Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Witchgrave - The Devils Night

WitchgraveThe Devils Night

Sarapis22.8.2011
Zdroj: promo CD
Posloucháno na: hi-fi Philips FWM154
VERDIKT: Jako připomenutí atmosféry starých šťavnatých časů může nahrávka posloužit jen těm nejoddanějším UG fandům, kterým je víceméně toto EP adresováno, já se však při svých častých výletech do minulosti obracím raději na originální interprety. Ti mají vedle své nezpochybnitelné příslušnosti do časového kontextu na své straně i kvalitu. A to se bohužel o "The Devil's Night" říct nedá.

Pánové podepsaní pod touto nahrávkou se zřejmě natolik shlédli v osmdesátých letech, že pouhé nostalgické fanouškovství jim přestalo stačit. EP "The Devil's Night", které tato mladá švédská kapela natočila v loňském roce, jakoby vypadlo z archivu nějaké dobové začínající kapely. Kdyby mně je někdo prezentoval jako demáč z roku 1985, asi bych mu bez problémů skočil na špek, protože EP má regulérní garážový zvuk a hudební postupy z metalového pravěku.

Nevím přesně, z jakého prostředí kapela pochází a kde je její místo na tamější scéně, ovšem hned po prvních vteřinách je mi jasné, že mám co do činění s tím nejhlubším heavy metalovým undergroundem. Zahuhlaný nepříliš čitelný zvuk, ohrané kytarové riffy, které už nemohou nikoho postavit do latě, standardní instrumentální výkony, zřejmě nahráváno z větší části naživo. Hrubý vokál mi lehce připomíná dnes už penzionovaného piráta Rock'n'Rolfa, v momentech vyžadujících melodičtejší linku působí trochu nejistě. Tempo je převážně střední, které místy přechází do svižnějšího poklusu. Hudebně se Witchgrave inspirují výhradně v heavymetalových vodách osmé dekády minulého století a berou si ty nejtuctovější riffy z výbavy starých Iron Maiden a Accept.

To by tak bylo v kostce vše, čím nahrávka disponuje, tedy žádná sláva. Jediné pozitivum, které se dá během těch zhruba třinácti minut z alba vymáčknout, je autentická záměrná archaičnost záznamu, která bez sebemenších pochybností odkopává tohle EP do nejzatuchlejších podzemních stok undegroundu let dávno minulých. Napomáhá tomu i zjevná satanistická tématika v textech, která byla u dobových kapel poměrně rozšířená a image metalu oddaných týpků, kteří se ve starých džískách nebo křivácích prezentují i v dalších seskupeních (Antichrist, Eviscerated). Hoši jsou do svého řemesla tedy naplno zažraní a snaží se vše dělat poctivě a bez pozérství. To je na jednu stranu chvályhodné a fanouška osmdesátek potěší, že tyto nenávratné časy mají své aktivní pokračovatele, jenže chybí tomu vlastní invence, která by tohle EP udělala zajímavější. Po více posleších se sice některé pasáže dokáží v paměti prosadit, ale jsou to jen slabé záchvěvy, které se po krátké době člověku z hlavy vypaří. Zůstane jen pachuť tuctového archaického heavy metalu, který se i u nás hrál před slušnou řádkou let.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Wagi / 9.7.23 18:16

Nastal čas se posunout, vývoj....... to jsou takový fráze, že bych někoho nakopal do prdky :)) V podstatě tady máme novou kapelu od doby Withering Illusions and Desolation až po Only the Wind Remembers... Samotnej To Lay like Old Ashes byl už odklon :D každopádně mám rád jejich první alba, ten zbytek už neee at jsem se na comeback těšil, to album jsem slyšel párkrát a hotovo..... Poslouchám kapely protože se mi líbí - po 25 letech jsem došel k názoru že progres je leda k nasrání :D když to hrajou dobře at si to valej - pokud chcete progress a na každým albu poslouchat jinou skupinu najděte si víc různejch žánrů či skupin..... Tohle honění progresu je zhovadilost a důkazem je samotnej fakt, že většina skupin a kapel na scéně a TOPEk v rámci žánrů jsou držáci a jedou si to svoje oproti těmhle hipster recenzentům, kteří si pořád honěj ten svůj progress a vývoj.... To prostě není o tom udělat 20x různejch alb pod 1 skupinou na to jsou vedlejší projekty, jiné skupiny, solovka a většina rozumných umělců to naštěstí chápe.... Tenhle comaback nemá v rámci stylu ani jmnéna význam a to říkám jako člověk, co miloval a miluje Withering Illusions and Desolation a i když jsme zjistili, že původní CDR verze co se stahovala v ČR má takovej zahulenej feeling protože byla z kazety a originální cd je mnohem čistčí :D

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky