Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Vestigial - Solar / Aeon

VestigialSolar / Aeon

Victimer1.9.2013
Zdroj: flac / mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / JVC UX-H330
VERDIKT: Kompilační nahrávka tajemného projektu připomínající jednu z nejchladnějších kreatur průmyslem nakaženého ambientu. Ryzí zlo.

Noc. Stísněný pocit zalitý studeným potem opouští konečky vlasů, prolévá se oblastí páteře a stéká někam do již tak promočeného oděvu zkoprnělé pánve. Nechuť jít dál je zřejmá, mít tu moc zahodit nohy a v okamžiku se rozpustit... Ale nejde to. Jen spoře osvětlený oplocený areál monstrózních rozměrů totiž mnoho důvěry v další kroky nedává. A ty zvuky... Co je to za hlučící bestii, jež ze svého nitra vydává podobnou změť nelidských výlevů a vlívá do uší víc nejistoty a útrpného dojmu vlastní malosti? Holé neštěstí jít dál, raději si ještě v relativním klidu hrůzou kousat nehty a bezduše promýšlet co dál. Realita ovšem zůstává neodkladná.... Není jiné cesty než do útrob svinsky negativně působícího komplexu budov. Do duše ryzího zla.

 

O VESTIGIAL se mnoho neví. Tedy ve smyslu nějaké personifikace určitě. Budeme si nadále muset vystačit s informací až mučivě temného ambientu ve spárech industrializace těchto zvukově podzemních krypt ve vědecky orientované prostory, neboť vývoj nelze zastavit. Laboratoře plné pohybujících se postav, kterým není vidět do tváří, jsou v nepřetržitém provozu. Z VESTIGIAL jde poměrně hrůza a i otrlý se mnohdy přistihne ve slabé chvilce a obavách o své další minuty na této prolhané planetě. V podobě "Solar / Aeon" nejde o klasickou nahrávku, nýbrž o kompilát zahrnující EP "Aeon" z roku 2007 a o dva roky mladšího CD "Solar". Tyhle dvě stěžejní díla VESTIGIAL doplňují dvě skladby dříve využité na kompilaci "Old Europa Cafe", respektive "Saar Maas". Pocit ovšem zůstává neměnný. Pocit ryzího zla.

 

Delší pauza od poslední nahrávky je k podobnému výběru přímo vyzývající. Z hraniční tísně VESTIGIAL mi proudí hlavou jen jedno. Fascinace. Fascinace zvukovým poryvem, který neumí zahrát na tklivou, atmosférickou notu, ale neustále nutí mnout oči, neboť se každou chvíli zdá, že je zalévá krev. Strach a bolest se snoubí způsobem, který se nebezpečně těkavě otírá o zánik vlastní existence. Podivné existence svými deklamacemi také vystupují z pevně dovřeného materiálu kompilace. Mimozemské civilizace? Trvalá mutace všech zaměstnanců neklidně působícího objektu? Kdo to k nám promlouvá skrze ohnuté amplióny v areálu? Ano, různé uryvky mluveného slova i zpěvu, buchary, pohyb grafů na monitorech, tohle vše je na nahrávce slyšet a nutí mysl k trvalému poškození, neboť ta hlavní linka je příliš silná. Je jí ryzí zlo.

 

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

jazzko / 28.1.14 14:49

Zkusil jsem si pustit poslední desku Satyricon, navnaděn recenzí, zvědavý po hlasité kritice fanouškovské obce. Nutno na začátek říct, že Satyricon jsem poslouchal od vydání Nemessis až po Now, Diabolical. Poté jsem se, pro celkově stagnující metalovou scénu, která už mě neměla příliš čím obohatit a z mého pohledu jenom opakovala již opakované, zcela odklonil k hudebním žánrům, které s metalem nemají zhola nic společného, avšak které mi umožnily můj další hudební vývoj. Kapely jako Satyricon, Emperor, Dimmu Borgir, CoF, Immortal, Enslaved a mnozí jiní, na které si z hlavy třeba už ani nevzpomenu, to vše byla jména, která se v mé hudební aparatuře v devadesátých letech, ale i v novém miléniu, objevovala velmi často. Nyní, po osmi letech, jsem zvědavě sáhnul po novince od Satyricon. Satyricon jsou na první poslech umírněnější, pomalejší, čitelnější a jaksi hladší. Ta tam je zběsilé tempo z Extravaganzy, zmizel nádech středověku z Nemessis Divina, postrádám i rockovou přímočarost z Volcana či z Diabolical. Kapela patrně měla vždy za cíl neustrnout na stejném místě a snaha o jakýsi posun v celkovém hudebním vyznění je s přihlédnutím k věku tvůrčího dua Satyr-Frost z mého pohledu zcela pochopitelná a logická. Jinak se na hudbu (ale celkově na jakýkoliv jiný druh umění) dívá člověk kterému je 20 let a jinak ten, kterému je už více než čtyřicet. Syrovost, rychlost a technickou složitost nahrazuje důraz na přednes tónu a hra s barvami zvuku. Rozumím tedy klidným pasážím i rozhodnutí pro analogovou nahrávku (která mimochodem na kvalitní aparatuře zní opravdu velmi dobře). Pánové už nemají potřebu dokazovat, že jsou schopni nadzvukových sypaček a extrémní syrovosti (to ostatně stále jsou), byť i na této desce kdo chce, ten tam i tyto aspekty bez problémů najde. Milovníci extrémní řežby se už hold musí poohlédnout někde jinde. Na chvilku bych se pozastavil při tolika propírané kontroverzní skladbě Phoenix. Je pro mně opravdu překvapením, že jí nazpíval někdo jiný, a že vůbec došlo k rozhodnutí použít čistý vokál. Satyrův hlasový projev přitom považuji za snad to nejlepší a nejďábělštější, co jsem v tomto úzce profilovaném žánru kdy slyšel. Phoenix ale není špatnou skladbou a rozhodně nesdílím názor (patrně většinový), že by byla skladba nazpívaná ležérně, či snad zcela odfláknutá. Naopak, mám pocit, že se dotyčný zpěvák do skladby opravdu snažil položit a v rámci svých hlasových možností vydal ze sebe maximum. Že v žánru jako takovém (a klidně i v celém metalu) zcela chybí opravdu kvalitní zpěváci (čest výjimkám jako třeba Anneke z ex The Gathering), to je holý fakt, avšak na druhou stranu, metalová hudba nikdy nebyla tím správným prostorem pro opravdové zpěváky, ti se realizují ve zcela jiných hudebních žánrech a je to tak naprosto v pořádku. Skladba Phoenix tak pro mně zůstává zajímavým oživením desky a byť bych nechtěl, aby byla třeba taková deska celá, jako jednotlivá skladby vsazená do celku mi přijde více než povedená. Satyricon dozráli do dospělosti a pokračují tak tam, kde je to z mého (ale snad hlavně z jejich) pohledu logické. Rozhodně se jedná o správný krok a za sebe jsem rád, že se Satyricon odmítá zařadit do obrovské haldy kapel, které hrají 20 let stejnou hudbu s minimem invence a s totální rezignací na jakýkoliv hudební progres. Satyricon mě tedy i po dvaceti letech pořád baví.. :)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky