Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Suicidism  - Neural Landscape

Suicidism Neural Landscape

Jirka D.10.9.2022
Zdroj: mp3 (320 kbps) // promo od autora
Posloucháno na: PC // Beyerdynamic DT 770 Pro 250 ohm
VERDIKT: Jsou povedené desky a jsou nepovedené desky. Tohle je ta nepovedená.

Většinou tyhle garážové pokusy moc neberu, ale z nějakého důvodu jsem si právě tenhle poslechl. Nepátrejte nad tím, jaký důvod za tím stál, logické zdůvodnění to nemá a sám sobě se musím trochu divit, proč jsem do toho šel. Nicméně začneme čistou teorií – Suicidism je podle všeho jednočlenný projekt Adama Jiráska z Berouna, minimálně tedy na této nahrávce, protože podle poskytnuté informace aktuálně zkouší ve dvojici s bubeníkem. Při prohledávání internetu nenajdete běžné informační zdroje, tedy facebook, bandcamp nebo samostatné webovky a jediný kompetentní zdroj s nějakou ukázkou hudby je soundcloud, který už jsem vnitřně odsoudil do propadliště dějin. Ale budiž, pro mě za mě ať si každý má anebo nemá profily, kde chce - v důsledku jde především o hudbu a ta buď zato stojí, anebo ne.

 

Hudba Suicidism zato jedním slovem nestojí. Ne na albu Neural Landscape, které jsem dostal k poslechu a které při svých šesti skladbách a dvaceti šesti minutách balancuje někde na pomezí klasické long-play desky a EP. Přesné vymezení si myslím, že je v tuto chvíli vedlejší a patří do okruhu formalit, které na výsledné hodnocení nemají vliv. Naopak zásadní dopad mají věci, které považuju za zásadní:

 

  • autor evidentně není bubeník a bicí automat zní nejen velmi nepřirozeně, ale je naprogramován dost triviálně
  • autor evidentně není zpěvák, protože ten falešný hlasový projev lze za zpěv považovat jen těžko
  • autor není ani dobrý baskytarista, protože baskytara buď není, nebo není slyšet, nebo se někde ztratila v tom zvukovém bordelu
  • s čímž souvisí i to, že autor není ani dobrý zvukař, protože výsledek v podobě Neural Landscape je neskutečná hrůza z mnoha úhlů pohledu – od mixu, přes mastering, garážový feeling až po naprosto neskutečně seřezanou dynamiku
  • pokud autor něco je, pak asi kytarista, protože tenhle nástroj jako jediný zní poněkud smysluplně. Plus syntezátory, které hrají v produkci Suicidism poměrně zásadní roli.

 

Osobně si myslím, že lepší než tisíc řečí je ukázka ... doporučuju zesílit:

 

 

No a teď těch tisíc řečí. Zcela obecně by se mi mělo líbit minimálně žánrové směřování, protože podle mě zvuk Suicidism vychází někdy z období, kdy se do rockové muziky začaly ve velkém montovat výdobytky elektronické scény. Začalo se mluvit o industrial rocku, electro rocku, skloňovala se jména jako Marilyn Manson, Nine Inch Nails, s rozvahou Rob Zombie a řada dalších. A to bych v tom se značnou mírou sebezapření slyšel. Všechno to ale vázne na provedení, které za svými vzory pokulhává zhruba o tisíc světelných let.

 

Zpěv – špatně. Když jde o zpěv, je to falešně (Scary One), ale většinou nejde o zpěv, ale jakousi utahanou hlasovou proklamaci, která umí pěkně potrápit (vrchol asi v Hardgainer). Bicí automat je špatně od A do Z, jak svým provedením, tak i (ne)nápaditostí. Někde výš jsem použil slovo triviální a na něm nehodlám měnit vůbec nic – jako ukázku zkuste úvod opět Hardgainer. Zvláštní úlohu mají syntezátory či jaká elektronika (v dnešní době je těžko soudit), které by v principu byly dobré, ale jsou dost neúměrně vytažené v mixu a působí velmi rušivě. Neúměrnost je řekl bych pro tuto desku příznačná – mix nástrojů naprosto selhal a chaos, který z toho vzniknul, se velmi těžko poslouchá. Korunou všemu je naprosto neúprosný mastering, který i v kontextu dost pošramocené doby nemá obdoby. Esenci všeho toho by mohla představovat finální skladba Black Clouds, pokud tedy zvládnete ještě jednu ukázku:

 

 

Jinak to asi nemá smysl dál rozebírat a dělat z toho velkou vědu. Jsou povedené desky a jsou nepovedené desky. Tohle je ta nepovedená. Nic se neděje, svět se točí dál.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Sorgh / 3.9.22 21:33

Pro mě veliké potěšení, že Depresy jsou zpět. První dojmy jsou ale trochu rozpačité, protože je to takový všední melodický deathmetal, který díky klávesovým partům působí hrozně kýčovitě. Ale jinde to zase hraje moc dobře. No uvidíme.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Adam / Suicidism / 12.9.22 8:50odpovědět

Tohle je brutálně upřímná a hodně kritická recenze a to zaslouženě, protože moje album taky je brutálně upřímný a sebekritický. Vše co je v recenzi řečeno je naprostá pravda. Šlo by to i líp, ale ta nedokonalá forma autenticky vyjadřuje mě a obsah mých písní - s tímhle albem jsem nešel s kůží na trh, ale rovnou s vnitřnostma, warts and all, a proto pro docenění vyžaduje od posluchače víc než jen povrchní poslech. Neural Landscape není auto-tune pop, kterej do Vás vklouzne jako sladkej bonbónek, ale hořká pilule, která je pro většinu lidí dost nepříjemná polknout. Je to deska pro lidi, co v sobě přes prvotní znechucení najdou kuráž ponořit se hlouběji a objevovat v tom hnusu skrytou krásu a možná i sami sebe. Posílám odkaz na bandcamp kde jsou i texty a hlavně tracky v lepší kvalitě než na soundcloud: https://suicidism.bandcamp.com/releases Jirkovi D. děkuju za velmi podnětnou a profesionální recenzi!

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky