Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
The Devil Wears Prada - Zombie (EP)

The Devil Wears PradaZombie (EP)

Ruadek10.3.2011
Zdroj: mp3 (320kbps)
Posloucháno na: Ipod / Koss Porta Pro
VERDIKT: Nevím, s jakým materiálem přišli kluci na nové desce, ale tohle je bomba. Zda mají tolik invence, aby jim to vystačilo i na další desku, nevím, jsem na to každopádně velmi zvědav. Zombiecore v celé své apokalyptické kráse.

Metalcoreová banda z Ohia zplodila v rámci svého vývoje docela nevídané dílko. Předem upozorňuji na fakt, že metalcore není můj styl, který bych upřednostňoval. Nevstávám s metalcorem, ani při něm nesnídám. Neřve mi do uší, když jedu do práce, ani na něj netančím s hlasitým křepčením. Přesto se v mé sbírce pár masitých kousků, co tento styl vyznávají, najde. A tak se stalo, že pro mne zcela neznámá banda nahrála něco, co mnou trochu praštilo o zem. V tom dobrém smyslu slova i věci.

 

 

Jak už název napovídá, budeme si tady vyřvávat plíce o čemsi, co nedojde do ledničky, aniž by cestou něco ztratilo. Ne, o malomocných to dnes nebude. Zombies, apokalypsa, motorové pily a brokárna. Tedy takové ty okázale optimistické výhledy do roků příštích. TDWP nám tuto vizi servírují stylem tornáda. Od prvního hrábnutí do strun je to trochu jako útok zombies, čelní střet, prasklá lebka a odkudsi z prostoru siréna. Lepkavá krev z uší a rozdrcený úsměv. Leader skupiny, Mike Hranica je čtenářem Maxe Brookse a jeho příručky pro přežití „The Zombie Survival Guide“ a tak se rozjel poctivý zombiecore bez nejmenšího otálení. Skladby se nesou v ultrabrutálním duchu až grindoidních výjezdů na hraně metalcoreu, refrény jsou melodické a zbytek hlína smíšená s nehty. Dočetl jsem se, že skupina pracovala na zvuku, jaký od nich fanoušci ještě nikdy neslyšeli a dávám jim za to palec nahoru. TDWP nejsou moc na straně lidské jako spíše na straně sprintujících mrtvol a vše postupně upadá v chaos a zmatek. Baví mě poslouchat ty tuny nápadů, jaké kluci dostali do své hudby. Síla toho stylu je obohacena o notnou dávku atmosféry, kterou umocňuje velké množství dokonale nazvučených vsuvek (motorová pila, úryvky rozhovorů...).

 

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Wagi / 9.7.23 18:16

Nastal čas se posunout, vývoj....... to jsou takový fráze, že bych někoho nakopal do prdky :)) V podstatě tady máme novou kapelu od doby Withering Illusions and Desolation až po Only the Wind Remembers... Samotnej To Lay like Old Ashes byl už odklon :D každopádně mám rád jejich první alba, ten zbytek už neee at jsem se na comeback těšil, to album jsem slyšel párkrát a hotovo..... Poslouchám kapely protože se mi líbí - po 25 letech jsem došel k názoru že progres je leda k nasrání :D když to hrajou dobře at si to valej - pokud chcete progress a na každým albu poslouchat jinou skupinu najděte si víc různejch žánrů či skupin..... Tohle honění progresu je zhovadilost a důkazem je samotnej fakt, že většina skupin a kapel na scéně a TOPEk v rámci žánrů jsou držáci a jedou si to svoje oproti těmhle hipster recenzentům, kteří si pořád honěj ten svůj progress a vývoj.... To prostě není o tom udělat 20x různejch alb pod 1 skupinou na to jsou vedlejší projekty, jiné skupiny, solovka a většina rozumných umělců to naštěstí chápe.... Tenhle comaback nemá v rámci stylu ani jmnéna význam a to říkám jako člověk, co miloval a miluje Withering Illusions and Desolation a i když jsme zjistili, že původní CDR verze co se stahovala v ČR má takovej zahulenej feeling protože byla z kazety a originální cd je mnohem čistčí :D

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky