Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Nejsem kovaný doomař, ale dobré dílo ocením a s několika vedu časté pohovory. S novým minialbem od Worm nazvaným Bluenothing si taky budu rozumět. Moje okouzlení plyne z jedné jeho zásadní vlastnosti, a to je podivná souhra mezi silnou melodikou a naprosto záhrobním vyzněním, které si tvrdostí nezadá s masivem dubového kříže. Worm si hrají - je vidět, jak je baví střídat polohy a na místě otáčet kormidlem do protilehlých směrů. Při poslechu se opakovaně vracím do minulosti, ze které mě kopne zpátky úplně současná bota brutality.

Worm se točí ve víru tří živlů, deathu, blacku a doomu. Třetího jmenovaného je nejvíc a v nejlepších momentech s údivem zjišťuji, že je možné hudebně podřadit kamsi pod první rychlostí stupeň, kde už to chytá zpětný chod. Dominuje funerální zachmuření zřízence nesoucího svoji řeholi každodenního žalu. Hustota zvuku spolu se záhrobním vokálem se prodírá skrz jednotlivé vrstvy zeminy, což jde ztuha a ne každému je přáno dosáhnout povrchu. Korunu této sepulchrální náladě dávají mistrovsky použité klávesy. Tady je na místě obdiv nebo naprosté zavržení, ale nic mezi tím. Kýčovitě varhanní melodie dokreslují atmosféru všeobecného skonu. Ozvěna pobořených kaplí, sfouknuté svícny a fialové rubáše na rakvích jsou jako živé kulisy a vy cítíte, jak vás zvuk nahrávky vrácí hodně zpátky v čase, třeba k mentorům dekadence Limbonic Art, kteří si v podobně naladěných klávesách libovali a postavili na nich svoje renomé. Ne že by Worm kdovíjak kopírovali, spíš zdařile navázali na specifickou atmosféru a její odkaz nesou ve vlastním aranžmá. Tady je zkrátka kýč chtěnou kulisou, takže je nutné počítat s tím, že album má blízko i k ambientu, čehož je nejzářivějším příkladem třetí skladba. I když v ní výrazně onanuje kytara, tak prazákladem je klávesový motiv. Je to taková mezihra, která pohladí duši a připraví nás na závěrečný opus, který pro změnu sahá do blackmetalového špajzu. Opět jsou tu melodické devadesátky a lehce emperorovský feeling dávných mýtů a legend. Moc příjemné a přitom nemám pocit nějakého vykrádání.

,
Silný dojem vytváří naprosto protikladné změny v emocionálním ladění desky. Jako když skrz stromy prosvitne slunce, najednou do záhrobního murmuru šťouchne výrazná kytarová vyhrávka, skoro veselá a melodická. Album se zničehonic mění v melodeathmetalové dílo nesoucí svěží luft. Povznáší se z roviny hřbitovní do sféry vzletných a rozšafných nápadů, které si nepřipouští minulost. Přirovnal bych to k ohňostroji nad zamlklým krchovem. Sváří se tu dvě výškové hladiny, nahoře třesk barev a dole tma zhoustlá tichým mručením. Modré nic v názvu desky se mění v modré z nebe a na album se dívám zase jinou optikou.

Tahle čtyřskladbová kolekce je pro mě co do délky ideálním dílem záhrobního charakteru. Nedokážu se příliš dlouho plácat v jednom blátě a čas kolem půl hodiny je tak akorát. To se stihnu naladit, užít si chvilku tematicky ponurého kumštu a dokonale prostudovat kouzelný obal, který lecos naznačuje o svých útrobách. Doporučit lze všem milovníkům obskurní atmosféry.