|
|
||||||||||
Noví Yes! Opět je tu nové album nezdolných pionýrů art rocku. Anebo: pozor! Jsou to TI Yes nebo jenom nějaký slušně zpromovaný revival? No, ono jak se to vezme. Otevřme si lahev a nalejme si víno. Z původních členů v současné sestavě není naprosto nikdo a tím nejpovolanějším, kdo může hrdě mávat praporem s deanovským logem Yes, je kytarista Steve Howe. A to nepovažuji za výhru, ač mám jeho hru rád. Víte, on kapelní duch a kolektivní souhra a vzájemné ovlivňování má velký smysl. Pokud nahlédneme do historie a vezmeme v potaz sólové projekty jednotlivých členů – ať už Jona Andersona, Chrise Squirea, Ricka Wakemana nebo zmiňovaného Howea – tak jejich sólovky (ač často vydařené) nikdy nedosahovaly kvalit a hvězdných výšek produkce jejich tehdy domovské kapely. V kolektivu se totiž všichni omezovali navzájem, byli sami sobě cenzurou a z debat vyplynuly vždy ty (pravděpodobně) nejlepší verze. Teď vládne pod značkou Yes neochvějnou rukou Steve Howe, což není ideální stav. Naznačily to bonusy na minulém albu The Quest (2021), které byly dle vyznění plně v jeho režii a stály za starou belu.
Co se změnilo nebo nezměnilo? Za prvé to, že jsem se již dopředu vyvaroval koupě verze s bonusy. K dispozici mám základní verzi alba, která čítá šest regulerních skladeb (jejich stopáže se rozpínají od necelých pěti minut po téměř čtrnáct). Yes, nebo kapela, která se dnes takto nazývá, není tou kapelou jako v minulosti. Mám dojem, že lehce změnili zvuk. Nesmějte se, ale Yes v mých očích skoro až zmoderněli a nedrží se otrocky předem napsaných pravidel, kterých se zuby nehty nechtěli nikdy pustit. Ano, souhlasím, že Sherwood si stále hraje na Squirea – ale už ne tolik. Downes také doluje zbytky svého progresívního umění, ale ne za každou cenu. Nový bubeník Jay Schellen (podílel se svého času na Squireově a Sherwoodově projektu Conspiracy) je schopný ranař a hudba díky němu lehce ožila. A vokál Jona Davisona? Co k němu dodat? Je andersonovštější než svého času sám Anderson a proto je v kapele, žeano. Je to ale sympatický chlapík, který se snaží, aby se bárka nepotopila a jeho jméno najdeme v kreditech (společně se Sherwoodem) u drtivé většiny skladeb.
Hudba Yes je stále krásná, byť neobsahuje tolik dechberoucích momentů jako kdysi třeba album Close To The Edge (1972) nebo Going For The One (1977) nebo Drama (1980) nebo The Ladder (1999) nebo… Yes dnešních dnů žijí (nejen koncertně) především z minulosti (kdo takovou minulost má?), ale jeden nebo dva kousky z novinky se nebudou muset stydět zařadit do playlistu, jinak plného starých a osvědčených klasik.
Dynamický je především úvod alba a kousky jako Cut From The Stars (Davison, Sherwood) nebo All Connected (Davison, Howe, Sherwood) , ale něco do sebe má třeba i howe/downesovská Living Out Their Dream (byť i přes nevýrazný vokál na začátku skladby). Každopádně pokud albu věnujete čas, doplujete neznudění až do přístavu Davisonovy Circles Of Time, což je taková tradiční yesovská romanťárna na konec.
Navzdory tomu, že jejich tvorba se výrazně zklidnila a nejvhodnější poslech je vsedě se sklenkou něčeho dobrého, stojím si za tím, že přestože může spousta lidí shledávat současné Yes za unavenou a přežitou kapelu, mají Howeovci nezpochybnitelné právo na existenci a poslech novinky posluchače obohatí. Minimálně se zastaví a vychutná si dlouhé stopáže, které ač klidnější, nezavání trapností, jak se stalo v nedávné minulosti. Dominantním bude vždy Davisonův „Anderson“, který stojí na stráži a nedovolí kapele neznít yesovsky. Jeho věrným druhem je Sherwoodova basa, která tentokrát už slepě nekopíruje Squireův styl, ale přidává už i něco ze sebe samého. Downesovy klávesy jsou skoro nepostřehnutelné a sedmasedmdesátiletý Howe se svojí kytarou nevytváří takové nonsensy jako v minulosti. Výsledkem je příjemně plynoucí album staré a zasloužilé legendy, které nenásilně přinutí posluchače přivřít oči a nechat se unášet zbytky fantazie do dnes již trochu generických, byť stále infantilně krásných obalů Rogera Deana a snít a přemýšlet, kolik skvělé hudby vlastně lze vytvořit za jeden lidský život.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label:InsideOut Music / SONY MUSIC
Vydáno:Květen 2023
Žánr:art rock
Jon Davison - zpěv, akustická kytara
Steve Howe - kytary, zpěv
Geoff Downes - klávesy
Billy Sherwood - baskytara, zpěv
Jay Schellen - bicí
1. Cut From The Stars
2. All Connected
3. Luminosity
4. Living Out Their Dream
5. Mirror To The Sky
6. Circles Of Time
Yes
The Quest
Yes
Heaven & Earth
Yes
Relayer
Mothlite
Dark Age
Sermon of Flames
I Have Seen The Light, And It Was Repulsive
Serj Tankian
Imperfect Harmonies
Ihsahn
Arktis.
PoiL
Sus
Unsouling
Vampiric Spiritual Drain
The Dillinger Escape Plan
One of Us Is the Killer
Adoperta Tenebris
Oblivion: The Forthcoming Ends
Deathmetalová mašina Demonical zveřejnila video a dvouskladbový singl se skladbou Välkommen Undergång (Live), který se objevil na všech streamovacích ...
4.2.2025Sedmý ročník Front Line Festu proběhne 28. března v pražské Modré Vopici a o den později v Brně, v klubu Melodka. Na obou akcích se můžete těšit na po...
1.2.2025Pestilence představují nového kytaristu. Stal se jím Max Blok (Alkaloid, Dark Fortress), který nahradil Rutgera van Noordenburga. Pestilence v současn...
1.2.2025Polský sólo black-metalový projekt Pusta Noc debutuje s koncepčním albem Speculo Magicas (2025), které zhudebňuje legendu šlechtice Twardowského, co z...
1.2.2025Řecká psychedelicky-rocková kapela Naxatras vydá v únoru na Evening Stars Records své nové album pojmenované lakonicky V a při té příležitosti zveřejn...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.