|
|
||||||||||

Suma sumárum nic nového pod sluncem. Poskládané střípky z různých údobí kapely v jeden celek. Chemie mezi jednotlivými skladbami však nepracuje, jak by měla. Jedná se spíš o kompilaci, než o EP, či klasické album.

Sečteno a podtrženo – dobrá deska. Pokud vypustíte různé promo žvásty, kterých bylo proneseno až hanba, nějak překousnete Mansonovu vizáž snoubící lehkost japonské Gejši s plastičností M. Jacksona v posledním stádiu rozpadu a budete se soustředit pouze na hudbu, Born Villain by se vám mohl líbit.

Deska, která přilákala davy nových posluchačů. V této chvíli se začínají psát zcela nové řádky historie Cradle Of Filth. Bohužel nové směřování s sebou přineslo i značný odliv dosavadních posluchačů. Je jen na vás, do které vlny (příliv, či odliv) se zařadíte. Nebo můžete pevně stát na břehu a s úsměvem sledovat nekonečnou pouť těchto vln.

Řezničina jak má být - Avulsed si udržují svůj pevný standard. Sice deska nedosahuje takové kvality, co třeba mnou zbožňovaná Stabwound Orgasm, ale své místo si vydobyla.

Semargl radikálně přetočili kormidlo a svůj kurs namířili do zcela jiných vod. Bohužel se jim to moc nepovedlo a v místě, kde zakotvili, vytáhli jen jednu relikvii, kterou rozmělnili na třináct kousíčků, které sami o sobě nevypadají příliš vábně.

Roses se s pocitem důstojného klidu může řadit k těm příjemným deskám, na které jsou fanoušci The Cranberries zvyklí. Na dobývání nejvyšších vrcholů to není, ale celkem pěkný rozhled je i z Řípu.

Zatím mě Hell Militia přesvědčili jen k tomu, abych se poohlédnul po jejich nové desce až vyjde. „Last Station on the Road to Death“ není špatné album, ale chybí mu drajv a větší dávka zajímavých riffů. Podobně "hnusně" pojatý black si nechám líbit, jen s těmi nápady příště tolik nešetřit.

Římské legie jsou opět v pozoru, tentokrát pod kataklysmatickým vedením Maurizia, který se rozhodl navrátit světu velikost Římského impéria. Povedené dílo, chvílemi se jevící jako strhující, ovšem záhy potupeno monotónností a opakováním sebe sama.

Pure Wrath
Bleak Days Ahead
Bleak Days Ahead posluchače vede tak, aby pozapomněl, že poslouchá sled akordů, tónin a rytmů. Tím album rozhodně není. Má plno přesahů, hraje si s emocemi. Chladem, smutkem i vztekem. Album je black metalové, rockové, zasněné, rozvolněné i konkrétní.

Immolation
Descent

Neurosis
An Undying Love for a Burning World
Právě vychází zajímavý úkaz v podobě audioknihy Heimatcore, čtěte tiskovku níže:
26.5.2026České rockové ceny Břitva, zaměřené převážně na tvrdší formy rocku, metalu, punku či hardcoru, oznamují nominace za rok 2025, které určilo 39 hlasujíc...
26.5.2026Změna v soupisce kapel se dotýká odpadnuvších Vortex Of End a Outlaw. Náhradou za ně jsou Cromlech a Srd. Více v tiskovce:
25.5.2026Venku je nová kniha s hudební tematikou, a to titul Bejt hardcore není sranda od Michala "Mičla" Dajče. Na 280 stranách Michal mapuje svých 25 let na ...
25.5.2026Bansko-bystrická post-blacková kapela Solipsism právě vydala své nové album nazvané Pedagogy for the Existentially Exhausted, které je kromě digitální...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.