Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Souldrainer - Heaven´s Gate

SouldrainerHeaven´s Gate

Sorgh2.2.2012
Zdroj: CD (# VSP025)
Posloucháno na: Technics SL - PG 390/ Dual CV 1400/ JVC SP - D302
VERDIKT: Skladatelsky se nejedná o žádný trhák, slechy jsou vystaveny nevybočujícímu melodickému „detíku“ se silnou klávesovou freskou na pozadí scény. Ta hudbu dotváří, ale velmi intenzivně.

V době, kdy do konce minulého století a tisíciletí chyběl pouhý rok, švédští In Flames vydali svoje skvělé Colony, já prožil první styk (stále po hlavní, pane…) a Úřad vlády České republiky voněl Becherovkou. Mimo tato zásadní fakta a události se ve Švédsku zrodil původně jen studiový projekt nesoucí nepříliš originání název Souldrainer, zabývající se měkčí formou deathu.

 

Je to již řádka let, co se tito chlapíci věnují svému řemeslu, ale buďto jsou nadmíru leniví či ve Skandinávii nevanou příznivé větry, zkrátka letošní novinka nazvaná Heaven´s Gate je jejich teprve druhým smrtelným hříchem. Předcházelo mu debutní CD Reborn s výborným obalem a několik demáčků, které ale pravděpodobně zapadly v bahno a prach. Heaven´s Gate nám nicméně představuje kapelu zralou a sebevědomou, zvládající studiové kejkle ve třech personách.

 

Zvědavému posluchači pravděpodobně nebude dopřán žádný zlomový zážitek vedoucí k přerodu v zarytého fanouška zmíněného stylu. Země se nepohne ani o píď a stále tu budou lepší kapely z druhé strany země, z Gotheborgu. Souldrainer, ač mají vše po technické stránce zvládnuto na výbornou, znějí tuctově a všedně. Skladatelsky se nejedná o žádný trhák, slechy jsou vystaveny nevybočujícímu melodickému „detíku“ se silnou klávesovou freskou na pozadí scény. Ta hudbu dotváří, ale velmi intenzivně. Většinou jde o syntetické chorály, které hudbu posouvají do posmutnělé a klášterní atmosféry, což mi k hudbě Souldrainer moc nesedí. U deathu chci zlo, naporcovaná těla krásných žen a lesknoucí se výkaly rozetřené v kachličkové drti opuštěných jatek.

 

V tomto případě je hudba mírně šmrncnutá laciným doomem a moc mi to neštymuje. Podobné je to v tempu skladeb, stále stejný kolovrátek, kdy valná většina je valena tempem odbržděného žebřiňáku, kdy jen vzteklé komentáře kočího Marcuse udržují víčka kdesi na půl žerdi. Opravdu těžko vyzdvihnout nějaký jasný bod alba. Žádná skladba nemá ambici se uchytit drápkem a zahnízdit.

 

Zklamán jsem i obalem desky, který se nese v duchu kosmických hrátek a UFOnního fantazírování. Jakým kontrastem k tomu působí předchozí album Reborn se starým stromem odolávajícím přicházejícímu hurikánu, to je prostě nádhera. Možná i to album by stálo za hřích. V případě dnešního menu jsem nepřesvědčen. Zklamán být nemohu, protože jsem nic neočekával.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky