Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Ulver - Wars Of The Roses

UlverWars Of The Roses

Victimer8.10.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: ''War of the Roses'' není výjimkou, naopak, stalo jedním z mých nejoblíbenějších alb těchto svérázů, i když tomu bylo složitou a postupnou degradací prvotních dojmů a potlačením všech rušivých elementů. Má to tak být a jsem skutečně potěšen, že cesta byla objevena.

Nové album ULVER znovu otevírá oči, sny i zasuté city pro soundtrackovitost. Brát v dnešní době tuhle kapelu jako něco běžného je marnost sama a posluchačcská neohrabanost v jednom. Je to fenomén, učebnice průkopnictví, sálajícící nekonečno v nedotknutelném nepřebernu. Psát o ULVER, respektive o jejich tvorbě, může být námětem k obsáhlé studii, jak rezignovat na jedno, experimentovat s druhým a vrátit se se třetím. ULVER je revoluce, i když v kontextu posledních tří alb poněkud ustálenější a smířenější. ''Blood Inside'', ''Shadows of the Sun'' a dnes k nim můžeme přidat také čerstvou novinku ''War of the Roses''.

 

Přikláním se k názoru, že nový materiál můžeme v klidu přilnout k oběma jeho předchůdcům, tu blíže tomu, jindy zase onému. ULVER se viditelně shlédli v kombinaci ambientně šilhajících ploch, jemné náladotvornosti, altrenativní elektronice a rockové zruinovanosti za dominance maximálně svojského přístupu. Nerad bych přeháněl, ale nejsem si jist nakolik je vůbec přínosné v případě ULVER mluvit o stylu či jejich prolínání. Mnohem účelnější by bylo brát je jako něco ojedinělého a vznášejícího se nad nerozvážností a přílišnou obyčejností jiných. Nemluvme o hudbě, mluvme o pocitech z ní. Mluvme o kráse, zvrácenosti, prostoru a deja vu.

 

Příběh ''War of the Roses'' na mě zpočátku působil jako něco, o čemž si nejsem až tak jistý, že by mě mohlo uspokojit a zavést zpět do euforických stavů ''Blood Inside''. To je mým nejoblíbenějším ze zmíněné trojice. Nakonec se k němu alespoň na dotek přiblížilo a myslím, že ve mně způsobilo větší rozohnění jak předchozí ''Stíny slunce''. Atmosféra alba do sebe nechá jen pozvolna vnikat, není až tak překvapivá či jedinečná, ale na druhou stranu také schopná se rozevřít a pohltit bez slitování. ''War of the Roses'' se musí, stejně jako prakticky každé album ULVER poslouchat ve zvláštním rozpoložení. Jen tak ho nechat hrát v ruchu dne, jeho fádním projevu a za denního světla je nedostatečné. Je to hra noci, šera, soustředění a pomalé rezignace na všední stereotyp. Je nutné ho oddělit.

 

ulver

 

Jsem si vědom a je naprosto jasné, že album opět zvedne vlnu emocí. Jedněch, kteří budou mluvit o lehkém nadstandartu a ukončeném progresu ve smyslu poslední tvorby, ale stejně věřím i těm, kteří v něm objeví novou vlnu chápání, výzev a skladatelské vášně. Po poměrně velkém počtu poslechů se rozhodně nepřikláním na stranu první skupiny. Po pop-rockově laděném vstupu ''February MMX'' jsem opět vtažen do vyšších sfér nálad a cirkulujících decentních prožitků, jež lze vyjádřit slovy jen velmi nepřímo. Z ''Providence'' cítím letmé folklórní doteky, odkazy na prapůvodnost, byť bych se bez užitého ženského vokálu možná obešel. Jen Kristoffer je korunovaný mistr potemnělého zpěvu a deklamací, skutečný unikát. Proč to vůbec zmiňovat...? ''September IV'' je pak mým nejoblíběnějším kouskem alba, z roztomile rozvážných kolejí je smeten do vln gradace a zvukové extáze. ''England'' pak už vnímám jako dokonalost a hru na maximální pocitovost. Relaxační manévry jsou sonicky obráběny, klidná místa jsou uváděna v komorní zvukové kolapsy. Vše končí až za hluboké noci rozjímání a meditačního bezvětří ''Stone Angels''. Neradno ale nějak složitě vypichovat či okatě upozorňovat na něco, co je hodno jen skutečného vypnutí okolních vlivů a poukazovat na to či ono. Hudba ULVER je věčnost, šestý smysl, elipsa v kraji kruhů, jemná kreativita a inteligentní soudnost.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Joblik / 4.11.12 21:12

No,65'%.... Kritici... Za mých mladších let nějaké recenze nebývaly a přitom povstaly kapely jako Root,Törr.Assessor,Kryptor,Debustrol,Arakain už tu byl... Bylo by zajímavé číst nějakou kritiku na díla,která jsou dnes kultem.Co bylo dobrý se mezi lidma rozneslo a o to jde. Takže bych si cenil těch 90-ti %. Osobně bych dal tak 80-85 %.A to díky zpěvu.Ano taky tady podle pana recenzisty vidím nejslabší článek.Ale to díky ne v recenzi uvedeným příčinám.Osobně mi zpěv přijde kapánek utopen oproti ostatním nástrojům.Todle mi tam nesedí.Proto je to kapánek nevýrazné.Pustím si Vader,pustím si Morgoth,tam je zpěv další nástroj,nástroj který možná přečnívá i nad ty ostatní. A poslední věc - uřvanost a štěk do thrashe patří,tak to má být.Nic mě nedokáže vytočit víc,než když Toužimský zpívá věci z 90-let (hlavně Amadeus) a cpe tam co nejvíc harmonických linek,juva to mě tak točí !!! Takže štěkat a řvát,kurva vždyť ten život se s náma přece taky nemazlí...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky