Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Vraťme se teď na chvíli hezkých pár měsíců zpět, protože duben minulého roku je už jen osudem našich vzpomínek. Nerad bych nechal jen tak proletět a nepodrobit přitom krátkému povídání snažení formace Se Delan, která vydala svůj debut během loňských jarních dní díky agilním a vkusně vybíravým Kscope. Pocity vítězí a nejinak tomu bylo u alba "The Fall". Vetřely se mi do přízně a na jejich zpoždění není nutné brát zřetel. Jak to přijde, tak to zkrátka přijde...

Dalším ze zástupu mimořádně aktivních členů velké rockové rodiny, je umaštěný vousáč Justin Greaves. Ten si jako zkušený harcovník prošel kapelami Electric Wizard, Crippled Black Phoenix, nebo třeba také Iron Monkey, aby dal k vlastní potěše vzniknout ještě jedné nové tváři na podmračeném nebi - Se Delan. Za tímto poněkud nevysvětlitelně působícím názvem se skrývá Justinova spolupráce se zpěvačkou Belindou Kordic. Celek je pak náladovou směsicí jemné rockové písničky a zasněného naturelu, jež se nebezpečně blízko dotýká hororových, nebo aspoň neradostně působících témat. Takový klidnější rock pro milovníky nestandardní péče o pobyt na denním slunci s nejasným pocitem, co vše se může stát.

Spolu s "The Fall" padáme říší snů, kolem našich hlav létají podivné bytosti a šeptají k nám svá přání. Plná neřestí. Jakmile klesneme až k vodě, najednou se ocitáme na loďce, se kterou se v naprostém bezvětří posouváme jen zřídka. A když už, tak naše siluety zahalí mlha snášející se nad hladinou. Tento vizuální doprovod nabízí album, jen s minimem přestávek, celou svou hrací dobu. Světlo na na něm nehledejte, je to zbytečně vynaložené úsilí. Belindin křehoučký hlásek volá z pramice do oparu a nástroje (ať už je to kytara, banjo, či smyčce) její naříkání neviditelně doprovází.

U některých skladeb je škoda, že se jejich květ symbolizující gradaci naplno neotevře, možná záměrně, možná ne. Se Delan, to je tichá vášeň, odlišný svět od toho našeho, běžného. Atmosféricky svérázný, podmanivý, ale místy také zabručeně nevýrazný. A plný neřestí. Jako by si někdy až moc hleděl svého, ale to mu přece nemůžeme mít za zlé... Takových chvilek ale ve skutečnosti album příliš nemá. Jsme ve společnosti temné a zasněné písničky na pomezí rocku a folku. Těm dvěma pak příkladně nahrává, že k dosažení pozoruhodné atmosféry nebylo zapotřebí přehnaných gest a necitlivých zásahů. "The Fall" je album, které se pokorně drží při zemi, ale jeho pravá tvář je přitom daleko odvázanější. Jen víc uvnitř sebe. Doprovází jej odraz duchařiny, prostředí spoře osvětlené místnosti a ono zmíněné dostaveníčko na loďce. Nic veselého, ale kdo by se tím vnitřním tajemstvím nenechal svést ...?

Jsou projekty, u kterých je volné pokračování milým přáním do budoucna a Se Delan jsou tělesem, u kterého o takové přání stojím. A stojím si také za tím, že za lákavě vyhlížejícím debutem může následovat jeho výborný nástupce. Vyčkejme si v klidu závětří.