Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  REPORTY

zpátky na seznam reportů
Adipocire Fest XIII

Adipocire Fest XIII

Bhut19.3.2014
Richardovi čtyřicátiny, aneb Adipocire Fest XIII. Den druhý

Jak bylo přislíbeno, tak se i stalo. I přes chabou návštěvnost dne předchozího nic nezkazilo průběh dalšího dne Adipocire festu. Tentokrát šlo o vyloženě grind deathovou nálož s dlouhotrvajícími následky, třináctý ročník akce se mohl naplno rozhučet...

 

Nejdříve nad klubem cosi bouchlo. Byla to právě Hirošima, která svým jednoduchým grindovým střelivem atakovala hlavy příchozích. Pro začátek vcelku silná dávka hořící energie, kterou než nestačili všichni příchozí rozdýchat, byl konec. Kapelu však provázel na podiu drobný nešvar v podobě neustálého houkání od mikrofonu. Když je to nahlas před pódiem, musí jít nahoru i odposlechy a ty pak na malém pódiu svými vlnami leccos zasáhnou a nevyhnul se jim ani zběsilý zpěvák třímající svůj nástroj. Ovšem kapele její kvality neupírám, však je dávala najevo důrazně.

 

Seskládanou kapelou z lidí z jiných kapel byla úderka Primary Resistance v čele s Vláďou Třískalou za mikrofonem. Vcelku nešlo o nic složitého – hrubý death grind s chvilkovými technickými výpady, muzika našlapaná divokostí a nespoutaným elánem. Ostravská deathová páka se nenechala zahanbit a notně dmýchala prach a zahýbala i s některými těly návštěvníků. Tohle bylo příjemné seznámení a první rande vyšlo báječně, nad míru původního očekávání.

 

Třetím soustem byli již dříve vidění High Purity, kapela produkující svižný grind s občasným propadem do goru a především jednoduše drsnou hudbu s důrazem na těžkotonážní provedení. Naléhavost pasáží vás pak semele, ačkoliv jsou kratšího formátu. High Purity mám rád - barvitý rejstřík, který příjemně osvěží tělo i ducha, práce, která stojí za obdiv, vystoupení s jasným cílem a bez kompromisů. A o tom to je, přijít, zmasakrovat, poděkovat, odejít.

 

Pak přišlo na řadu trochu matematiky a neskrývané složitosti. Trojice Perfecitizen odpálila nelehký technický death metal s mocnou dávkou grindového kouzla. Pokud jste tuhle kapelu ještě nestačili zaregistrovat, rozhodně neváhejte a zkuste si vyhledat nějaký blízký koncert, stojí totiž za to. Především na živo, kdy se můžete nechat zhypnotizovat bezchybnou hrou bubeníka, který snad ani není z masa a kostí. Strojová rychlost, precizní přesnost. Povedený gig, který dal na moment odpočinout od prostého grindového běsnění.

 

Další kapelou byli slovenští Attack Of Rage, ze kterých mi toho upřímně v hlavě moc nezůstalo. Zejména se začala výrazně projevovat má únava a zejména i proto, že mi set přišel zkrátka klasický grindový. Tedy nic, co by uráželo a nic, co bych prožíval s větším zaujetím. Skvělé nasazení a odhodlání bylo však patrné, večer byl příjemně rozjetý a nebyl důvod v jeho tempu polevovat. Úctyhodné vystoupení, ovšem bez hlubších dojmů.

 

Dokončovací práce na vyčerpání dorazivších si na starost vzali rakouští Squirtophobic. Jejich set mi však notně připomínal ten, který zde před nedávnem ukázali po boku Isacaarum. Mohl bych tedy dojem zkopírovat stylem ctrl+c ctrl+v, ovšem přiznám se, že když se set chýlil ke konci, má únava (nejen) z tlaku z reproduktorů byla dovršena. A tak jsem klub opustil ještě před koncem, čili nevím, jestli se kapela rozloučila svou prapodivnou veselou skladbou s úchylně pištivým vokálem, nicméně z viděného a slyšeného nelze vzpomenout na žádné neduhy. Bylo to výborné a dle očekávání účinné.

 

Ještě bych mohl zmínit tombolu, kde šlo vyhrát poměrně vkusné ceny jako hudební CD, poukázku do tetovacího studia, dárkové balíčky některých kapel nebo lupeny na Czech Death Fest. Ani nevím, proč jsem koupi lístku prokaučoval.  Oba dny nakonec proběhly na jedničku skvěle, za což lze poděkovat především pořadateli a oslavenci Richardovi.

 



  DISKUZE K REPORTU

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky