|
|
||||||||||
Na konci poslechu téhle desky si říkám, že by to chtělo ještě, že toho materiálu k trávení není moc a že poslouchat se dá docela dobře. Projekt Time Lurker mě v dobrém smyslu překvapil a zaujal, byť vám musí být naprosto jasné (znáte mě), že je to překvapení a zaujetí s.r.o., chybky se najdou a vybírat hnidy prostě musíme. Je to vlastně řehole, protože navzdory tomu, že by člověk chtěl jen tak bez přemýšlení sedět v křesle a poslouchat, vždycky mu někde v hlavě našeptává nepříjemný hlas, že má-li o té nahrávce něco napsat, musí poslouchat všechno, to dobré i to špatné, protože jinak by to nemělo cenu.
Time Lurker je jednočlenný podnik jistého Micka, který tuhle káru roztlačil v roce 2014, vydal něco muziky a od roku 2019 se lehce odmlčel. Nová deska (nová v listopadu) je druhá řadovka a nese s sebou tu změnu, že Mick do svého týmu domácích přizval zpěvačku Sotte, která desku otextovala a mám-li lehce předběhnout myšlenkový pořádek, tak i výborně nazpívala. Ale k tomu se ještě dostanem, protože první dojem dělá obal a já nevím proč, ale ten titulní obrázek ne a ne pobrat. Celý 6-panelový digipak je čistě černobílý a zvládnutý docela dobře, jen ta barokní postava s poprsím Brigitte Bardot a hlavou trochu v luftu mi k těm jednoduše vedeným grafikám nesedí. Budiž, můj problém.
Od pěti uvedených skladeb odečtěte rovnou intro, které při svých třech minutách jakýchsi zbytečně hlasitých zvuků z kanálu poskytuje prostor zajít si ještě na toaletu, protože navazující skladba se rozjíždí tak pozvolna, že vlastně má své vlastní intro a to první, oficiální, je přes už rozpočet. Zbylé čtyři skladby jsou v úhrnu půlhodina muziky, přičemž ta poslední je instrumentálka má takový ten rozlučkový naturel, že vlastní jádro desky tvoří jen zbylé tři kusy. Což je ten můj pocit vyjádřený hned v úvodu, že toho není moc.
Čeho vlastně? Deska Emprise je black metal v promo materiálech uvedený jako atmospheric, s čímž si dovolím souhlasit, a pokud bych měl uvést nějakou podobnost, tak jednoznačně Alcest. Jenže Alcest trochu jinak, protože když byste vzali ty nejostřejší pasáže Alcest z doby, kdy Neige byl ještě mladý a nesmělý a při potlesku se utíkal schovat za oponu, třeba z desky Écailles de lune, tak jestli všechno u Alcest směřovalo od tohoto místa k jemnějším a decentnějším odstínům, tak v případě Time Lurker vše od stejného výchozího bodu jde směrem ostřejších a řezavějších postupů. A nezní to vůbec špatně.
Nezní to vůbec špatně hodně díky hostující zpěvačce, jejíž havraní skřehot je přesně ta hlasová poloha, která dotváří silnou atmosféru desky tím nejlepším možným způsobem, a přitom na sebe nestrhává přehršel pozornosti. Líbí se mi od prvního poslechu a v čase jenom narůstá. Stejnou měrou se o dobrý celkový dojem starají kytary, které má Mick evidentně v ruce a umí z nich vykouzlit velmi příjemně melodické linky, které podtrhují přívlastek atmospheric jeho black metalu. V kombinaci s obstojně zvládnutou repeticí a delším hracím časem skladeb je to kombinace, která prostě funguje.
Limity nahrávky se začnou přihlašovat především při poslechu na něčem trochu lepším, než je mobil v autě nebo počítač v práci (kde jsem s poslechem – přiznávám upřímně – začínal). Jednak zvuk není moc gut a je na něm znát nějaká forma domácí zabíjačky. Hodně to odnesly bicí, ať už svým kolosálním umístěním v mixu nebo i jen svým provedením, u kterého by se leckterý bubeník dost zapotil a taky asi i trochu styděl (třeba ten neúnavný kopák). Stejně tak při soustředěném poslechu nelze přeslechnout to, že se Mick v těch delších kompozicích poněkud ztrácí a jakoby hledá směr, byť po celou dobu mu budete držet palce, aby ho zase našel.
Album mi přese všechny drobné pochyby vlastně docela učarovalo, především v těch procítěně melodických pasážích a díky hostující zpěvačce dokáže místy vykouzlit silnou, pohlcující a velmi osobitou auru, která je mi blízká a umí ve mně cosi rozehrát. V těch momentech si říkám, že bych rád hodnotil výš a líp, ale objektivně musím zpátky na zem. Zpátky na začátek, zpátky k poslechu všeho, toho dobrého i toho špatného, protože jinak by to nemělo cenu.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label:Les Acteurs de l'Ombre Productions
Vydáno:Listopad 2024
Žánr:atmospheric black metal
Mick - vše
host:
Sotte - texty, zpěvy
1. Emprise
2. Cavalière de feu
3. Poussière mortifère
4. Disparais, soleil
5. Fils sacré
Harakiri for the Sky
Aokigahara
Gojira
Magma
Revenge
Scum.Collapse.Eradication
Coram Lethe
In Absence
Můra / Moorah
Marnost nad marnost // Doom Invocations And Narcotic Rituals
Moonspell
Alpha Noir / Omega White
Aura Noir
Aura Noire
Stolen Lives
Luciferův efekt
Khaldera
Alteration (EP)
Nimbrethil
Res Adversae
Dead Melodies / Beyond The Ghost
Crier's Bane
Deathmetalová mašina Demonical zveřejnila video a dvouskladbový singl se skladbou Välkommen Undergång (Live), který se objevil na všech streamovacích ...
4.2.2025Sedmý ročník Front Line Festu proběhne 28. března v pražské Modré Vopici a o den později v Brně, v klubu Melodka. Na obou akcích se můžete těšit na po...
1.2.2025Pestilence představují nového kytaristu. Stal se jím Max Blok (Alkaloid, Dark Fortress), který nahradil Rutgera van Noordenburga. Pestilence v současn...
1.2.2025Polský sólo black-metalový projekt Pusta Noc debutuje s koncepčním albem Speculo Magicas (2025), které zhudebňuje legendu šlechtice Twardowského, co z...
1.2.2025Řecká psychedelicky-rocková kapela Naxatras vydá v únoru na Evening Stars Records své nové album pojmenované lakonicky V a při té příležitosti zveřejn...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.