Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Soilwork - Övergivenheten

SoilworkÖvergivenheten

Garmfrost20.9.2022
Zdroj: CD, mp3 (320kbps)
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Övergivenheten je deskou výbornou, mnohobarevnou, kterou je radost poslouchat.

Dlouho jsem váhal, zda nový počin švédských melodiků Soilwork Övergivenheten recenzovat mám či nemám. K této dříve dosti progresivní bandě holdující melodické odnoži death/thrash metalu mě pojí letitá náklonnost, ale s jejich nahrávkami se to má jak na houpačce. Lepší, horší, nic moc, geniální, stagnující… Všechny pojí bravurní instrumentace a bez debat vynikající zpěvy Björna „Speeda“ Strida. To se už asi nezmění. Aktuální řadovka s jednoznačným slovem mnoha významů Opuštění je toho důkazem.

 

Je až s podivem, že od Verkligheten uběhly tři roky. Nestihl jsem ji ani oposlouchat. Björn s Davidem Anderssonem se v mezičase věnoval stále věhlasnějším The Night Flight Orchestra a objevil se v melodeathovém all-star projektu Act of Denial. Což samozřejmě vede ke srovnávání a přirovnávání. Zatímco se pánové v TNFO věnují parádnímu retro/rock/popu, v Soilwork se i přes veškeré inspirace a vlivy stále drnká na energetičtější strunu.

 

andersson

 

Zamýšlel jsem se nad současnou tvorbou Soilwork, přemítal, zda se stále motají v kruhu, či hledají cestu ven. Obával jsem se, že touhám po starých zlatých časech podlehnou i oni, nicméně to zatím vypadá, že návraty kamkoliv se nekonají. Styl Övergivenheten se již nenese v melodeathovém či thrashovém módu, byť jeho odstíny v mozaice novinky k naleznutí jsou. Nosným pilířem desky jsou melodie, hard rock a epická stavba skladeb. Jimi pak prochází progresivní výboje, i ohlédnutí nad svým mladým já v podobě řádného nářezu. Dřívější obavy, kdy kapela ztratila hitmakery a tvůrčí hybatele Petera Wicherse nebo Oly Frenninga či mistra rytmu a drtiče blan Dirka Verbeurena, že je se Soilwork ámen, nyní vyvstaly znovu, protože tvůrčím leaderem se sice stal i Speed, ale nejvýznamnější roli zastával David Andersson. Ten ovšem před pár dny zemřel... Čímž mu vzdávám hold a držím pomyslnou hodinu ticha! Jistou porci znamenitých nápadů samozřejmě je potřeba přičíst i klávesové opoře Svenovi Karlssonovi. Sylvain Coudret se tentokrát příliš neprojevil, nicméně jeho sólové vstupy např. v Harvest Spine v ničem nezaostávají za těmi Anderssonovými.

 

speed

 

Album je opravdu dlouhé a nedivím se názorům, že pětašedesát minut někomu připadne příliš. Netuším však, kterou skladbu či její část bych odstřihl. Desku poslouchám na jeden zátah, užívám si její proměnlivosti i na první pohled dvě zbytečné instrumentálky jsou skvělým doplněním nálady. Většinou nahrávky zní střední tempa a Stridovy klenuté vokály. Nicméně ve skladbách Electric Again, Is It in Your Darkness, This Godless Universe nebo Golgata pánové dokazují, že ostrý metal stále umí podat s grácií a bez křečí. Naopak v Nous Sommer la guerre, Valleys of Gloam, Harvest Spine umí jemně zadrnkat na citlivější strunu, zatímco ve Vultures nebo Death, I Hear You Calling, jsou patřičně groove, ostří a razantně hard/rockoví. Desku uzavírá neskutečná epická On the Wings of a Goddess Through Flaming Sheets of Rain, ve které se všechny polohy spojí v jeden monolit, který se tak stává vrcholem Övergivenheten.

 

 

Soilwork opět neobjevili Ameriku, nestagnují však, jak jim bylo vyčítáno (oprávněně) poslední dekádu. Stalo se něco, s čím nebylo počítáno – Soilwork se hnuli z místa, aniž by významně změnili cokoliv ve svém rukopisu. Jejich muzika je znát na sto honů, ale díky příklonu k modernímu rocku změnu zaznamená i náhodný kolemjdoucí. Přemýšlím, že hodnocení je v mém případě zbytečné a matoucí. Pouze si ujasněme, že Övergivenheten je deskou výbornou, mnohobarevnou, kterou je radost poslouchat. Minimálně pro mou maličkost.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Fiskule / 3.3.23 11:15

No člověče nevím, jak s tou recenzi naložit. Napsat ve třetím odstavci, že jsi kapelu vlastně nikdy nemusel... to je stejný, jako když Jirka v recenzi na folk-metalovou desku napíše, že folk-metal nikdy neměl rád. A v recenzi na Finskou kapelu se dozvím, že recenzent vlastně celou tuhle Finskou scénu nemá rád. Proč to tedy recenzovat, kidyž mě to zcela míjí? Vyčítat Muse ty Queen, který mastí už docela dlouhou dobu je trochu pozdě. Mě to k nim naopak výborně sedí. Že má kapela vzory, ke kterým se hlásí, je špartně? Tiuhle desku vidím především jako barvitou, chytlavou a povedenou. I když není rozhodně na víc než 70%.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky