|
|
||||||||||

Wolvserpent se zabydleli. V náruči lesního chrámu, obklopeni svícemi, kytarami, houslemi a knihou zaříkávání, ze které čerpají své veškeré, tmou pohlcené zážitky. Znovu jsou na svých místech, jen ve dvou, snad v milostném objetí, snad jen duševně spřízněni, každopádně daleko od civilizace a hluku velkoměst. Tam, kde končí poslední silnice, začínají pochyby, neboť obestoupení lesem je zásadní a vrhá stíny na mysl. Přesně tohle ovšem Wolvserpent vyhledávají. Dlouhé meditace v ševelu stromů, kdy jde teplo z uhlíků rozdělaného ohně a člověk se pomocí neustále se opakujícího riffu dostane až k rituálnímu hudlání nad rozlitou krví čerstvě podřízlých koz a beranů.
Staré časy Pussygutt jsou zapomenuty, i když byly krásné. Dobré dojmy ve mně zanechala i úvodní symfonická dronáž "Blood Seed", která krvácela i dýchala stejně pomalu, jako se i dotýkala tradice pohanského bytí. V tomto srovnání už novinka "Perigaea Antahkarana" nepůsobí tak výrazně, neboť dvojnásobek času sebou nenese ovoce jako spíš chmury a vrásky na čele posluchačově. Kapela se rozhodla zaoblit ostré hrany a dala prostor epičtějšímu projevu. Na albu je pořád plno vzteku a choré mysli, ale ta suchá primitivnost se pomalu vytrácí. Nový obřad je bohatší na aranžmá, snaží se být košatější, ale na svou snahu také bohužel doplácí. Nejde tolik do hloubky, i když se tváří, že tomu tak je.

I Wolvserpent patří mezi ty, kteří disponují darem přemostění stavu reálné mysli do spárů snění a vyvolaných haluzí nejen ve větru kmitajících stromů. Platí to i dnes, ale taky je pravda, že minule užitých dvacet minut na jeden song je až až a takové dva songy na celou desku je vcelku mile splněný limit, který nesmrdí po zanesených střevech a nesesouvá horní víčka. Z toho lze snadno vyvodit, že dnešní dávka je už nad limit a co si budem povídat, nuda se občas přikrade.
Pokud se Wolvserpent rozhodli svou rituální meditaci prodloužit a dát k poslechu hned čtyři veledlouhé kompozice, bylo to jistě z důvodu mocnějších čarovných účinků. Ty se sice dostavují, ale nepůsobí tak přesvědčivě jako na "Blood Seed", jsou jiné a je třeba si na ně zvyknout. Jejich hlavní smysl je rozevlátý v prostoru, nejde tolik pod kůži. Z novinky není cítit tolik dřevní podstaty, jako spíš důraznější splynutí s přírodou a jejího působení na člověka. Jistě, dá se namítnout, že vše je na svých místech, myšlenkově i hudebně se protahuje dronující agónie, ale funguje to tak nějak na půl plynu. Už tu není slyšet to staré skřípavé vytí vlka skrz mužské chorály a skřeky ze tmy, dnešní návštěva spíš evokuje Osadu Havranů, kdy Jiří Bartoška skloněn nad zurčícím potokem přemítá nad prvním nalezeným klíčkem jarního pole. Což o to, s tou celkovou (až blackovou) výpravností je to docela dobrodružná představa, ale Wolvserpent umí být děsivější. Tak či tak, dejte tomuto albu šanci. Nechte rozeznít smyčce přicházející odněkud ze tmy, slyšte rezonující vibrace stereotypních riffů. Jejich majiteli jsou dva podivíni z Idaho.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label:Relapse Records
Vydáno:Září 2013
Žánr:drone / doom metal
Brittany McConnell - bicí, housle
Blake Green - kytara, zpěv
1. Threshold Gateway
2. Within the Light of Fire
3. In Mirrors of Water
4. A Breath in the Shade of Time
5. Concealed Among the Roots and Soil

Anarkhon
Obiasot Dwybat Ptnotun

dISHARMONY
Pendulum

Momma Knows Best
Ain’t No Weight Young Lad Can’t Take (EP)

Alia Tempora
Digital Cube

Akhlys
Melinoë

Sepultura
The Mediator Between Head and Hands Must Be the Heart

MMTH
Infinite Heights

Mithras
On Strange Loops

FAZI
Folding Story (2024 reissue)

Khnvm
Portals To Oblivion

The Butcher's Rodeo
Ghosts in the Weirdest Places (EP)
Právě vychází zajímavý úkaz v podobě audioknihy Heimatcore, čtěte tiskovku níže:
26.5.2026České rockové ceny Břitva, zaměřené převážně na tvrdší formy rocku, metalu, punku či hardcoru, oznamují nominace za rok 2025, které určilo 39 hlasujíc...
26.5.2026Změna v soupisce kapel se dotýká odpadnuvších Vortex Of End a Outlaw. Náhradou za ně jsou Cromlech a Srd. Více v tiskovce:
25.5.2026Venku je nová kniha s hudební tematikou, a to titul Bejt hardcore není sranda od Michala "Mičla" Dajče. Na 280 stranách Michal mapuje svých 25 let na ...
25.5.2026Bansko-bystrická post-blacková kapela Solipsism právě vydala své nové album nazvané Pedagogy for the Existentially Exhausted, které je kromě digitální...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.