|
|
||||||||||

Pár zmínek o Yawning Man u nás najdete, ale vždycky je to zmínka toho typu, že tenhle kytarista u nich hrál, tenhle tam pořád ještě hraje, ale podílel se na téhle desce, tahle kapela se u nich inspirovala, tahle předělala jejich song, tenhle basák má od nich trenky. K odkazu Yawning Man se hlásí hodně kapel, odvolává se na ně něco, co se začalo nazývat pouštní scénou, Kyuss a Queens of the Stone Age o nich mluvili, první zmínění předělali jejich song. Yawning Man tady, Yawning Man tamhle, Yawning Man jinde.
Jejich status legendy se začal tvořit už v druhé polovině osmdesátých let a troufám si tvrdit, že víc než samotná hudba, která je svým způsobem hodně jednoduchoučká, v tom byl způsob jejich vystupování, stylizace koncertů, pouštní performance a z toho tvořená atmosféra a zážitek. Je zajímavé, že i když už v úplných počátcích měli v zásobě pěknou hromadu skladeb, první oficiálně vydaná studiová deska Rock Formations vyšla až v roce 2005, čímž se odstartovala doposud nepřerušená šňůra nahrávek, kterých už byste napočítali … řekněme víc než pár. Pokud snad muziku Yawning Man nemáte úplně v uších, tak doporučuju začít právě tou první deskou, která (bandcamp buď požehnán) je k poslechu ZDE. A pak můžete plynule pokračovat…

Celkem jasně z toho vyplývá pár základních znaků tvorby téhle kapely:
1. instrumentální a až psychedelický rock
2. dlouhé, spíše volné a až improvizované pasáže
3. oproti hutnému zvuku desert rocku, který se na Yawning Man odvolává, je jejich zvuk vzdušný, lehký a má mnohem blíž k space rocku
No a z toho pak samozřejmě vyplývají veškeré posluchačské radosti a nesnáze, s nimiž se určitě potkáte a které budou ve finále určovat to, jak si poslech jejich muziky užijete. Nebudu zastírat, že jejich styl je právě maximálně vhodný pro živé hraní, pro náležitě připravenou scénu až řekněme scenérii, pro stav mysli ideálně ovlivněný a posunutý podpůrnými látkami, a že když k nim přistoupíte za rutinních denních podmínek a ve střízlivém stavu, budete se nejspíš škrábat za uchem a dumat nad tím, kdeže se ten jejich legendární status vykřesal.
Pavement Ends navazuje ve všech ohledech na minulost, ať už jde o spolupráci s Heavy Psych Sounds Records, výše zmíněné atributy jejich tvorby i posluchačovo dilema, co si s tím vším počít. Zakládající dvojice Gary Arce a Mario Lalli, kterou už před mnoha lety opustil třetí do mariáše, bubeník Alfredo Hernández, jehož nahradil Bill Stinson, dala dohromady šestici skladeb a desku přiměřeně krátkou, na níž mi úplně nejvíc zajímavé přijdou názvy skladeb. Gestapo pop nebo Bomba Negra mi imponují. Hudba už tolik ne. Oproti vyloženě vzdušnému zvuku úplných počátků – srovnejte třeba s Nomadic Pursuits (2010) – je kytara plnější a svým způsobem a do určité míry je mnohem blíž k tvorbě takových Earth. Kdyby se v první skladbě Burrito Power rozezněl hlas Marka Lanegana, byl by dojem Primitive and Deadly (2014) naprosto dokonalý – nejen v hlubším vyznění kytary, ale i v táhlejším tempu a důrazu na repetici.
Jinak jde ale o typickou desku Yawning Man, která má svá krásná, vzletná a snová místa pro mě reprezentovaná skladbou Gestapo Pop, a pak hromadu prostě muziky, kterou lze použít jako formu utišujícího prostředku nebo prostě jako uspávadlo. Asi nedokážu věrohodně předstírat, že poslech celé desky pro mě představuje nějakou vyloženě nirvánu, protože jednoduše nepředstavuje. Pospávám a vždycky se jen lehce probírám, když z kytarové plochy úžasným způsobem promluví baskytara, hladce a konejšivě, ale přitom důrazně. Jsou to lehké záblesky v jinak monotónním přednesu, který mi sám o sobě nestačí, protože mě ničím neinspiruje. Víte které desky od Earth mám nejradši? Ty, na kterých se zpívá. Aspoň trochu.
Yawning Man jsou malíři nálad, impresionisti hudby a jako takové je třeba je přijímat. Chtít víc znamená být zklamán. Přistoupit k nim z nesprávné strany znamená je nepochopit. Nahlížet na ně ze střízlivé, rozumové perspektivy předurčuje chladnou, rezervovanou odezvu. Chtít sám sebe přesvědčit o opaku by byla přetvářka.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label:Heavy Psych Sounds Records
Vydáno:Listopad 2025
Žánr:instrumental psychedelic rock
Gary Arce – kytara
Mario Lalli – baskytara
Bill Stinson - bicí
1. Burrito Power
2. Gestapo Pop
3. Bomba Negra
4. Dust Suppression
5. Pavement Ends
6. Bad Day to be Alive

Dinner auf Uranos
50 Sommer - 50 Winter

Ásmegin
Hin Vordende Sod & Sø

Morgan Ågren
Batterie DeLuxe

Blood Red Throne
Union Of Flesh And Machine

Myrkur
Myrkur

Cult of Luna
The Raging River (EP)

The Spacelords
Water Planet

Lucie
Evolucie

Decline of the I
Escape

Winterfylleth
The Dark Hereafter

0N0
Reconstruction and Synthesis
Kanadští metalcoroví technici Threat Signal zveřejnili playthrough video ke skladbě Non - Essential. Ta je předzvěstí nadcházejícího alba s názvem Rev...
12.2.2026Volyňský festival Enter The Eternal Fire oznamuje poslední nová jména, čímž uzavírá soupiska a je takto připraven pro letní klání. Více detailů v tisk...
9.2.2026Kapela Pačess dokončuje nové album vznikající ve spolupráci s Bárou Basikovou, které se bude jmenovat Katechi2mus a vznikalo ve studiích Davos a Paran...
6.2.2026Dlouho očekávaná biografie Amorphis od Markuse Laakso je skladem. ZDE můžete mrknout na release trailer.
4.2.2026K příležitosti vydání svého nového alba Old World Dead proběhne stejnojmenné tour kapely Nahum, ke kterému se u většiny zastávek připojí kolegové z In...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.