Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Nakonec to dopadlo tak, že předkapely byly čtyři a každá přijela z úplně jiného koutu světa. Přes všechnu nejistotu byl výsledkem příjemný večírek, který měl dvě tváře.

První kapelu, Bad Victim, jsem z různých důvodů nestihl, ale k lítosti je spousta jiných věcí na světě. Takže mě to příliš netýralo na duši a věnoval jsem se dalším akvizicím večera. Na řadě byla německá Chakora. Být pionýrem večera není žádná výhra. Studené publikum se tváří všelijak a slabší povahy to může hezky rozložit. Přesto Chakora v této trošku nevděčné, ale nezbytné roli ze sebe vydala jen dobré a moje pochyby plynoucí z tolika neznámých jmen se začaly pomalu rozpouštět. Chlapi vystoupili s nadhledem, klidem a svoje ego nebrali příliš vážně. Tenhle jejich přístup souzněl s tím, co hráli. Dala se v tom najít špinavost Pantery, zloba a zdivočelost RATM a aby toho nebylo málo, jednu skladbu bych klidně připsal Obituary, jenom křikloun Tardy v ní chyběl. U Chakory jsem měl pocit, že poslouchám sice nevýznamné, ale slušně sehrané americké bandy hrající pro potěšení v nějakém anonymním klubu, který každou sobotu pořádá přehlídku místních kapel. Mělo to ten feeling a na úvod to bylo fakt dobré.

Maďarští Hot Beaver, kteří nastoupili po nich, byli ještě lepší. A můžete si být jisti, že jsem se nenechal oslnit diodovou basou, jejíž krk vysílal barevné paprsky do publika. Hot Beaver hráli tvrdej rock, hodně se obraceli ke stonerovým modlám a nebáli se zabrousit třeba k Pearl Jam, když jim to přišlo jako dobrý nápad. Do skladeb hoblovaných příjemně drzou a ostrou kytarou se tlačil melodický zpěv, barevná světýlka na baskytaře vnášela vzpomínky na kolotočové atrakce dětství a k dobré atmosféře výrazně přispěla sympatická komunikace s publikem. Byla to pohodička jako prase a s čistým svědomím říkám, že se mi Hot Beaver ten večer líbili nejvíc.

To Shredheads přišli s jiným matrošem, tady už se vařil thrash těžkýho kalibru. Izraelská úderka sází na tvrdé argumenty podložené drsným sebevědomím. Jednou rozjetý ultrakopák už se nezastavil, zrychlil dosud normálně běžící čas a vytvořil pevné základy pro ostatní. Kapela rachotila jako motor, z divoce se pohybujích muzikantů se ozýval řev vytočenýho týpka, který se nebál olíznout grindová vrátka. Energie bylo na rozdávání, Melodka zdivočela, ale mě to časem splynulo v jednu hmotu, navíc jsem ještě trávil výkony předchozích kapel. Také jsem těžko skousával záplavu velkohubých gest, která k tomu sice patří, ale každému to svý. Proto jsem si v rychlosti odskočil na kebab.

To hlavní, co večer nabízel, se plížilo zvolna, kustod kapely se pořád vracel na plac a dolaďoval detaily. Pošteloval to, pak zas ono, jindy přinesl pití, seznam skladeb, no neměl to lehké. Nedočkaví fanoušci netrpělivě pořvávali a když Ektomorf začali konečně hrát, Melodka neměla daleko k tomu, aby u pódia rupla ve švech. Maďaři v následujících minutách sklidili to, co zaseli. Mě divoká vřava pod pódiem zahnala do zadních pozic, odkud jsem se mohl v klidu věnovat agresivní prezentaci aktuálního matroše, ale kapela si bujaré oslavy užívala. Do kotle směřovaly stále nějaké hlášky a vzduchem se neslo skandování refrénů. Tolik fuckingů, co se během jejich setu vyrojilo, jsem dlouho neslyšel a minimálně do Velikonoc mám vystaráno. Aggressor se nepodává v porcelánu a to muselo být každému jasné. Nové album se naživo osvědčilo, má proto všechny předpoklady. Jeho rytmus sváděl ke skákání spolu s kapelou a přední řady se tomuto diktátu směle podřizovaly. Když se vrátím ke zprofanovanému srovnávání se Sepulturou, tak to platilo i naživo. Kdybych zavřel oči a někdo mi řekl, že hrají Brazilci, asi bych se nechal oblbnout.

Když to zhodnotím, tak Ektomorf mě přez svoji upřímnou snahu naživo neoslovili tolik, jak jsem původně čekal. Domácí poslech jejich poslední studiovky mi dal víc. Naopak mě příjemně překvapily už zmíněné kapely Chakora a Hot Beaver. Jejich hra v sobě měla všechno, co si na koncertě přát – energii někdy jen těžko ovládnuté divokosti, pestrost ukrytou v zajímavých melodiích a v neposlední řadě uvolněnost nešněrovanou očekáváním publika.