Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
The Skeletal - The Plague Rituals

The SkeletalThe Plague Rituals

Sarapis29.8.2011
Zdroj: promo CD
Posloucháno na: Hi-fi Philips, repro/sluchátka AKG K44
VERDIKT: Povedený old school death metal, kterým si kapela jistě najde své fanoušky. Mám tušení, že se k nahrávce čas od času jen tak pro pobavení vrátím a stydět se za to určitě nebudu.

Stravitelná dávka příjemně se poslouchajícího death metalu ke mně zavítala z dílny amerických kostlivců The Skeletal. Jedná se sice o staromilskou záležitost bez ambicí promlouvat do vývoje současného smrtícího kovu, ale nahrávka šlape dobře a příznivci staré školy by mohli na chvíli zbystřit pro případ, že by se jim zachtělo protáhnout si kostru poctivým death metalovým kvapíkem.

Řekněme si to na rovinu – po mnoha v současnosti vycházejících albech bude za pár let štěkat jen velmi málo psů a to hlavně kvůli tomu, že většinou nepřichází s ničím originálním a často jde o klasickou řemeslnou práci, kterou po celém světě odvádí kvantum kapel. Být úplně neznámou kapelou, mají to The Skeletal stejně těžké, avšak v její sestavě figuruje poměrně ostřílený bard Kam “The Tyrant“ Lee, jehož osoba je spjata s kapelami jako Massacre a Bone Gnawer, které se sice nikdy výrazně neprosadily, ale každá zkušenost je dobrá, zvlášť když se Kam začal v těch pravých krví zbarvených vodách pohybovat už v první polovině osmé dekády. Jako malou ale nikoli bezvýznamnou položku ve svém hudebním životopise může Kam uvést také epizodní bubenickou roli v seskupení Mantas hluboce v osmdesátých letech, z něhož později vzešla ikona death metalu Death Tady Kam stojí za mikrofonem, což je jeho hlavní náplň práce a nutno ho za jeho výkon pochválit, vokál má sympatický, dá-li se to vůbec kdy o metalových skřekech říci.

Bezejmenný debut sestává z devíti skladeb nikterak dlouhé stopáže, bez prodlev ani přestávek v podobě intra či meziher. Pouze old school death metal, kterým by nemuseli pohrdnout příznivci letitých souborů Bolt Thrower a Six Feet Under. A pokud se vám zalíbila i dřívější Kamova kapela Massacre, u tohoto alba vůbec neváhejte, neboť obsahuje mnoho stylových paralel, tedy vyjma toho, co se týče zvukových proporcí. „The Skeletal“ disponuje solidním zvukem, který nenechává zaniknout zejména rytmickou sekci a dává ji patřičný prostor. Je to vlastně logické, protože právě od baskytary vychází několik melodických impulzů, které přidávají klasickým death metalovým riffům trochu více, než jen hutný podklad. A bicí musí být razantní, to je jasné.

Extra nápadů je na albu jako šafránu, takže si musíme vystačit s lehkým nadprůměrem, který je pro podobně zaměřené kapely vlastně typický a nic víc z toho vytlouct nelze. Recept použitý ve skladbách je jednoduchý a skládá se z osvědčených ingrediencí. Středně rychlá tempa dominují, sem tam dojde i na pořádnou sypačku, pomalý plíživý pochod taky ještě nikomu neublížil a bez špetky rock’n’rollové dravosti to prostě nejde. V posledním případě nejde ani tak o špetku, jako o celou lžíci, ale ku prospěchu. Jak tak album poslouchám, výrazných vypalovaček moc neobsahuje, ale nudná místa rovněž ne. Jen „Ancient Sacred Evil“ vyčnívá svým pomalým zhoubným tempem a výborným kytarovým sólem. Těch je na albu povícero a skladbám opravdu sluší. Druhý výraznější moment přichází ve skladbě „We Crave Your Marrow“, která má ve skočném melodickém refrénu až punkový charakter, což ve spojení s gore textem týkajícím se chutné lidské dřeně vytváří pěkně praštěnou kombinaci jako vystřiženou z nějakého postaršího béčkového hororu. Duch tohoto specifického filmového žánru se však nadnáší nad celou deskou. Zbytek desky je představením standardní death metalové práce, z níž vyzařuje především nadšení tvůrců, kterým je archaičnost a diskutabilní původnost materiálu asi úplně u zadku.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Ruadek / 15.1.14 8:43

První dvě fošny se nesly ve stylu Skinny Puppy, Crwn Thy Frnicatr byl pro mě vrcholem tvorby a We the Fallen první stagnací v první polovině alba, ta druhá byla naprosto výborná. Aktuální počin je zběsilou exkurzí do všech poloh, jakými nás PN provedli na posledních dvou deskách. Je to čistá esence zloby. Zmíněný Manson není náhodou, jisté persony z okruhu tohoto umělce se na albu přímo podílely. Celkově mě album nijak nedostalo, není v něm žádný posun kamkoli. PN opakují zavedenou formuli, přestože způsobem, jaký nikdo nezopakuje ani nenapodobí. Sedmdesát procent.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky