Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Waterscape - Waterscape (demo)

WaterscapeWaterscape (demo)

Jirka D.25.8.2013
Zdroj: CD-R v singl krabičce, promo
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Album důležité především pro kapelu, není třeba předstírat opak.

Chtěl jsem původně psát cosi o tom, že tahle nahrávka by byla stará už před deseti lety, ale nakonec si říkám, že stanovovat nějaké mantinely vymezující to, co už staré je a co je ještě dnešní, je celkem ošemetná záležitost. Jde spíš o takový pocit. Třeba jako s těmi klávesami - jejich rejstříky zní staroškolsky až dávnověce, přesto ale ne tak staře, aby mi naskočil sentimentální retro pocit, který by to omluvil. Racionalita? O tom právě píšu, není tam ani za mák.

Hrát gotický rock / metal v roce 2013, který se ve zpěvu drží ověřeného mužsko-ženského schématu, a myslet si, že si to nevykoleduje všechna ta srovnání, pochyby a kritiku? Dost možná, ale jednak s tímhle schématem nemám problém, je-li slušně vymyšleno (což je, nápaditost a množství vokálních poloh na albu lze jen chválit), a potom proč by zrovna na tomto pojetí mělo být něco špatně? Bohužel je tu věc druhá - samotné provedení, a to je bohužel dost slabé. Překonat Terčiny party je Sisyfovská práce - ve výrazu, ve výškách, v angličtině - tam všude to skřípe a zlepšit dojem se do značné míry nedaří ani vokálům mužským. Ty mnohdy zapadají do děje desky slušně, občas se nepotkávají s textem z bookletu, ale hlavně na mnoha místech přechází v nepříjemné chrčení, což může být dáno nešťastně zvolenou hlasovou polohou nebo špatným sejmutím při nahrávání; nejspíš ale kombinací obojího.

 

Waterscape


I přes šest let trvající nahrávací proces se albu celkem slušně daří držet jednotnost výrazu a pokud se mi na něm něco opravdu líbí, je to jeho melancholická atmosféra. Neřekl bych přímo, že melodie jsou skvělé (kytary jsou těžce neinvenční a o klávesách už zmínka padla), dokonce bych řekl, že stěží dosahují průměru, ale i přesto z desky vyzařuje cosi povedeného, pozitivního. Výraznější rozdíly mezi jednotlivými skladbami ale nevyhledávám - jednoduše z důvodu, že kromě power metalového výjezdu v první skladbě tam prostě nejsou - a raději nechávám nahrávku fungovat jako celek, což jí sluší nepoměrně víc.

Odpovídající je i zvuk, který nese stopy domácích podmínek, jakkoliv o vyložený průšvih nejde. Možná paradoxně v něm lze najít zalíbení (a to i přes podezřele znějící bicí, nepříjemnost sykavek a celkovou syrovost, neotesanost, která se k danému žánru příliš nehodí), on totiž nahraný záznam nebyl dynamicky upraven během masteringu a jednotlivé detaily jsou slušně slyšitelné.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Milan "Bhut" Snopek / 16.9.13 16:19

Nejdiskutovanější album tohoto roku? Asi ano. Nehodlám nikomu rvát do úst má slova o tom, jak se na jejich současný vývoj dívám já. Ale neodpustím si pár poznámek. Kapela, která vydala hymnu Mother North pak najednou natočí Phoenix a oheň je na kostele. Upřímně - tahle deska se mi příčí. Je znít cítit poťouchlost autorů a možná i záměr znít zcela odlišně, čímž se podařilo rozdmýchat množství diskuzí. Neznalý posluchač pak dostane chuť si to sám okusit na vlastní kůži. Já říkám fuj, ruce pryč. Nelíbí se mi to a tím pro mne album zůstává zapovězené. Raději zavzpomínám na postarší /dnes bychom mohli říct prostřední/ období jejich diskografie.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky