Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Summoning - Old Mornings Dawn

SummoningOld Mornings Dawn

Victimer20.8.2013
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: JVC UX-H330, PC, KOSS KTX/PRO1
VERDIKT: Návrat mistrů velkolepých atmosfér, umělohmotných mečů a přírodní mystiky. Skalní jsou nadšeni, ostatní by měli uznat, že se tento návrat povedl a ti, co SUMMONING nemusí, je nesnesou ani dnes. Jsem v řadě ostatních a jsem spokojen.

Po sedmileté pauze od předchozího alba "Oath Bound" se dvojice Silenius - Protector opět rozhodla chopit erbu, kytar, flétny a z horizontu shlížet do velkoleposti kraje, neb právě on je pravým domovem jejich výpravných melodií. SUMMONING byli vždy originál a jejich přístup z nich činil jedno z nejvíce svojských uskupení skrývajících svou tajemnou identitu někde mezi black metalovým kovářstvím a silnou atmosférou, která trochu parazituje na odkazu středověké hudby, trochu hýří ambientním pnutím, ale hlavně ke kapele samotné pyšně patří už dob samotného vzniku LP 1993. Pro některé jsou to jen prázdné a velmi jednoduché příběhy na okraji kýče, ale nutno podoknout, že styl v tom je a je třeba jej patřičně vnímat.

 

Jako člověk významně zahleděný do kultovních začátků kapely v podobě alb "Minas Morgul" a "Dol Guldur" jsem se za pár let přistihl, že tento soubor už mi prakticky nemůže nic podstatného sdělit a ve svých vzpomínkách jsem jej čím dál častěji začal míjet. Až dnes s aktuální deskou "Old Mornings Dawn" se lecos změnilo. Zřejmě za to může ona (zatím nejvýraznější) pauza v historii SUMMONING. Novinka na mě doléhá pozitivním dojmem většiny povedených skladeb a celkovou náladou, u které prostě musíte vzít na vědomí, že tahle bojůvka má stále co říct. Pořád se tu člověk může v klidu natáhnout mezi stromy do mechu, opřít svůj kinder mečík a snít si sen o dávných dobách, kdy koně protínaly široké planiny, vodopády padaly do hlubokých údolí a z hradů, hrdě stojících na až nemožně vysokých místech ve skalních horizontech, je úžasný výhled do celé země.

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/summoning13.jpg

 

Pohádka SUMMONING pokračuje v poměrně kvalitních navozeních scén, a o to jde především. Nehledím na tradičně pokleslé rytmy, ani na tuhou germánskou náturu, jsem pohlcen dějem, který se mi zdá. Album má několik vrcholů, stejně jako několik poklesků, tak už to u SUMMONING prostě vnímám od nepaměti. Jako nejvýraznější pak beru titulní song, který ve mně vyvolává nejsilnější halucinace, kdy jsem provázen po krajině vypravěčem a nebývale mocnou melodií, kdy nezbývá nic jiného, než hrdě nasadit zbroj, osedlat oře a vyjet na projížďku. Hezké od tvorby SUMMONING je také to, že v jejich příbězích mám neprostupně hustou hřívu vlající v melodiích tak krásně, až by člověk zaplakal. Ale vážně - ku cti kapely je dobré říci, že nehledí jedním směrem, byť k tomu typicky stavěná náladotvornost přímo vybízí. Motivy různých kultur se do alba promítají víc než dost, stačí si jen vybrat a vzít si tyto fragmenty za své a vyslovit si nahlas jejich místo původu. SUMMONING jsou zpět, berte, nebo nechte být. Já se projel rád a musím zdůraznit, že na lesní cyklovýlety je tohle album poslechově vyloženě skvostným zážitkem.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

jazzko / 28.1.14 14:49

Zkusil jsem si pustit poslední desku Satyricon, navnaděn recenzí, zvědavý po hlasité kritice fanouškovské obce. Nutno na začátek říct, že Satyricon jsem poslouchal od vydání Nemessis až po Now, Diabolical. Poté jsem se, pro celkově stagnující metalovou scénu, která už mě neměla příliš čím obohatit a z mého pohledu jenom opakovala již opakované, zcela odklonil k hudebním žánrům, které s metalem nemají zhola nic společného, avšak které mi umožnily můj další hudební vývoj. Kapely jako Satyricon, Emperor, Dimmu Borgir, CoF, Immortal, Enslaved a mnozí jiní, na které si z hlavy třeba už ani nevzpomenu, to vše byla jména, která se v mé hudební aparatuře v devadesátých letech, ale i v novém miléniu, objevovala velmi často. Nyní, po osmi letech, jsem zvědavě sáhnul po novince od Satyricon. Satyricon jsou na první poslech umírněnější, pomalejší, čitelnější a jaksi hladší. Ta tam je zběsilé tempo z Extravaganzy, zmizel nádech středověku z Nemessis Divina, postrádám i rockovou přímočarost z Volcana či z Diabolical. Kapela patrně měla vždy za cíl neustrnout na stejném místě a snaha o jakýsi posun v celkovém hudebním vyznění je s přihlédnutím k věku tvůrčího dua Satyr-Frost z mého pohledu zcela pochopitelná a logická. Jinak se na hudbu (ale celkově na jakýkoliv jiný druh umění) dívá člověk kterému je 20 let a jinak ten, kterému je už více než čtyřicet. Syrovost, rychlost a technickou složitost nahrazuje důraz na přednes tónu a hra s barvami zvuku. Rozumím tedy klidným pasážím i rozhodnutí pro analogovou nahrávku (která mimochodem na kvalitní aparatuře zní opravdu velmi dobře). Pánové už nemají potřebu dokazovat, že jsou schopni nadzvukových sypaček a extrémní syrovosti (to ostatně stále jsou), byť i na této desce kdo chce, ten tam i tyto aspekty bez problémů najde. Milovníci extrémní řežby se už hold musí poohlédnout někde jinde. Na chvilku bych se pozastavil při tolika propírané kontroverzní skladbě Phoenix. Je pro mně opravdu překvapením, že jí nazpíval někdo jiný, a že vůbec došlo k rozhodnutí použít čistý vokál. Satyrův hlasový projev přitom považuji za snad to nejlepší a nejďábělštější, co jsem v tomto úzce profilovaném žánru kdy slyšel. Phoenix ale není špatnou skladbou a rozhodně nesdílím názor (patrně většinový), že by byla skladba nazpívaná ležérně, či snad zcela odfláknutá. Naopak, mám pocit, že se dotyčný zpěvák do skladby opravdu snažil položit a v rámci svých hlasových možností vydal ze sebe maximum. Že v žánru jako takovém (a klidně i v celém metalu) zcela chybí opravdu kvalitní zpěváci (čest výjimkám jako třeba Anneke z ex The Gathering), to je holý fakt, avšak na druhou stranu, metalová hudba nikdy nebyla tím správným prostorem pro opravdové zpěváky, ti se realizují ve zcela jiných hudebních žánrech a je to tak naprosto v pořádku. Skladba Phoenix tak pro mně zůstává zajímavým oživením desky a byť bych nechtěl, aby byla třeba taková deska celá, jako jednotlivá skladby vsazená do celku mi přijde více než povedená. Satyricon dozráli do dospělosti a pokračují tak tam, kde je to z mého (ale snad hlavně z jejich) pohledu logické. Rozhodně se jedná o správný krok a za sebe jsem rád, že se Satyricon odmítá zařadit do obrovské haldy kapel, které hrají 20 let stejnou hudbu s minimem invence a s totální rezignací na jakýkoliv hudební progres. Satyricon mě tedy i po dvaceti letech pořád baví.. :)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Garmfrost / 22.8.13 18:14odpovědět

Nikdy jsem nebyl nějak zvlášť velkým fandou (:-D) Summoning, ale nové album se mi líbí hodně. Dobré i k malování (zdí, rohů a podobných ploch). Hodnocení si myslím není až tak důležité. Geniální to není, ale krásný, to zase jo.

Victimer / 20.8.13 16:23odpovědět

Díky za ohlas, shodujeme se. Lesní sporty jedině se Summoning :))

Coornelus / 20.8.13 15:54odpovědět

Přesně tak, Summoning jsou originál. I když mi všechny věci okolo nich přijdou, jak vtipně píše Victimer, kinder, tak oni mě prostě baví. Je to povedená deska, a vůbec nevadí, že se při ní člověk cítí jako dítě :-))) Ještě dodám, že je skvělá nejen k cyklovýletům, ale taky k pravidelným lesním výběhům, bylo několikrát praktikováno a funguje to :-)))

Milan "Bhut" Snopek / 20.8.13 12:00odpovědět

Summoning? Jedině Stronghold. ...asi proto, že jsem ho slyšel jako první a tím pádem my všechna ostatní alba, přišla obdobná :) Krom debutu Lugburz, které ještě nese stopy řezavého blacku a nemá tolik epických výlevů. Novince dávám 60%

Ruadek / 20.8.13 11:41odpovědět

Pro mě samotného nijak překvapivé zjištění, že Minas Morgul nadále zůstává jedinou deskou, která se mi od nich dodnes líbí. A to ji mám i na kazetě :)

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky