Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Ulver - Lyckantropen Themes

UlverLyckantropen Themes

Sorgh26.10.2012
Zdroj: Mp 3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Ulver na této desce potvrzují, že na poli elektronické hudby jsou stejně zlatou a vzácnou ikonou jako na kolbišti metalovém. Ulver já všechno baštím a kdyby hráli na cimbál tak zakoupím kroj.

Život je o zdolávání překážek. Je třeba si dávat cíle, přijímat výzvy a udělat vše pro co nejlepší výsledek. S tímto vědomím jsem si stanovil za úkol zapracovat na článku o další desce z bohaté diskografie mágů a podivínů Ulver. Po předloňském pokusu probrat se starší deskou Perdition City z roku 2000 jsem se zařekl, že do těchto vod již nezabřednu, ale nejde jinak, tato kapela si zaslouží kompletní rozbor a zatím je zde možno dohledat pouhé dvě studie. Hříšně málo! Navíc, každé album jiné vody jsou, proto doufám, že nyní mi rozborka - sborka alba z roku 2002 nazvaného tajemně Lyckantropen Themes půjde hezky od ruky. Jak se ale mýlím! Vidím to již teď během psaní. Tohle není recenze, nemůže býti, lze jen naznačit něco někam někde, protože s těmito zážitky nemám hlubší zkušenost. Berte prosím SLOVA s rezervou, nejsem hoden…

 

Lyckantropen Themes bylo pojato coby soundtrack k jistém filmu Steve Ericcsona. Ten jsem neviděl, ani nyní mě příliš nezajímá, taktéž hudba tohoto zaměření mě dlouho zůstávala zapovězena coby kovanému metalistovi. Ale stáří otevírá horizonty a při troše dobré vůle bourá předsudky. Netrvalo dlouho a album mě zcela pohltilo.

 

„Témata“ jsou jako plynoucí řeka, spíše pomalá ve svých meandrech než bouřlivá v direktivní přímce dané skalnatým podložím. Klavírní a elektronické vlnění na krátkých vlnách, ťuky a škrábání jako prosby nepřijatých signálů, kdy radista amatér není schopen naladit signál, to je prostředí soustředěného poslechu. Melancholická atmosféra je plná očekávání, ve své nervozitě je krásná a snad svým působením neublíží. Myslím si, že hodně záleží na letoře posluchače, na momentálním stavu jeho psýchy. Tato meditace, myslím, může dojmout k slzám úlevy a spasení, ale také si umím představit pohled bezduchých očí kontrolující uzel na špagátu přehozeném přes černý trám na půdě činžáku.

 

V jednom bytě nirvána, o pár pater výš dohasíná život a „themes“ postupně plynou, nenásilně se jeden promíchává v následující tak jako přítok mísí svoje vody při spojení s hlavním tokem.

Lykantropské pláče pravděpodobně nevyprávějí o ničem jiném než o lykantropech, jak jinak, o podivných mužích a ženách –měničích, obdařených v čase proměny nadlidskými schopnostmi, přesto nešťastných. Je to možná nečekané, ale skladby obsažené na této kolekci nejsou zoufalým či nenávistným výkřikem nad krutým osudem, album bylo pojato spíše jako výpověď tvora smířeného, leč smutného, toužícího po pochopení, ne po vrženém kameni. V člověku během poslechu klokotá spíše lítost než strach vyjít po setmění za humna. Rád by pomohl, sejmul kletbu, zapsal tvora do knihy ohrožených druhů. Přesto a možná právě proto je třeba býti na pozoru a nenechat se zvyklat v ostražitosti. Jak hudba zasněně kolébá, člověk by mohl ve své nepozornosti otevřít francouzské okno a vejít do setmělé zahrady jen tak v negližé. Osudová chyba je tu a nelze vzít zpátky. Takže pozor na city.

 

Celá záležitost je tak niterná, pocitová, že najít vhodná slova je přinejmenším zapeklité.Tuhle recenzi je třeba brát jako pozvánku na autoanalýzu vlastních smyslů, u níž si lze pročesat srst na obličeji, než popis klasického hudebního alba. Jednotlivé skladby lze stěží odlišit, jedna plynule přechází v druhou a posluchač se po chvíli ztrácí v čase.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Wagi / 9.7.23 18:16

Nastal čas se posunout, vývoj....... to jsou takový fráze, že bych někoho nakopal do prdky :)) V podstatě tady máme novou kapelu od doby Withering Illusions and Desolation až po Only the Wind Remembers... Samotnej To Lay like Old Ashes byl už odklon :D každopádně mám rád jejich první alba, ten zbytek už neee at jsem se na comeback těšil, to album jsem slyšel párkrát a hotovo..... Poslouchám kapely protože se mi líbí - po 25 letech jsem došel k názoru že progres je leda k nasrání :D když to hrajou dobře at si to valej - pokud chcete progress a na každým albu poslouchat jinou skupinu najděte si víc různejch žánrů či skupin..... Tohle honění progresu je zhovadilost a důkazem je samotnej fakt, že většina skupin a kapel na scéně a TOPEk v rámci žánrů jsou držáci a jedou si to svoje oproti těmhle hipster recenzentům, kteří si pořád honěj ten svůj progress a vývoj.... To prostě není o tom udělat 20x různejch alb pod 1 skupinou na to jsou vedlejší projekty, jiné skupiny, solovka a většina rozumných umělců to naštěstí chápe.... Tenhle comaback nemá v rámci stylu ani jmnéna význam a to říkám jako člověk, co miloval a miluje Withering Illusions and Desolation a i když jsme zjistili, že původní CDR verze co se stahovala v ČR má takovej zahulenej feeling protože byla z kazety a originální cd je mnohem čistčí :D

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky