|
|
||||||||||
Funeral doom není sice žánr, který bych doma protáčel pro dobrou náladu, ale když už se nějaká ta deska povede, tak proč si s ní neprozářit den, že. Nicméně debutová deska Anthems To My Remains od polského chlapíka říkajícího si Nebiros nám byla poskytnuta jako promo a tak o projektu Thorns Of Grief bude pár slůvek předneseno. Nebiros hlavně působí v blackmetalovém duelu Mystic Rites, kde je rovněž hlavním tvůrcem. Zjevně však potřeboval jisté pohnutky ventilovat mnohem vláčněji a chmurněji, k čemuž si vytvořil právě Thorns Of Grief.
Nebýt promo materiálu asi bych na něco takového ani nenarazil. Protože od poslechu samotného mě úspěšně odrazuje už obálka samotná, kde je malba natolik žánrově přísná, že to vyloženě čpí neoriginalitou a možná i neochotou přijít s něčím nápaditějším či alespoň zajímavějším. Však považte, lebka a růže je natolik melancholií prostoupené zobrazení, že více mě už rozpláče jen krájení cibule a ofuk čelního skla v autě. Můžeme za to však spílat jen autorce obrázku, kterou je ruská dívčina Mary Kankava, s jejímiž díly jsme se již mohli setkat například zde nebo tady. Po stránce výtvarného umu je to všechno v pohodě, jen po stránce zobrazeného motivu mám dojem absolutní nefantazie, či prostého zadání nutně se opírajícího o žánrové povinnosti. Stejně jako když se blackmetalista vzhlédne v outfitu pandy velké. Ale dost bylo o obrázku, přejděme rovnou k hudbě.
Atmosféra pohřebně zamýšlené desky určitě nebude hrát všemi barvami a ostrostí. Proto je zvuk takový hutný, zastřený a huhlající a samozřejmě nechybí patřičné echo, protože při pomalé hře je potřeba to trochu ukázat v prostoru. O nějaké majestátnosti a katedrálním efektu bych však mlčel, jelikož takové dojmy nemám (ve srovnání třeba s našimi Quercus). Hloupě, či uměle však tento dojem nevyznívá, takže je vše vlastně v pořádku. Co mě osobně vadí, je klavír a pravidelný čitatel mých rozumů jistě zaznamenal i proč, nicméně roztahané plochy klavírních sólíček mi přijdou totálně bez šťávy, emocí a dalších hodnot, které bych snad mohl ocenit. Prostě mi to přijde jako další položka ze seznamu funeral doomových dogmat, které autor nehodlal porušit. Lebka, růže, klavír – splněno. Do Boha proč…
Na druhou stranu umí Nebiros skvěle pracovat s vlastní metalovou složkou, která je vyvedena v kvalitním stylu. Nejvíce však muzikantovi sluší rychlejší pasáže, kdy se na moment zapomene a začíná ze sebe chrlit black/deathové linky, které nejenže poslech příjemně rozrazí a osvěží, ale dokonce jde o vážně silné chvíle, které kdyby byly v převaze, jásal bych nadšením. Některé pasáže mi totiž evokují dávný debut Shadows Of The Damned našinců Avenger, kteří na této nahrávce zněli vyloženě dark metalově a taková ta hutná nálada s dobře prostorově nazvučenými škopky mi tady občas vyjede na mysl. To si pak spokojeně lebedím a nějaké pohřební dekórum jest kacířsky zneuctěno. A tak je to správné. Třeba třetí kousek Till Our Rebirth shledávám jako nejlepším songem desky, protože v sobě má hodně zla. Hned start této písně je vyloženě našláplý a neskutečně mě baví. Pak pozdější pasáž, která má značně utrápený výraz, kdy i hlas ze sebe vydá něco zajímavějšího než jakési lamentování pod vous. Je to pasáž, která mi (světe div se) připomněla poslední zásek Grave Upheaval. Ano, odvážné tvrzení, ale na pár vteřin jsem to tak vážně cítil. Tady jednoduše vidím směr, kterým by případná pozdější tvorba mohla kráčet.
Vzato celkovým souhrnným pohledem není to marné dílo. Je to trochu opatrný debut, který v prvé řadě kladl důraz na jasnou příslušnost, což mu ve výsledku zbytečně škodí. Naopak chvíle, které se rozlétají mimo žánrové hranice a ozvláštňují vyčpělý vzduch, pak lépe zapisují svou existenci do pamětí. Ono vlastně i samotné funeral doomové rozpoložení není vyloženě špatné. Je to trochu opisování z učebnic, trochu vlastního cítění a trochu marného tápání. Naštěstí jde pořád o zajímavý úkaz a prst na tlačítku od propadliště již nervózní chvíle odplavil, takže přišla milost. Nuže, vše je v pořádku a další pohřeb se obešel beze ztrát.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label:Satanath Records
Vydáno:Červen 2019
Žánr:funeral doom metal
Nebiros - vše
1.Thorns of Grief
2.A Longing
3.Till Our Rebirth
4.The Deceit of Materiality
5.Illusions
Morgul
All Dead Here
Year of No Light
Consolamentum
Hate Eternal
Infernus
Forgotten Tomb
...And Don't Deliver Us From Evil
Jeden kmen
Basnj
Lowercase Noises
The Swiss Illness
The Konsortium
Rogaland
Misþyrming
Algleymi
Ethir Anduin
Loneliness of My Life
Mentally Corrupted
Síla duše
Morowe
"S"
17. května vyjde páté řadové album pražských retropsychedeliků pojmenované Weird In A Weird Way. Křest proběhne 24.5. v Praze (Kasárna Karlín) a den n...
24.4.2024Psychedeličtí prog/blackers Hail Spirit Noir vydají 28. června u Agonia Records své páté dlouhohrající album, pojmenované Fossil Gardens. V současné c...
21.4.2024Pražské metalové vydavatelství a čím dál aktivnější nakladatelství MetalGate ohlašuje další knižní titul, kterým se na konci dubna stane kniha americk...
18.4.2024Hanging Garden streamují své live EP Citylight Sessions, které vychází u Agonia Records. Na koncert mrkněte na TOMHLE odkazu.
18.4.2024Ze svého nadcházejícího alba Cutting the Throat of God, které vyjde 14. června na Debemur Morti, zveřejnili Ulcerate nový singl To Flow Through Ashen ...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.