|
|
||||||||||
Na konci poslechu téhle desky si říkám, že by to chtělo ještě, že toho materiálu k trávení není moc a že poslouchat se dá docela dobře. Projekt Time Lurker mě v dobrém smyslu překvapil a zaujal, byť vám musí být naprosto jasné (znáte mě), že je to překvapení a zaujetí s.r.o., chybky se najdou a vybírat hnidy prostě musíme. Je to vlastně řehole, protože navzdory tomu, že by člověk chtěl jen tak bez přemýšlení sedět v křesle a poslouchat, vždycky mu někde v hlavě našeptává nepříjemný hlas, že má-li o té nahrávce něco napsat, musí poslouchat všechno, to dobré i to špatné, protože jinak by to nemělo cenu.
Time Lurker je jednočlenný podnik jistého Micka, který tuhle káru roztlačil v roce 2014, vydal něco muziky a od roku 2019 se lehce odmlčel. Nová deska (nová v listopadu) je druhá řadovka a nese s sebou tu změnu, že Mick do svého týmu domácích přizval zpěvačku Sotte, která desku otextovala a mám-li lehce předběhnout myšlenkový pořádek, tak i výborně nazpívala. Ale k tomu se ještě dostanem, protože první dojem dělá obal a já nevím proč, ale ten titulní obrázek ne a ne pobrat. Celý 6-panelový digipak je čistě černobílý a zvládnutý docela dobře, jen ta barokní postava s poprsím Brigitte Bardot a hlavou trochu v luftu mi k těm jednoduše vedeným grafikám nesedí. Budiž, můj problém.
Od pěti uvedených skladeb odečtěte rovnou intro, které při svých třech minutách jakýchsi zbytečně hlasitých zvuků z kanálu poskytuje prostor zajít si ještě na toaletu, protože navazující skladba se rozjíždí tak pozvolna, že vlastně má své vlastní intro a to první, oficiální, je přes už rozpočet. Zbylé čtyři skladby jsou v úhrnu půlhodina muziky, přičemž ta poslední je instrumentálka má takový ten rozlučkový naturel, že vlastní jádro desky tvoří jen zbylé tři kusy. Což je ten můj pocit vyjádřený hned v úvodu, že toho není moc.
Čeho vlastně? Deska Emprise je black metal v promo materiálech uvedený jako atmospheric, s čímž si dovolím souhlasit, a pokud bych měl uvést nějakou podobnost, tak jednoznačně Alcest. Jenže Alcest trochu jinak, protože když byste vzali ty nejostřejší pasáže Alcest z doby, kdy Neige byl ještě mladý a nesmělý a při potlesku se utíkal schovat za oponu, třeba z desky Écailles de lune, tak jestli všechno u Alcest směřovalo od tohoto místa k jemnějším a decentnějším odstínům, tak v případě Time Lurker vše od stejného výchozího bodu jde směrem ostřejších a řezavějších postupů. A nezní to vůbec špatně.
Nezní to vůbec špatně hodně díky hostující zpěvačce, jejíž havraní skřehot je přesně ta hlasová poloha, která dotváří silnou atmosféru desky tím nejlepším možným způsobem, a přitom na sebe nestrhává přehršel pozornosti. Líbí se mi od prvního poslechu a v čase jenom narůstá. Stejnou měrou se o dobrý celkový dojem starají kytary, které má Mick evidentně v ruce a umí z nich vykouzlit velmi příjemně melodické linky, které podtrhují přívlastek atmospheric jeho black metalu. V kombinaci s obstojně zvládnutou repeticí a delším hracím časem skladeb je to kombinace, která prostě funguje.
Limity nahrávky se začnou přihlašovat především při poslechu na něčem trochu lepším, než je mobil v autě nebo počítač v práci (kde jsem s poslechem – přiznávám upřímně – začínal). Jednak zvuk není moc gut a je na něm znát nějaká forma domácí zabíjačky. Hodně to odnesly bicí, ať už svým kolosálním umístěním v mixu nebo i jen svým provedením, u kterého by se leckterý bubeník dost zapotil a taky asi i trochu styděl (třeba ten neúnavný kopák). Stejně tak při soustředěném poslechu nelze přeslechnout to, že se Mick v těch delších kompozicích poněkud ztrácí a jakoby hledá směr, byť po celou dobu mu budete držet palce, aby ho zase našel.
Album mi přese všechny drobné pochyby vlastně docela učarovalo, především v těch procítěně melodických pasážích a díky hostující zpěvačce dokáže místy vykouzlit silnou, pohlcující a velmi osobitou auru, která je mi blízká a umí ve mně cosi rozehrát. V těch momentech si říkám, že bych rád hodnotil výš a líp, ale objektivně musím zpátky na zem. Zpátky na začátek, zpátky k poslechu všeho, toho dobrého i toho špatného, protože jinak by to nemělo cenu.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label:Les Acteurs de l'Ombre Productions
Vydáno:Listopad 2024
Žánr:atmospheric black metal
Mick - vše
host:
Sotte - texty, zpěvy
1. Emprise
2. Cavalière de feu
3. Poussière mortifère
4. Disparais, soleil
5. Fils sacré
Today Is The Day
No Good to Anyone
Inhibitions
With the Fullmoon Above My Head
De Staat
Bubble Gum
Tengri
Kontinuum
Galar
De gjenlevende
Deathrow (GER)
Deception Ignored
Rodus Merte
Zeitgeist (demo)
Tears Of Styrbjørn
Tears of Styrbjørn (EP)
Code
Augur Nox
Lost In Kiev
Nuit Noire
Dead Carnage / Soul Massacre
The Only Thing I Ever Wanted Was To Kill The God/1000 Ways To Die (split)
Deathmetalová mašina Demonical zveřejnila video a dvouskladbový singl se skladbou Välkommen Undergång (Live), který se objevil na všech streamovacích ...
4.2.2025Sedmý ročník Front Line Festu proběhne 28. března v pražské Modré Vopici a o den později v Brně, v klubu Melodka. Na obou akcích se můžete těšit na po...
1.2.2025Pestilence představují nového kytaristu. Stal se jím Max Blok (Alkaloid, Dark Fortress), který nahradil Rutgera van Noordenburga. Pestilence v současn...
1.2.2025Polský sólo black-metalový projekt Pusta Noc debutuje s koncepčním albem Speculo Magicas (2025), které zhudebňuje legendu šlechtice Twardowského, co z...
1.2.2025Řecká psychedelicky-rocková kapela Naxatras vydá v únoru na Evening Stars Records své nové album pojmenované lakonicky V a při té příležitosti zveřejn...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.