čitelnější a jaksi hladší. Ta tam je zběsilé tempo z Extravaganzy, zmizel nádech středověku z Nemessis Divina, postrádám i rockovou přímočarost z Volcana či z Diabolical. Kapela patrně měla vždy za cíl neustrnout na stejném místě a snaha o jakýsi posun v celkovém hudebním vyznění je s přihlédnutím k věku tvůrčího dua Satyr-Frost z mého pohledu zcela pochopitelná a logická. Jinak se na hudbu (ale celkově na jakýkoliv jiný druh umění) dívá člověk kterému je 20 let a jinak ten, kterému je už více než čtyřicet. Syrovost, rychlost a technickou složitost nahrazuje důraz na přednes tónu a hra s barvami zvuku. Rozumím tedy klidným pasážím i rozhodnutí pro analogovou nahrávku (která mimochodem na kvalitní aparatuře zní opravdu velmi dobře). Pánové už nemají potřebu dokazovat, že jsou schopni nadzvukových sypaček a extrémní syrovosti (to ostatně stále jsou), byť i na této desce kdo chce, ten tam i tyto aspekty bez problémů najde. Milovníci extrémní řežby se už hold musí poohlédnout někde jinde. Na chvilku bych se pozastavil při tolika propírané kontroverzní skladbě Phoenix. Je pro mně opravdu překvapením, že jí nazpíval někdo jiný, a že vůbec došlo k rozhodnutí použít čistý vokál. Satyrův hlasový projev přitom považuji za snad to nejlepší a nejďábělštější, co jsem v tomto úzce profilovaném žánru kdy slyšel. Phoenix ale není špatnou skladbou a rozhodně nesdílím názor (patrně většinový), že by byla skladba nazpívaná ležérně, či snad zcela odfláknutá. Naopak, mám pocit, že se dotyčný zpěvák do skladby opravdu snažil položit a v rámci svých hlasových možností vydal ze sebe maximum. Že v žánru jako takovém (a klidně i v celém metalu) zcela chybí opravdu kvalitní zpěváci (čest výjimkám jako třeba Anneke z ex The Gathering), to je holý fakt, avšak na druhou stranu, metalová hudba nikdy nebyla tím správným prostorem pro opravdové zpěváky, ti se realizují ve zcela jiných hudebních žánrech a je to tak naprosto v pořádku. Skladba Phoenix tak pro mně zůstává zajímavým oživením desky a byť bych nechtěl, aby byla třeba taková deska celá, jako jednotlivá skladby vsazená do celku mi přijde více než povedená. Satyricon dozráli do dospělosti a pokračují tak tam, kde je to z mého (ale snad hlavně z jejich) pohledu logické. Rozhodně se jedná o správný krok a za sebe jsem rád, že se Satyricon odmítá zařadit do obrovské haldy kapel, které hrají 20 let stejnou hudbu s minimem invence a s totální rezignací na jakýkoliv hudební progres. Satyricon mě tedy i po dvaceti letech pořád baví.. :)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Jirka D. / 13.3.14 6:49odpovědět

Souhlas, je to skvělá deska, ke které jsem se dostal až teď, s odstupem času, ale to nehraje roli. Zvuk je bohužel rozsekaný na sra**u, v některých pasážích se to sype jak kontejner na sklo. Jinak ale velmi příjemné překvapení, šikovný holky...

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky