Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Do klubu Barrák přicházím ještě před začátkem koncertu, chopím se občerstvovacích nápojů a zdravím se s kamarády, které potkávám jen na akcích a koncertech. Klub se začíná pozvolna plnit a já tuším, že tento večer bude opět povedený. První kapelou večera, která vystoupila, byli mně zcela neznámí DEADKILLERS. Ti nám představili během svého setu black-thrashmetalovou jízdu svého vlastního pojetí a umu. Musím se klukům omluvit, ale jejich setu jsem věnoval méně pozornosti než bych určitě chtěl, jelikož jsem se věnoval jiným záležitostem. Kapela svůj potencionál určitě má a pokud na sobě budou hoši i nadále pilně pracovat, určitě o nich v budoucnu ještě uslyšíme. Jako druzí vystoupili bratislavští doom/deathoví melodici GALADRIEL. Kapela okolo Doda a spol. nám předvedla set, který si jistě našel mnoho příznivců (mezi nimi i mne). Skladby byly velmi čitelné a se skutečně dobrým zvukem. Hrubší hlas se střídal s jemnějším ženským, bylo slyšet, že kapela už má nějaký ten pátek za sebou, a i když nejsou mou opravdovou krevní skupinou, musím uznat, že tento večer zahráli výborně.

Victimer: do víc než solidně zaplněného klubu přicházím těsně po snažení DEADKILLERS, takže s touto úderkou jsem neměl tu čest. Tu čest jsem ovšem měl při vzájemném setkání s Bodinem, dobrodruhem, redakčním kolegou a toho večera také řidičem. Já se řídil poněkud jinými pravidly, a tak jsem se na baru poctivě osvěžoval místním mokem. První kapelou, kterou si užívám, jsou slovenští melancho-drtiči GALADRIEL. Podobně laděnou muzikou jsem sice vehementně líbán, ale styl jakým se prezentuje squadra okolo Doda mi není zrovna blízký. Vyloženě si užívám klidnějších míst, méně už těch razantnějších, ve kterých postrádám výraznější pochopení a také mi není dvakrát po chuti ženský vokál. Dodo do toho naopak šlape svým hrdlem se slušným zánětem hrtanu, pěkné. Hm, tak šul-nul řekl bych, tihle GALADRIEL. Nic, co by mě seriózně zaujalo, spíš jsem zůstal tak trochu mimo dění, i když jsem nevynechal jediný song...

Galadriel skončili a já už netrpělivě očekával, stejně jako mnoho dalších návštěvníků, první velký hřeb večera, a to koncertní set DISSOLVING OF PRODIGY ve staré sestavě. Abych to uvedl na pravou míru, tak spíše v sestavě, která se co nejvíce podobala té z památného roku 1997, kdy spatřilo světlo světa album "Time Ruins Also Beauty". Za bicí tedy usedl Michal "Datel" Rak, kytary vzali do rukou Michal "Paax" Plasuň a Fusaty. Basu obstaral mistr Hadgi, na pravoboku pódia se uvelebila flétnistka Xeňa a jako hostující houslista se představil Zdeněk. Za mikrofon se postavil  původní zpěvák BIGOTRY a DOP Michal "Pichlatý" Blejchař. Jelikož jsou už léta DOP mou velkou srdcovkou a jejich hudební pouť sleduji opravdu podrobně, bylo tak velké i mé očekávání. Slyšet totiž songy staré 20 let a v této sestavě, to je velký dárek všem svým fanouškům, kteří přijeli z různých koutů (nejen) naší země. Byl jsem také hodně zvědavý, jak tento koncert dopadne, jelikož měli kluci po různých problémech opravdu jen málo času na společné zkoušky. Ty proběhly snad jen dvě, možná tři. Koncert začal a postupně zazněly songy Afiction, My Numb Wings, Time Ruins Also Beauty, In Memory a Echoes of My Sadness. Toto vystoupení v sobě mělo jakési zvláštní kouzlo, kdy i přes malé nepodstatné chyby DOP předvedli, jak se hrál a zněl doom metal před nedávnými lety. Trošku se ztrácely housle, ale tohle nebylo vůbec důležité, protože se skladby dostávaly lehce pod kůži, která se místy měnila v pravou husí. I po letech, kdy už Pichlaty na hudební scéně vůbec nefiguruje, zněl jeho hlas bezchybně, přesvědčivě a naprosto bravurně. Ten člověk má prostě dynamit v hrdle a skladby dokáže opravdu prožít. Ostatně i zbytek sestavy. Smekám před vámi svou čepku a děkuji tímto za skvělý zážitek, který se už nebude opakovat.

Victimer: devadesátá léta jsou pro doom metal na našem území, a zejména pak na tom severomoravském, skutečně významný čas. A DISSOLVING OF PRODIGY té doby vnímám jak frontmany žánru, dneska bych se už nebál říci - kult. Slibovaná výprava k albům "Lamentations of Innocents" a "Time Ruins Also Beauty" se stala okamžikem, na který nelze zapomenout. Přes pár problémů (dokonale zazděné housle) a chyb, šlo o jedinečný zážitek, který plně podchytil trýznivě chorobnou atmosféru zachycenou o dvě dekády zpět. Speciální záležitost, která dostála svých očekávání. Apatický a přitom pochmurně intenzivní přednes vokalisty Michala doprovázela, až na malé výjimky, totožná sestava časů minulých. Moje favoritka "My Numb Wings" zahraná druhá v pořadí setu mně vymetla z mysli poslední zbytečné komentáře, a tak jsem jen němý sledoval, co se děje o patro výš...  Specifická atmosféra "Time Ruins Also Beauty" se přenesla z nahrávky i do Barráku, klobouk dolů pánové a dámo.

Další kapelou večera byli thrashmetaloví ASSESSOR, kteří se před třemi roky znovu probudili k činnosti. Tuto kapelu jsem viděl poprvé a i když nepatřili mezi mé očekávané favority, zanechali na mě velmi dobrý dojem. Nejsem znalý jejich minulé tvorby, ani té současné, a tak tento nedostatek budu muset v budoucnu určitě napravit. Svých fanoušků tento večer ASSESSOR měli opravdu hodně. Jejich set jsem viděl pouze z větší poloviny, tak o nich snad příště napíši mnohem více.

Victimer: thrashmetalisté prominou, ale tohle mě netrklo vůbec ničím. Pro mne jen jednotvárná nuda bez chuti a zápachu, ačkoliv aktivita ASSESSOR na pódiu zaslouží jen uznání. Ne ne, tohle jsem nedoposlouchal, tohle šlo mimo můj žalem namlsaný příjem.

Po dávce thrashe následovali polští GALLILEOUS, na které jsem byl opět hodně zvědav. Před léty jsem už jednou jejich vystoupení zhlédl, a tak mne zajímalo, jak to těmto dřevním doomařům v současnosti šlape, protože je mi jejich styl velmi blízký. Začali opravdu hutně, s velkým přehledem a bez servítek nám nadělovali své propracované skladby. Zazněly i nové songy z připravovaného alba "Necrocosmos", ve kterých byly ke slyšení patrné změny. Velmi dobré kytarové vyhrávky doprovázené čistým zpěvem, který místy zněl až stoner rockově, dávaly tušit, že nová deska bude stát za poslech. Jejich set byl zahrán na výbornou a já byl nadmíru spokojený. Deska "Necrocosmos" by měla vyjít co nevidět prostřednictvím Epidemie Records.

Victimer: tihle Poláci mě zaujali. S jejich posledním směrováním jsem nebyl obeznámen, takže bylo milým překvapením sledovat, kterak se kroky GALLILEOUS čím dál markantněji otírají o šutráky stoner metalu a dávají tak zapomenout na tuhé doomové počátky. Neřekl bych, že jejich hudba zněla zrovna jako veselý trip o houbičkové sezóně skřítků a vážek, ale chvilky rockové rozvernosti šlo zachytit. Jinak poctivá a těžká šichta plná potu, vousů a pletených čepic. GALLILEOUS můžou být tipem neortodoxního doom metalu budoucích týdnů.

Po Gallileous následoval druhý koncert DISSOLVING OF PRODIGY a jejich loučení na koncertní a hudební scéně. Zazněly skladby z posledních dvou desek "Loučení se světem pozemským" a "Štvanice". Obě desky mám rád, i když starší tvorba je pro mě více srdcová. Nechci tady nijak porovnávat, jestli byl lepší první či druhý koncert. Oba sety byly více než důstojným zakončením této skvělé kapely, pro mě osobně nejlepší na tuzemské doommetalové scéně. Stále v koutku duše doufám, že DOP neřekli definitivně poslední slovo a snad o nich ještě uslyšíme. Hodně štěstí pánové a doufám (někdy) nashledanou. Poslední kapelou večera byli orlovští milovníci fekálií PRASELIZER. Musím se omluvit Michalovi Piskořovi a spol., že jsem jejich vystoupení už nezaregistroval, ale čas nás tlačil a my opustili klub, abychom zamířili ke svých domovům. Pokud by si chtěl kdokoliv z vás na tento památný večer znovu zavzpomínat, tak se určitě podívejte na zajímavá videa, kterých se na netu začíná objevovat čím dál více.

Victimer: DISSOLVING OF PRODIGY 2013 byli posledním sbohem. Tohle vystoupení už mě sice neomámilo silou staré sestavy a starého materiálu, ale o to tolik nešlo a navíc to bylo v mém případě v podstatě nemožné. Skladby ze alb "Štvanice" a "Loučení se světem pozemským" už ve mně nevyvolávají tolik nadšení, přesto je mám rád a ještě raději jsem si je vyposlechl spolu s posledními minutami kapely. Budiž tma, nalezněte věčný klid, nezapomeneme. Díky magazínu Pařát za skvěle zorganizovanou akci, nebývale vysoký počet fans a pocit, že nepřijít by mohlo sakra bolet.