Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
The Pineapple Thief -  Versions Of The Truth

The Pineapple Thief Versions Of The Truth

Jirka D.12.1.2021
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC // Beyerdynamic DT 770 Pro 250 ohm
VERDIKT: Hořkosladké snění s The Pineapple Thief opět po dvou letech. Opět dobře, možná i lépe a opět nikoliv zadarmo.

Britští The Pineapple Thief jsou pro mě kapelou, na kterou se velmi těžko formuluje jakýkoliv vyhraněný názor a můžete mi věřit, že před napsáním téhle věty jsem několik minut marně hleděl na prázdnou stránku ve Wordu. Jejich několik posledních desek jsem poslouchal docela poctivě a vždycky to pro mě byl zážitek na pomezí něčeho velmi silného na jedné straně, a vyložené kulisy pro pročítání denních zpráv na webu na straně druhé. Pokud by vás zajímalo něco málo z historie formace složené kolem Brucea Soorda, odkážu vás na moje čtyři roky staré psaní o albu Your Wilderness (ZDE), kde se to nejzákladnější dozvíte.

 

Od té doby se kromě té aktuální udála ještě jedna nahrávka - Dissolution z roku 2018 - a rovněž se v sestavě napevno zabydlel Gavin Harrison za bicími, který tak nahrál už třetí album v trikotu této kapely. Novinka Versions of the Truth vyšla tradičně na vydavatelství KScope a k mání je (respektive spíš byla) pestrá paleta především vinylových edicí, což by sice mohlo být fajn nebýt titulního obrázku, který na mě žádný převratný dojem neudělal. V rámci diskografie TPT určitě nebude patřit k těm lepším.

 

The Pineapple Thief band

 

Naproti tomu hudební obsah má nakročeno dobře, ale pokud to ani v minulosti nikdy nebylo zadarmo, tak tentokrát to platí dvojnásob. Na svém třináctém albu TPT působí ještě o poznání víc introvertně a uzavřeně a jen opravdu málokdy otevírají svému posluchači dveře nějakou přístupnější pasáží. V naprosté většině skladeb působí velmi křehce, plaše a naprosto, naprosto neprůbojně. Celá deska je svým způsobem lehká rocková citovka a pokud si k ní nesednete, nezaposloucháte se, okolní ruch ji vždycky odfoukne a přehluší. V tomto ohledu jde v dnešní době o naprosto netrendové a nemístně skromné album, kterému ale když se otevřete, odmění vás velmi silným a řekl bych až hluboce niterným zážitkem.

 

Pokud bych měl doporučit první věc, kterou je potřeba udělat k tomu, abyste si k této desce našli cestu, tak je to jednoznačně otočit na zesilovači doprava. Opravdu hodně doprava. Versions of the Truth má skutečně překrásný zvuk a jeho tichý master je možnou první překážkou k tomu, abyste nahrávku začali registrovat a přijímat na příslušné úrovni. Ale zkuste to a uvidíte, co se stane. Absolutní čistota, pevný a plný basový spodek, neuvěřitelný prostor, přehlednost i ve velmi intenzivních pasážích (přes výše napsané i takové na desce jsou, třeba závěr The Game ale i jinde). Se zvýšenou hlasitostí jako byste začali poslouchat úplně jinou nahrávku, všechna skromnost a plachost mizí, objevují se poměrně ostré kytary, velmi hutné předivo syntezátorů a pro mě naprosto dominantní rytmika (zkuste Driving Like Maniacs). Nemusíte v tom hledat žádnou velkou vědu, zkuste hned první, titulní skladbu a poslechněte hodně nahlas. Nebudete litovat.

 

Tenhle růst probíhá přímo před očima a je to překrásný zážitek, který stojí zato absolvovat v jakoukoliv denní či noční dobu. Strop tohoto vývoje je pro mě asi jen jeden a nese jméno Porcupine Tree. Právě jejich odkaz z desky slyším hodně silně a někde možná až moc. Je to špatně? Čistě z mého subjektivního pohledu není, protože dobrých desek není nikdy dost a jestli The Pinneaple Thief skládají muziku a myslí u toho na své oblíbence, je mi to jedno. Výsledek jejich snahy tentokrát snese velmi přísná měřítka a z pozice žánrového fanouška jsem naprosto spokojen.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Sollozzo / 25.1.19 8:40

Duda se nechal slyšet, že chce, aby Fractured působila trochu lehčeji než deska minulá (temněji už to stejně nešlo:-) )...každopádně u mě se Fractured točí pořád dokola a pořád mě baví. Je třeba brát v potaz, že Under the Fragmented Sky mělo být pouze EP s "vejškrabky" z Fractured, která se překlenula ke 40 minutám řadovky. Nakonec to ale není špatná deska - jako celek slabší, ale těch pár špičkových skladeb to vytahuje z šedi průměru.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

MCA / 12.1.21 12:58odpovědět

Po výborném Your Wilderness mi tahle deska tehdy přišla jako zklamání, ale dám ji tedy ještě šanci :)

Alena / 12.1.21 11:37odpovědět

Naprostý souhlas s recenzí. Poslech tohoto alba je jednoduše krásný zážitek! Titulní obrázek možná nezapůsobí na každého nejlepším dojmem, nicméně v sobě má takový zvláštní meditativní rozměr. Zkuste se na něj dívat dlouho a přemýšlet, co to má vyjadřovat. Za chvíli zjistíte, že už nepřemýšlíte a jen koukáte. To hezky odráží i pocit z poslechu toho alba, takže za mě se to velmi dobře doplňuje. Díky za recenzi. Čtu ráda všechny redaktory echoes, každý máte svůj osobitý styl, u vás se mi ovšem velice zamlouvá analytický přístup a hodnocení zvukového zpracování nahrávek. To je každopádně hodně přínosné a inspirativní, jen tak dál! Ať se daří! :)

Jirka D. / 13.1.21 6:34odpovědět

Děkuju za komentář. O analytickém způsobu svého psaní vím. Jsem technik - vzděláním, myšlením, životním nastavením, takže ani jinak psát neumím. Hlavní ale je, že se deska líbí, taky mi sedla skvěle.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky